Bylo nás pět
Karel Poláček
Poláčkův intenzivní pohled na šťastné dětství nemá ve světové literatuře obdoby, neboť své vrcholné dílo psal v tragické době, kdy nejenže nesměl publikovat, ale v roce 1944 už věděl, že ho čeká transport do pekla, odkud se lidé nevracejí. Jakou úlevu mu asi přinesl návrat do úžasné krajiny dětství, kdy je všechno pod sluncem nové a podivuhodné a kde se znovu setkává se svou matkou - šťastný čtenář ani nevytuší, že ji Poláček ztratil už v sedmi letech. Jako zkušený autor a bystrý pozorovatel lidí i světa se vyhnul sentimentální idyle a malého hrdinu nechal, aby své příběhy a lapálie popsal vypůjčeným, šroubovaným jazykem školy a dospělých, takže se dosyta nasmějeme staromódní, umravňující řeči v kontrastu s vážnou dětskou naivitou. Autor - ten zlý satirik, který se ve svém rodišti nemohl deset let objevit - se střední třídě malých ctností a malého rozhledu neposmívá a humor má laskavý. Svět oněch konvencí se ovšem už dávno zhroutil. „Bejval Antonín pravil tichým hlasem, že byl tuhle na poli a tam v mezičce vynalezl vosí hnízdo. I pravil, že bysme to hnízdo mohli vybrat a plástve s mladými doneseme domů a založíme si vosí úl. Vůbec se diví, že lidi chovají jenom včeličky, když přece vosy snášejí také med. Až bude mít hodně medu, tak ho bude prodávat a bude mít peněz habaděj. Já jsem pravil, že je to prauda, jenomže se vosy musejí ochočit, aby snášely. Bejval pravil, že to je to nejmenší, že si je ochočí, že ho vosy budou poslouchat na slovo, a ptal se mě, jestli půjdu s ním do spolku.“... celý text
Přidat komentář
jelikož jsem jako dítě vyrůstala na seriálové podobě (milovala jsme představitele Péti Bajzy) , kterou naprosto zbožňuju, kniha pro mě byla v některých pasážích zdlouhavá a samozřejmě jsem spoustu věcí předvídala. každopádně milé počtení pro všechny věkové kategorie. :)
Jen Péťovo blouznění bylo pro mě nudnější pasáží.
Knížka, se kterou jsem maturovala! Jinak v porovnání s filmem - film je podle mě lepší!
Mně se to celkem líbilo. Krásný jazyk a navíc vzpomínka na dětství se seriálem, ten se podle mého s knížkou nemůže srovnávat - je koncipovaný jinak a zejména cesta do Indie je hodně odlišná, nelze říct, zda je lepší kniha či seriál. Zas na druhou stranu jsou v knize občas hluchá místa. Ale i tak je to příjemná záležitost, co sice neurazí, leč ani nenadchne, spíš oddechovka.
Čte se jedním dechem, člověk se dokáže vžít do té doby a vrátí se i svým způsobem zpátky do dětsví. Moc pěkná četba.
Nebavila mě ta část, kdy Petr Bajza blouzní v horečkách. Jinak se mi knížka docela líbila, i když seriál je lepší.
Knihu jsem přečetla,jelikož jsem ji měla jako povinou četbu.Ale kniha mě nezaujala,nemám ráda takovýhle styl knih...Možná to ale bude tím že je mi dvanáct...Nedoporučuji
Přiznám se, že seriál mě už odmala připoutává k obrazovkám pokaždé, když jej zase dávají. Příběhy pěti raubířů mě nikdy nedokážou omrzet.. čekala jsem, že i tak opěvovaná kniha bude výborná, ale zanechala ve mně jen hořké zklamání. Celé je to psané jaksi nezábavně,nudně. Škoda.
Velmi pěkná kniha s oddechovým tématem, pěkně se čte a v mnoha pasážích mě pobavila. Doporučuji také filmové zpracování. Autor této humorné knihy však zažil hrozné chvíle, především na konci života…
Nádherná kniha a obdivuji autora, jelikož tuto knihu psal při čekání na transport do koncentračního tábora
Na serial jsem ráda koukávala jako malá a fakt mě bavil.. ale kniha je zdlouhavá a přijde mi celkem nudná..
I když poměrně tenká kniha ze seznamu povinné četby, nedočetla jsem a pokoušet se o to už nebudu.
Přelouskala jsem asi pět stránek a byly pro mě nudícím utrpením...
Seriál určitě lepší.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
První polovina paráda, ale pak už to vázlo, jak Bajza blouznil...škoda