Čachtická paní

10.09.2024

(SPOILER) Tuto velmi zajímavou a čtivou publikaci jsem přečetl již potřetí a nic lepšího k danému tématu jsem zatím nečetl. Bednařík zejména na základě odborných studií a publikací slovenského historika a archiváře Jozefa Kočiše vypráví příběh o Alžbětě-Erzébeth Báthoryové-Nadásdyové, jež vstoupila do historie jako „krvavá čachtická paní“. Stejně jako Kočiš nemá Bednařík o vině Alžběty žádné pochybnosti – koupání v krvi dívek správně označuje za legendu stvořenou jezuitským knězem Ladislavem Turóczim více než sto let po smrti Alžběty, nicméně vůbec nepochybuje o impulzivním sadismu této uherské hraběnky. Není bez zajímavosti zmínit, že Alžběta často sama oběť umučila k smrti, ale v řadě případů „jen“ se vzrušením pozorovala, jak její staré pomocnice provádí bestiální mučení na nebohé dívce. Kdysi jsem o vině „čachtické paní“ začal na základě Jakubiskova filmu Bathory trochu pochybovat, ale Bednaříkova kniha mě velmi rychle vrátila do „reality“. Palatin Thurzo ve skutečnosti „Báthoryčku“ zachránil před soudním procesem a potupnou popravou, čímž zabránil konfiskaci jejího majetku králem Matyášem II. a zároveň tak pomohl potomkům hraběnky k zachování jmění i cti (rozuměj: případ jejich matky nebyl propírán zdaleka tolik, jako by tomu bylo v případě procesu s její osobou). Existují stovky svědectví různých lidí, kteří sice většinou jenom něco slyšeli. Někteří z nich však slyšeli křik a nářek mučených, případně na vlastní oči viděli zohavené mrtvoly dívek. Mezi svědky nebyli pouze prostí lidé, ale také zástupci nižší šlechty nebo správci a jiní zaměstnanci řady sídel Báthoryů a Nadásdyů (nejvíce zvěrstev nebylo provedeno v Čachticích, nýbrž v zámku Sárvár). Opravdu se mi nechce věřit, že by Thurzo nebo kdokoliv jiný dokázal „zinscenovat“ výpovědi tolika osob, aby vše dávalo nějaký smysl. Jedenáct otázek, jež byly vyšetřovateli, respektive soudci, kladeny čtyřem pomocníkům a pomocnicím Alžběty, nejsou navíc návodné. Dochovala se i soukromá korespondence Thurza, např. dopis určený jeho choti Alžbětě Czoborové, v níž s hrůzou popisuje nález mučených dívek v Čachticích na konci roku 1610. Kdyby šlo o komplot proti Báthoryové-Nadásdyové, neměl by Thurzo vůbec zapotřebí psát manželce takový dopis (v Jakubiskově filmu se na pádu údajně nevinné Alžběty Nadásdyové podílí spolu s Thurzem právě i jeho manželka Czoborová). Nechápu tedy, jak může slovenská historička, navíc z akademie věd, suverénně mluvit a psát o nevině Báthoryové-Nadásdyové. Tato paní navíc i pana Bednaříka označuje za „pahistorika“. V dohledné době si publikaci historičky Lengyelové pro zajímavost zkusím přečíst, avšak pochybuji, že bych diametrálně změnil názor na Alžbětu Báthoryovou-Nadásdyovou.