Bylo nás pět
Karel Poláček
České maloměsto první republiky očima malého kluka a jeho kamarádů, ve druhé části pak veselá dobrodružství v Indii, které prožívá v halucinacích těžce nemocný hlavní hrdina.
Přidat komentář
V knize se mi líbila první polovina, jak autor vyprávěl o dětském životě na vesnici, ale druhá polovina o tom, jak byli kluci v Indii už mě moc nebavila. Musím uznat, že to autor měl hezky propojené s tím, jak se občas Péťa probudil ze sna a myslel si, že zrovna spí a o dějství v Indii si myslel, že to je skutečnost.
Příběh o pěti uličnících je pro mě nezapomenutelný. Při četbě knihy je mi vždy tak lehce. Odpočinková knížka, která mě vždy odreaguje a bez potíží se nad ní zasměji. Seriál také moc povedený.
Je to klasika - podle mě jedna z nejlepších českých knížek pro děti. Milý a úsměvný román, který potěší bez rozdílu všechny generace. Hodně se mi líbil i televizní seriál. I při třetím opakování jsem vždy čekala a nenechala si ujít žádný další díl. Opravdu moc kouzelné dílko.
Kniha se mi četla dobře.Výborně popsány klučičí skotačinky.Líbí se mi i slangová řeč,bohužel,jak už tu zaznělo,část kdy Petr Bajza blouzní z nemoci je vážně nudná.Tuhle část nemám ráda ani zfilmovanou.
Poláčkovu knížku Bylo nás pět jsem nejprve poslouchal jako kluk v rádiu - byla to četba na pokračování v úžasném podání nezaměnitelného pana Filipovského. Souhlasím s těmi čtenáři, kteří si oblíbili první část vyprávění a už méně si užívali Petrova blouznění. Postavy Édy Kemlinka, Zilvara z chudobince, Čeňka Jirsáka a Bejvala Antonína, o kterých vypráví Péťa Bajza, jsou tak nezapomenutelně zapsány v mém podvědomí. Téměř venkovská atmosféra malého města, zachycené klukovské i "holčenčí" charaktery, mravokárný pan Fajst, figurka kozí Kuncky - sna ve všech místech takové nebo velmi podobné postavy a postavičky existují... to všechno jsme zažili... je to tak prosté... To je základní pocit z geniáního Poláčkova vyprávění a já tuhle knížku přiřazuji k Babičce Boženy Němcové a k povídkám Oty Pavla... protože byly také psány jejich autory v těžkém životním období... Kdysi mi recitátor Mirek Kovařík řekl, že k tomu, aby člověk napsal opravdu dobré dílo, musí být aspoň trochu nešťastný... Dodnes doufám, že to nemusí být nutné, ale u Poláčka, Němcové a Pavla to platí... byla to myslím jejich autoterapie a jsem jim za ni vděčný...
jelikož jsem jako dítě vyrůstala na seriálové podobě (milovala jsme představitele Péti Bajzy) , kterou naprosto zbožňuju, kniha pro mě byla v některých pasážích zdlouhavá a samozřejmě jsem spoustu věcí předvídala. každopádně milé počtení pro všechny věkové kategorie. :)
Jen Péťovo blouznění bylo pro mě nudnější pasáží.
Knížka, se kterou jsem maturovala! Jinak v porovnání s filmem - film je podle mě lepší!
Mně se to celkem líbilo. Krásný jazyk a navíc vzpomínka na dětství se seriálem, ten se podle mého s knížkou nemůže srovnávat - je koncipovaný jinak a zejména cesta do Indie je hodně odlišná, nelze říct, zda je lepší kniha či seriál. Zas na druhou stranu jsou v knize občas hluchá místa. Ale i tak je to příjemná záležitost, co sice neurazí, leč ani nenadchne, spíš oddechovka.
Čte se jedním dechem, člověk se dokáže vžít do té doby a vrátí se i svým způsobem zpátky do dětsví. Moc pěkná četba.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české romány
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Kniha byla navzdory své doby velmi úsměvná, ukazovala nevinnost dětství, ale smutným paradoxem je, že období vzniku této knihy nebylo pro autora ani trochu veselé.