Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341787/mid_bylo-nas-pet-GCV-341787.jpg
4
3479
3479
Bylo nás pět je zřejmě nejslavnějším románem Karla Poláčka. Autor se v nejtěžších chvílích na sklonku svého života nechal inspirovat vzpomínkami na klukovské hry a napsal knihu o veselých klukovských příhodách pětice kamarádů - Bajzy Petra, Jirsíka Čeňka, Bejvala Antonína, Kemlinka Eduarda a Zilvara z chudobince, vyrůstajících na malém městě.... celý text
Přidat komentář
Máte pravdu, knižní verze je zlá až nijaká.
Pár hlášek a nic, nuda k nudě o jednom drzým zpruděným spratkoj.
Tady jsou všechny postavy divný a cizí.
Nelíbí no.
Vypíšu pár hlášek co zaujaly.
Každý kluk, když se narodí, je nejdříve ďouče a pak teprve hoch.
Tázal jsem se Bejvala, zda by se bál, kdyby ho na noc zavřeli do cukrářství. Odvětil že by se ani trochu nebál, že by tam všecko sežral.
Půjčil mi kolo s tím že to hned lépe vypadá, když se jede k ševci skrz ty rozšmajdané podpatky na kole.
Když Mančinka usne, tak ji postavím do kouta a ona spí, opřena o stěnu a je hodná.
Eda pravil že si Pajda jednou sedl na včeličku a ona mu dala žihadlo a děsně kvičel. Namazali to olejem z lampičky.
Pak už nekvičel ale sežral šití a museli z něj tahat nitě a Eda taky pomáhal.
Bylo nám do bréče.
A nej scéna co nebyla v serošu: jak si hrají se Zilvarovou nohou: až tatínek usne tak mu tu nohu odendám a můžeme si hrát, pravil Zilvar a učinil tak.
Hráli jsme si na žebrotu. Já dělal chromajzla a Zilvar byl lidi.
Já jsem chodil a prosil jsem lidi o boží dárek a Zilvar byl jednou ten co dá a jednou ten, co nedá. Někdy dělal policajta a vedl mne na obec. To byla hra!!!
Bejval se však dozvěděl jak si hrajeme a horlivě o to stál, že by se chtěl podívat, jestli to děláme dobře.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu a i když jsem z ní měla obavy tak musím říct, že mě nakonec příjemně překvapila.
Krásně a srozumitelně napsaný román od Karla Poláčka. Stále aktuální téma dospívání a všedního života hlavních postav oslovilo jistě spoustu čtenářů. Také seriálové zpracování v České televizi s hvězdným obsazením stojí za to.
Tato kniha je klasika, ale přiznám se, že se mi zrovna lehko nečetla, vadila mi stará čeština. Takže chápu, že některé knihy psané ve staré češtině jsou pro dnešní děti přepisovány do, pro ně, pochopitelnější verze dnešní češtiny. "Bylo nás pět" budu mít spíš než s knihou spojených se seriálem, který jsem vždycky, když byl v televizi, děsně ráda sledovala a do budoucna sledovat budu.
Páni, to je zase vizitka.....77%.
16x odpad!
To jako fakt? A zase výmluvy na povinnou četbu.
PROČ čtete tyhle knihy znovu, když vás tak poznamenaly?
PROČ máte potřebu psát hnusné komentáře a plivat na pomníky?
Také "ztracená generace"? Ale jinak než lidé opravdu poznamenaní ...válkou ....
Já mohu za sebe pouze citovat Vidličku ( doufám, že mi "vykradení" odpustí) ke knize pana Poláčka Muži v ofsajdu:
" Vzdávám se komentáře, protože to bych musela opsat celou knihu a ještě přehrát celý film".
PS: Tesat do kamene...pro všechny autory okruhu Lidových novin 1920 - 1939
R.I.P.
Co dodat? Většina už napsala bezvadné čtení a seriál můžu vidět i podruhé a možná potřetí.
Krásný obrázek starých časů.Velká škoda že nemám nikoho kdo by mohl vyprávět.
Nýčko je na řadě napsat komentář k této knížce, řečeno slovy vypravěče Petra Bajzy. Dostal jsem se k ní zhruba po dvacetiletém skluzu, jelikož na základce jsem ji prachsprostě ignoroval. Nemám již však výčitek, jelikož v 31 letech jsem si s o to větším nadšením vychutnal její na dnešní dobu značně originální a nevšední jazyk. A konečně znám vedle Bajzy i jména dalších postav včetně slona Jumba a Evy Svobodové.
Kniha nemá jeden souvislý děj, jedná se o vyprávění o životě a dětských dobrodružstvích očima kluka z maloměsta. Krásná Poláčkova čeština! Kouzlo knihy je v samotném procesu čtení!
