Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342335/bylo-nas-pet-HIa-342335.jpg
4
3479
3479
Bylo nás pět je zřejmě nejslavnějším románem Karla Poláčka. Autor se v nejtěžších chvílích na sklonku svého života nechal inspirovat vzpomínkami na klukovské hry a napsal knihu o veselých klukovských příhodách pětice kamarádů - Bajzy Petra, Jirsíka Čeňka, Bejvala Antonína, Kemlinka Eduarda a Zilvara z chudobince, vyrůstajících na malém městě.... celý text
Přidat komentář
Po dlouhé době, kdy jsem tuto knížku odmítal, snad z důvodu, že jich tam je pět, nebo tak něco, jsem se s ní pustil do křížku.
A vůbec to nebylo špatné čtení. Právě naopak to bylo hrozně príma a takový... hřejivý. Poláček povykresloval skoro celý tehdejší Rychnov, a to jenom na pár stranách.
Trošku me zamrzela změna tónu celé knížky, to když Bajza Petr dostal spálu. Zdá se mi ale, že v kontextu situace, ve které autor knihu psal, jsou věty jako „I hrozně jsem tesknil po Indii, kde jest všecko krásné, nejkrásnější ze všeho na světě“ daleko hlubší, než ty z první poloviny...
Ještě bych se rád pozastavil nad výkřiky některých zdejších komentujících, kterým vadí, že autor používá cizí slova... Patrně některým dnešním čtenářům kapku lenivějí mozky, jelikož význam většiny, ne-li všech cizích ( rozuměj: zastaralých) slov, použitých v knize, je velice snadno odvoditelný od kontextu a situací, v jakých jsou použita. Chce to jen na pár vteřin zauvažovat. Absence téhle činnosti se patrně projevila i na překvapivě nízkém celkovém hodnocení knihy. Škoda...
Sečteno a podtrženo – dát 5* nemohu, a to kvůli indické sekvenci, ale i silné a mravné 4* jsou solidní. Autorovi děkuji za příjemné chvíle na jejich stranách a obohacení mého slovníku o „nýčko.“ Nýčko si musím sehnat nějakou další „poláčkárnu.“
V rámci povinné četby jsem sdílela tuto knížku se svou vnučkou. Naše digitalizovaná holka byla ale někde jinde, knížku nemohla dočíst, klučičí příběhy ji nic neříkaly, nerozuměla mnoha slovům. Tak jsem ji raději převyprávěla o čem ta knížka je, jak tehdy vypadal svět dětí, svět dospělých, mravy té doby, a hlavně pohnutý osud spisovatele, který nás dospělé vždy rozesmutní. A tak se jí nakonec příběh líbil a já jsem ráda, protože si to těch pěti rošťáků zasloužilo.
Myslím, že na knížku Bylo nás pět se občas neprávem zapomíná, avšak tohle je literární smetánka nejen pro vaše ratolesti, ale zejména pro nás dospělé. Dědeček rád říkal, že je nejhorší když kráva zapomene, že byla teletem, a zde je toho důkaz. Mně hlavou projeli všechny vzpomínky z mého mládí, které zde byly v krásném zrcadlení. Na dny, kdy jsme prozkoumávali okolí, tvořili klučičí party, ve kterých se bojovalo na smrt, ale i třeba na to jak moc jsme se hrozili vysvědčení. Pro mě tohle dílo nepředstavuje úplný vrchol české literární truhlice, ale jestli budu o Bajzovi a Zelvarovi číst svým potomkům? ... Určitě ano, poněvadž chci aby z nich vyrostla dítka a né kvítka .... pane Fajst.
Já nevím, co k tomu napsat jiného, než řada lidí přede mnou. Opravdu, kdo by alespoň trochu neznal nostalgický a poněkud zidealizovaný svět pěti kluků z městečka, dobře popisující chlapecké příběhy, přijatelné rošťárny a dobu autorova dětství? Knížka, která ve většině čtenářů vzbuzuje půvabný úsměv na rtech s nezapomenutelnými, dnes již zlidovělými hláškami. Za mě osobně vyhrává výrok otce: "Tak proč máš teda nateklou hubu, když si byl v houslích?" Je úžasné, že takhle pozitivní knížku napsal spisovatel v naprosto těžkých a nepozitivních časech. Kéž bych podobného, inspirativního nadhledu byla i já v těžkých chvílích schopná. Vzpomínat na to úsměvné a lepší, co mě v životě potkalo a předávat pozitivitu a humor dalším lidem za všech okolností... Nezmůžu se než na banální, ale o to upřímnější: Klobouk dolů za Váš postoj, nesmrtelný pane Poláčku.
