Bylo nás pět
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342335/bylo-nas-pet-HIa-342335.jpg
4
3479
3479
Bylo nás pět je zřejmě nejslavnějším románem Karla Poláčka. Autor se v nejtěžších chvílích na sklonku svého života nechal inspirovat vzpomínkami na klukovské hry a napsal knihu o veselých klukovských příhodách pětice kamarádů - Bajzy Petra, Jirsíka Čeňka, Bejvala Antonína, Kemlinka Eduarda a Zilvara z chudobince, vyrůstajících na malém městě.... celý text
Přidat komentář
Málem bych zapomněl na klasiku od Karla Poláčka"Bylo nás pět".Při této knize jsem se moc bavil i smál.Zajímavý je sloh který Poláčk použil,je to úplně totožné s tehdejší realitou,opět jsem se místama nacházel na stejné vlně jako Petr Bajza.Jeho vyprávění a sloh ,nechtěl bych mladým křivdit,ale se asi líbit nebude a nepochpí,že si děti dovedly hrát bez mobilů a počítačů,to byla náherná doba,škoda,že se nevrátí,to bylo DĚTSVÍ.
Od knihy jsem čekal více. Přišla mi, že ji naprosto chyběl nějaký ,,šmrnc” a nutkání si přečíst další kapitolu.
Vlastně bych si tuto knihu nikdy nepřečetl, kdyby to nebylo prototypové dílo k maturitě, které by si chtěl skoro každý vytáhnout pro svůj velmi jednoduchý děj.
První část, ve které autor popisuje klukoviny a dobrodružství dětí z první republiky, se mi líbila mnohem více než „snová“ druhá část, která se odehrává v Indii. Trochu mi přišlo, že autor nevěděl, jak má román zakončit, tak tam zasadil náhlou nemoc hlavního hrdiny a výpravu do Indie ve snu.
Druhá část dost možná metaforicky popisuje pocity Karla Poláčka před transportem do Osvětimi. Jeho život také visel na vlásku (stejně jako Petrův), tak raději odcházel do snového světa (v realitě vzpomínal na dětství). Příběh nakonec skončil dobře. Škoda, že se to stejné nedá říct o osudu Karla Poláčka...
Další z pokladů v knihovně rodičů. Ani nevím, kolikrát jsem ji jako dítě četla, tahle kniha mě prostě bavila. Nenechala jsem si ujít ani filmové zpracování. Zilvar z chudobince je první, co se mi vybaví, asi už jen díky tomu slovnímu spojení. :) No a rampepurda rampepurďácká, to je další, na co si hned vzpomenu. Rampepurda je přezdívka i pro naši dceru Mínu. Už se těším, až si knihu přečte sama, aby věděla, kdo že to ta rampepurda byla. :D
Kniha je docela dobrá, až na indickou část. Ta se v naší rodině nelíbila nikomu.
Právě jsem zjistila, že jsem ještě nenapsala komentář na moji oblíbenou knihu. Nevím kolikrát jsem ji už přečetla, ale vždy mám ze čtení radost. Jako kdybych ji četla poprvé.
Ještě větší radost mám z toho, že se líbí i našemu desetiletému vnukovi. Ke čtení si ji vybral sám a já myslela, že to vzdá. Přece jen to není současná čeština. Hodně archaických a nezvyklých slov a obratů.
Tak mne to docela udivuje, když je tady tolik komentářů mladých čtenářů, že se jim kniha nelíbila,nebo nedočetli.
Mám radost. Z vnuka, z Karla Poláčka, z Péti Bajzy. 5*mě zase nestačí.
Milé příhody malých školáků.
Pěkný pohled do minulosti, do jednotřídky a dobová na řemesla.
Jako čtenáře mě irituje nespisovná čeština. Oceňuji dialektismy, ale "abyste" apod. mi bodá do očí. Proto jsem se s četbou hodně natrápila.
Celou knihu shodila druhá polovina příběhu, která se odehrává v Indii.
Na mě to působilo, jako kdyby autor už nevěděl, o čem má psát.
Za mě velká škoda, žee neudržel linii klukovských lotrovin.
Pohodové staromilské čtení o klukovinách neposedného Péti Bajzy a jeho kamarádů (kterých bylo většinou pět). Text je vyprávěn samotným Péťou, směsicí staré češtiny a nespisovných výrazů a celé to působí velice svěže a autenticky („ta bude kulit vočadla“, „To se vr!“ a další perly).