Na seriál jsem koukala vždy, když ho dávali v televizi a líbil se mi. Nyní jsem si ho pustila do uší a to bylo horší. Se slovy se mi v hlavě neustále promítal film, ale celkově mě nebavil. Tady opravdu platí, že film/seriál je lepší. Nebo to je možná tím, že jsem na něj koukala, když jsem byla malá. Nyní jsem na děj pohlížela jinýma očima.
Bylo moc fajn si přiblížit tehdejší dobu, ale ten jejich slovník, samé načež, pročež a pravil apod. Poslech se dal, psaný text by se četl hůře. Nicméně jsem za poslech ráda, mám odškrtnuto.
Jak já to miluju. Miluju to jako knihu, jako vyprávění, kterého se naprosto bezkonkurenčně ujal František Filipovský a samozřejmě i jako geniální seriál Karla Smyczka. Parta kluků z malého městečka, která vymýšlí lumpárny, hádá se a zase udobřuje a hlavně prožívá všelijaká dobrodružství. Jeden z klenotů naší literatury.
Bylo nás pět = knižní klasika od Karla Poláčka. Pamatuji si, jak jsem knihu jako malý bral neustále do ruky a četl si a neustále se chechtal, převážně kapitole Hon na vosy, která je opravdu nezapomenutlná a kterou si dovolím označit jako nejlepší z celé knihy.
Moc pěkné, milé, lidské.
Samozřejmě mám nakoukaný i seriál, a tady to pro mně je remíza - seriál nebo kniha? Oboje skvělé.
Další z klasik, které jsem již před časem přečetla, líbila se mi, bylo to lidské a poetické vyprávění.
Krásná knížka psaná nádherným jazykem, občas se k ní vracím. A velice kladně hodnotím i televizní zpracování.
Předpokládám, že nemusím nijak extra představovat kupeckého synka Péťu Bajzu a jeho partičku. Doufám, že většina z vás alespoň viděla seriál, který je opravdu povedený. Tato autorova poslední kniha je mou nejoblíbenější od něj a mám radost, že jsem se k ní mohla vrátit a opět obdivovat, jak geniálně se Poláček dokázal vcítit do dětské duše.
"Bylo nás pět" od Karla Poláčka je jedním z nejoblíbenějších děl české literatury, které oslovuje čtenáře všech generací. Vyprávění formou dětského deníku, ve kterém se setkáváme s pěticí chlapců z malého českého městečka, je plné humoru, dobrodružství a nostalgie. Hlavním hrdinou a vypravěčem je malý Petr Bajza, syn majitele obchodu, který spolu se svými kamarády zažívá různé lumpárny, ale také první vážné životní zkušenosti.
Poláčkovým největším talentem je schopnost zachytit dětskou fantazii a pohled na svět s velkou dávkou humoru a jemné ironie. Čtenář se při četbě často přistihne, jak se usmívá nad roztomilými příhodami kluků a jejich nápady. Kniha také nese hlubší témata přátelství, loajality a hledání vlastního místa ve světě. Poláček v ní dokonale zobrazuje atmosféru meziválečného Československa, při užívání využívá bohatého jazyka a autentických lidových výrazů.
"Bylo nás pět" je nadčasovým příběhem, který vás chytne za srdce a přenese do světa dětství, kde je každá výzva dobrodružstvím a každý přítel pokladem. Je to kniha, ke které se budete rádi vracet, a to nejen pro její humorné momenty, ale i pro hluboké poselství o přátelství a odvaze. Pokud hledáte knihu, kterou vás zahřeje u srdce a zároveň se rozesměje, "Bylo nás pět" je skvělá volba.
Opět kniha, která mě provázela v seznamu k maturitě, ale nemusí se číst jen pro tuto příležitost. Bylo nás pět se může číst kdykoliv :D
Z duše nenávidím část v Indii a vadí mi, kolik zabírá v knize místa. Jinak by šlo o super čtení - baví mě ta dávno zmizelá atmosféra a banda kluků je dostatečně záživná.
(SPOILER) Ze začátku mi kniha přišla zmatená. Jméno hlavního hrdiny bylo až na straně 60 (kdybych předtím nevěděl že je to Petr Bajza byl bych zmatený). Ale jak tady spousta lidí psalo, část s Indií je nebavila, ale mě vyhovovala, i když jsem věděl že je to sen. Také jsem to četl s audioknihou od českého rozhlasu, a nelituji toho. Také mě zaujala stará mluva (kvelb, lévolvér, verbloudi..). Mě se tato literární klasika prostě líbila.
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Čteno se synem jako povinná školní četba. Je dobré knihu přečíst a zároveň vidět i seriálové zpracování. Trošku se seriál od knihy liší, ale hrají v něm výborní herci, takže se to díky tomu krásně propojí. Pro děti je těžké číst ve spisovném jazyce, který autor použil, navíc s výrazy jako "kvelb", "šamstr", "prauda"... ale je to vtipné, takže nakonec to dají.