Být hercem
Svatopluk Beneš
Vzpomínky populárního českého divadelního a filmového herce Svatopluka Beneše
Přidat komentář
Příjemný a noblesní pan herec. Skutečný elegán a osobnost. Ostatně jako většina skvělých herců jeho generace. Od takových lidí, by se dnešní generace měla učit.
Kultivovaný herec s tváří milovníka v této knize věcně rozebírá své jednotlivé štace, suše mluví o divadelních hrách, v nichž účinkoval a popisuje své názory na režiséry a jiné herce. Z jeho osobního života se téměř vůbec nic nedozvíme, jen něco málo z dětství. Mohl se alespoň zmínit, kolik měl dětí, něco o rodinném stavu, nějak se lidsky otevřít. Je to literatura faktu možná pro divadelníky, mně jako obyčejné divačce tam scházela alespoň malá osobní rovina. Jako mladý muž se mi líbil a tak bych bývala přivítala jaké měl názory na svět, abych ho trošku poznala.
Po roce 1948 byl brán jako buržoazní tip muže a tak nějaký čas nedostával žádné filmové nabídky. O tom zase mluví jen věcně a velestručně, nanejvýš poodkryje svůj postoj frází: "stalo se tak k mé lítosti."
P.S. Byla jsem u jeho hrobu, který má na Olšanských hřbitovech a poděkovala mu za některé pěkné role.
Mě se kniha líbila a dobře četla. A zajímavé věci mi prozradila. Řekla bych, docela objektivně napsaná. Doporučuji.
Svatopluk Beneš nikdy nepatřil mezi mé oblíbené herce. Ani ne tak díky jeho hereckému projevu, ale spíš projevu lidskému, jeho úsměv mi vždy přišel tak trochu povýšený. Když jsem se rozhodla číst jeho knihu, nebylo to ani tak kvůli němu, ale zrovna jsem v té době četla mnoho knih o Lídě Baarové a v jedné z nich Ondřej Suchý píše, že to, co o ní napsal Svatopluk Beneš, zná každý, protože každý četl jeho knihu, nebo se o jeho mínění a dočetl jinde. Mě ale tyto informace minuly. Na Wikipedii jsem se posléze dočetla, že "Svatopluk Beneš je autorem útlé knížky vzpomínek Být hercem". I tato informace mě moc nepotěšila a do knihy se mi vůbec, ale vůbec nechtělo. Ale musím říct, že mě nakonec četba této knihy velmi potěšila, bavila a zároveň i obohatila. Že je útlá, o tom není pochyb, ale čte se krásně, hlavně úvod knihy a vzpomínky na jeho dětství a vůbec jeho přiblížení se čtenáři mi o něm umožnilo smýšlet úplně jinak. Člověk vážně nemá jen tak bez ničeho dát na nějaké své dojmy, musí toho druhého zkrátka poznat. Rovněž není pochyb o tom, že Svatopluk Beneš herectvím žil a i jeho, byť útlá, knížka dokáže každému umožnit maximálně se vcítit do smýšlení herce, do jeho pocitů, tužeb a obav. Umožní rozšířit si povědomí o herecké profesi, o tom, jaké to je hrát divadlo a milovat, ale i pochybovat o svém poslání.
Uslyším-li jmého Svatopluk Beneš,vždycky se mi před očima objeví nadporučík Lukáš ze Švejka,kde stvořil kouzelnou roli.Jeho kniha vzpomínek nás vrátí zpět do časů,kdy herci byli ještě herci na rozdíl od dneška.Je škoda,že se dožil tak nedůstojné smrti v naprostém osamění.To si opravdu nezasloužil.
Skvělý herec - a to v několika režimech. Za první republiky, za Protektorátu Čechy a Morava, za CSR, za CSSR, za CSFR, za ČR.
Jeho konec moc hezký nebyl. Čtyři a půl roku byl v nemocnici pro dlouhodobě nemocné.
Štítky knihy
paměti, memoáry herci čeští herci Svatopluk Beneš, 1918-2007
Autorovy další knížky
| 2004 |  Svatopluk Beneš - Být hercem |
| 2002 | Z mého alba |
Biografie ani autobiografie moc nečtu a tato mně nepřesvědčila, abych na tom něco měnil. Kniha je přesná v popisu toho, o čem se tam mluví, ale je to přeskakování od divadelních rolí do popisu památek a pak zase k vnímání hereckých kolegů. Taková jakoby náhodná sbírka vzpomínek o čemkoliv.
Pan Beneš na mně v televizních rolích působil tak trochu smutně a studeně, ostatně stejně na mně působí i kniha.