Kdo by neznal Péťu Bajzu, Zilvara z Chudobince, Rampepurdu a další postavy... Krásné, vlídné a s laskavým humorem vyprávěné historky a dobrodružství party mladých kamarádů za první republiky. Poslouchala jsem jako rozhlasové vydání, pan Filipovský načetl výborně, viděla jsem seriál, Zilvar je totiž skoro soused a kamarád a to jsem si nemohla nechat ujít. Všechna vydání se moc povedla.
Poprve, kdyz jsem to kdysi cetl, mi to pripadalo horsi, nez serial.... Posledne, mi to pripadalo lepsi, nez serial.... Asi nejvice zalezi, kdy clovek videl ten serial naposled, aby nemel pocit zklamani, ze kniha neni stejna, jako tv verze. S doprovodnym prectenim (pripomenutim) smutneho konce Karla Polacka kniha nabira hlubsi rozmer a z oddechovky bych to preradil na zpoved a psychologicky vytlak pameti z dob, kdy autor mel stastnejsi cast zivota jiz za sebou a vyhlidky na budoucnost mizive
Knihy pana Poláčka jsou pěkné a čtivé. Filmová zpracování jsou vynikající a humorné, byť jsou napsány v době, kdy mnohým zrovna do smíchu moc nebylo.
Klasika, ktera nezestarne. Kdyz vite, za jakych okolnosti ji autor psal, tak i pet hvezdicek je malo.
Parádní klasika! :) mám k ní citovou vazbu, protože se jsem jako malá viděla televizní seriál a opravdu se mi moc líbil, takže mi čtení knihy připomínalo dětství.
Vážně jsem překvapená, že jsem se k téhle klasice dostala až teď. Vždyť přece Poláček! Péťa Bajza a jeho kamarádi. Vlastně se musím přiznat, že jsem ani neviděla všechny díly seriálu, který je jinak naprosto skvělý. Takže pro mě byla druhá část knihy dost velkým překvapením, vůbec jsem netušila, že bude snový námět takhle rozvíjen.
A proč pět hvězdiček? Je to opravdu milé čtení, se všemi gramatickými neduhy a jazykovými perličkami. Idealizovaný svět a takový trochu smutný, byť pravda neurčitý konec, který možná ukazuje na to, v jaké době autor knihu o dětství napsal. Myslím, že kdybych to četla dřív, asi bych nedokázala docenit všechny ty jazykové hříčky a dětské mudrcování, takže jo, vlastně je fajn, že na knihu došlo až teď. To se vr, že byste si ji měli přečíst taky. ^^
Příběh, který doprovázel mé dětství, ačkoliv jen v seriálové formě. Knihu jsem si přečetl až teď v rámci maturitní četby. Je to čtivě a poutavě napsané, akorát mi ze začátku poněkud činila obtíže nespisovná čeština, ale po pár stránkách jsem se s tím sžil. Je to nenáročné a odpočinkové čtení, ke kterému se hodlám vracet už minimálně z nostalgie.
Už jen to množství vydání svědčí o pozici této knihy v české literatuře. A k tomu všichni známe filmové zpracování, nemluvě o nepřekonatelném podání Františka Filipovského. Všechny formáty jsem si prožil, prokoukal a proposlouchal a znovu a znovu mě neskonale baví.
Pohodové zábavné čtení, i když chápu, že někoho může nudit. Bylo hezké pozorovat příběh obyčejného kluka z města, skrze jeho dětské chápání světa a jeho dětské vyjadřování, které často vykouzlilo úsměv na tváři.
Bravo, pane Poláčku! Škoda, že jste se nedožil toho, jak úspěšná tato knížka je. Ale možná byste se smál tomu, že na Databázi máte míň procent než nějací Prvoci...
Z dětství si pamatuji seriál, který jsem miloval. Zpočátku se knížka vyvíjela jako jeho trošku horší verze (Poláčkův styl mi prostě tolik nesedí), ačkoli mě pořád dost bavila. Druhá půlka byla ale, až na pár úsměvných hlášek nudná, zdlouhavá a zbytečná. Chvilkami jsem měl pocit, že prostě autor potřeboval vyplnit prostor... :/
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Knížka mě úplně nebavila. Přijde mi spíš opravdu pro malé děti - četla jsem ji kvůli povinné četbě na střední škole. Jako pozitivum beru znovu uvědomění, jak vidí svět děti. Je to roztomilé, ale spíš nezábavné čtení.