Zhruba v půlce nabere kniha nečekaný směr, opustí dosud hravý modus a věnuje se Péťově spále, resp. jeho blouznivým snům v horečkách. Sny jsou sice stále hravé, ale v realitě Péťův život visí na vlásku. Těžko říct, jestli to měla být metafora něčeho, co mi uniklo, či jen prostá blízkost smrti, nebo obojí - třeba rozmáhajícího se fašismu, kde lidé žili své zdánlivě stále stejné životy, nicméně smrt byla vždy nablízku - ale rozhodně v tom byla jakási tíživá naléhavost. A už samotný fakt, že tomu autor dal skoro půlku knihy, dává tušit, že nějaký důvod asi měl - nezapomeňme, že to byla jeho poslední (posmrtně vydaná) kniha, než odešel do koncentračního tábora, odkud už se nevrátil.
Určitě doporučuji.
Velmi pěkná knížka plná skvělého humoru. Když jsem tuto knihu četla, vzpomínala jsem na své dětství. Rozhodně jsem ho neměla tak živé, ale také jsem nemohla sedět na zadku. Zároveň mi bylo trochu smutno, když člověk ví, že dnešní děti už takové dětství nemají, neboť dávají přednost technologií před dobrodružstvím. Myslím si,, že tuhle knihu by si mělo přečíst každé dítě, aby vědělo, jaké to je, žít jinak.
Nádherná knížka plná laskavého humoru Karla Poláčka. Příběh nás zavede do jiných časů, na maloměsto, kde má každá figurka své místo. Knihu miluji z hlediska jazykové vytříbenosti a kráse českého jazyka, kterou Poláček uměl komicky namixovat s nespisovnými prostředky jazyka. Jen se mi zdá trochu zvláštní závěr, jak kdyby to Poláček nestihl dopsat (psáno krátce před tranaportem do Terezína). Zárověň velmi dlouhá a obsáhlá část Péťovy nemoci na mě působí zvláštním dojmem a asi jen Bůh ví, co chtěl Poláček touto částí říci. Klenot české literatury.
zaujala mne jen první polovina knihy, druhou (snovou) část považuju za slabou obsahově i kompozičně, asi autor už text nestihl redigovat - a vlastně ani ukončit, což je škoda
Hlavní příběh této knihy je o Petrovi Bajzovi a jeho nejlepších kamarádech Antonínovi Bejvalovi, Čeňkovi Jirsákovi, Josefovi Zilvarovi Eduardovi Kemlinkovi, kteří spolu vyvádějí spoustu lumpáren a naschválů.
U knihy se rozhodně nudit nebudete. Je totiž naplněna spoustou zábavných příhod a zážitků. Nejvíce mě pobavilo když se chlapci spolu vydali místo na hodinu houslí na vosy, které je však velice pobodaly.
Tato knížka se mi opravdu líbila. Byla napsána velmi poutavě a s vtipem. Myslím si, že stojí za to si ji přečíst.
Vtipné, perfektně napsané. Knížka si najde své čtenáře, jak mezi dětskými čtenáři, tak mezi dospělými. Mě osobně jen nebavila kapitola, kdy má Péťa Bajza horečku. Ale to je subjektivní faktor.
Kniha také posloužila jako předloha neméně výborného seriálu.
Skvělá kniha, asi nejlepší a nejznámější, s oblíbenými postavičkami dětí i dospělých a hláškami, které už dávno zlidověly...!!! Seriál se také hodně povedl, jsou tam výborně vybraní herci jak malí, tak dospělí...
Štítky knihy
přátelství pro děti zfilmováno česká literatura kamarádi dětský hrdina rozhlasové zpracování humoristické romány zfilmováno – TV seriál maloměsto vypráví dítě české rományAutorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Seriál mého dětství. A teprve nyní jsem si přečetla knihu. Vím, že jsem ji zkoušela číst kdysi k maturitě, ale vydání z r. 1954 se mi tehdy nečetlo vůbec lehko, takže jsem ji po pár stránkách odložila na neurčito.
A teď, i když i tak bylo obtížné najít v použitém jazyce a termínech mě neznámých zalíbení, povedlo se a já knihu slupla za dva večery. A musím říci, že jsem si ji užila. Peťova hatmatilka a některé průpovídky mě vážně bavily. Jednotlivé příběhy na sebe sice moc nenavazovaly, ale zato byly plné dětského hašteření a fantazie a vymýšlení všelijakých lumpáren. Tak nějak jsem se přenesla zpět do svého dětství a vlastně se mi zase připomnělo, že i děti mají své starosti, které jsou mnohdy mnohem závažnější, než starosti dospělých. :-)