Čachtická pani
Jožo Nižnánsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100600/cachticka-pani-100600.jpg
4
1951
1951
Čachtická paní série
1. díl >
Podmanivo napísaný román zavedie čitateľa na dvor smutne svetoznámej čachtickej panej, zvanej tiež „krvavá grófka“, Alžbety Báthoryovej. Postupne sa dozvie o mnohých zločinoch, ktoré sa odohrávali v podzemí Čachtického hradu, ale i na iných miestach monarchie. Príbeh je prerozprávaný cez osudy niekoľkých postáv, ich lásky a utrpenia až po trpký koniec hlavnej vinníčky. Alžbetu Báthoryovú, hoci nestála pred riadnym súdom na rozdiel od jej prisluhovačov, nakoniec predsa len za jej hriechy neminul trest a ocitla sa v domácom väzení, kde i skončila jej krvou poznačená životná púť.... celý text
Přidat komentář
Často prohledávám katalogy nově vydaných knih. Mám pocit, že mě jejich obsah jen zřídkakdy překvapí. Tato kniha mě překvapila téměř na každé druhé stránce, a to nepatří mezi knihy vydané po roce 2 000. Asi přehodnotím, kde knihy vybírat.
Knihy, které dokládají historickou událost, ač v tomto případě některými fakty přibarvenou, jsou pro mě jako magnet. O to víc si knížky cením, že byla napsaná jistou, neotřelou rukou. Příběh ve mě vzbudil na každé stránce jinou paletu emocí a pocitů. A hlavně ve mně vzbudil zájem. Zájem o okolí Čachtic a historické skutečnosti období Alžběty Báthoryové i jejích poddaných.
Pane Nižnánsky, děkuji.
Četl jsem pred lety a několikrát byl taky na výletě na Čachtickém hradě, bohužel v současnosti zřícenině.
Skvěle vystavěn historický příběh jak že to vlastně mohlo nebo nemuselo být s těmi pannami.
Pro milovníky historie povinná četba!
Tak tohle mě vůbec nebavilo a do čtení jsem se musel neustále nutit. Čekal jsem něco jiného a ne zbojnickou romantiku.
Asi po čtyřiceti letech jsem knihu znovu otevřela a hned se začetla, že jsem neviděla, neslyšela. Moc hezký román, i když pravda, hodně krutý. Vrátila jsem se do mládí a nenudila jsem se ani minutku. Škoda, že už je konec.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Sice 650 stran bylo i na mě moc, ale mělo to spád, pořád se tam něco dělo. Prostě skvělá kniha. Až mi nakonec bylo líto, že jsem ji dočetla.
Plastický obraz života venkovského lidu v Horních Uhrách, jak ho tak mohl vidět, anebo chtít/moci prezentovat spisovatel v sedmdesátých letech minulého století. Přijde mi, že i tou dobou by to mohlo přijít čtenáři dlouhé. V některých momentech se děj vůbec nikam neposouvá a všechno to vzdychání a objímání, kupříkladu, by se dalo i zkrátit a stále by to mělo vypovídací hodnotu. Krev cáká, maso se škvaří, oběti úpí docela dost a znovu, kdyby se to celé neopakovalo, mohl být text kratší a čitelnější. Pro mě nejzajímavější byl ten folklór a uspořádání stavů. Postavení městských občanů a vesnických nevolníků, různé možnosti, které měl feudál k tomu, aby dostal, co chce. A také základní představení Uherska v rámci monarchie, které bylo úplně jiné, než postavení naše. Místy je to hodně napínavé, dobrodružné a úplně se mi chtělo některým osobám i nadržovat.
Jedním slovem „skvělé“. Knihu jsem četla už hodně dávno, ale stále si ji vybavuju a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Když se ke knize postavím jako k fikci, tak nemám skoro vůbec žádné námitky. Hrozně mě fascinuje, jak strašně dobře je to napsané: autor odvádí skvělou práci v rámci popisu vnitřních pochodů postav a osvětlování toho, proč která postava je taková, jaká je, a co z její minulosti a z okolností ji k tomu přivedlo, a zároveň skvěle střídá úhly pohledu, aby se čtenář vyznal ve složité spleti dějových odboček a množství postav, kterých se týkají. Opravdu jsem nečekala, že mne Čachtická paní bude takhle bavit. Ale jak říkám, musí to člověk brát jako čistou fikci a nikoliv jako snahu mrknout do minulosti.
Nemám moc ráda silné knihy, ale tuto jsem přečetla jedním dechem za 2 dny. A to jsem ji četla v originále v roce 1983.
Tak mě vtáhla do děje, že jsem nemohla přestat číst, byla jsem zvědavá jak se to všechno vyvine.
Už je to nějaká doba, co jsem knihu četla. A byla skvělá. Dobře se četla, byla napínavá a postavu Andreje Drozda jsem milovala ... asi si ji přečtu znovu.
Úžasná knížka, dost temná a ponurá, ale pěkně napsaná a velice hezky se mi četla. Zajímavé byly hlavní postavy kolem Čachtické paní. Všechno pěkně odsýpalo a spousta překvapujících okamžiků a přátelství, zrady a intriky.
Grófka Alžběta Báthoryčka je fénomenom, aj pre mňa. V mojich rukách ocitolo sa vydanie od Tatranu. Čítal som jaj po slovensky. Slovenčina je naozaj skvělom jazykom. A ja som sa prvý stretnutie sa slovenskom řečou užíval. Dokázal by som sa predstaviť, že dakto sa to skutečno mohlo odohrať (okrem romantickej línie). Čahtická pani, nie jedinou pútavou figúrou. Jožo Nižnánsky vie ako písať.
Legendární "horor" našeho dětství. Jako dospělý bych román označil jako romantickou, historickou fikci. Pokud se k četbě této knihy odhodláte, pak doporučuji slovenské vydání, které umocní autentický prožitek.
SPOILERY!
V úvodu mne překvapilo, že tam, na Slovensku, má farář manželku...to vidím prvně.
Jak píše Vendy-jako děcko mne děsila. Teď po letech jsem se zarazila, jak moc JINÁ je.
Že je vlastně o vojsku a utečencích, o bitkách a o řevu paní na poddané, o lásce Eržiky, ve které se mele pubertální KDO JE TEDY JEJÍ MATKA? MILUJE JI ON TAKY, KDYŽ JÍ VRÁTIL KONÍČKA A VYSADIL JI DO SEDLA? Co teda Pavel, bude s Barborou nebo ne? Co Magda ve vězení, uteče s Kalinou? atd. atd. a to mě fakt nebavilo...
Já pořád čekala na tu atmo, kterou jsem znávala, ale ta se nedostavovala, spíš mě to vytáčelo.
Bylo to o všem jiným a jiných, než o paní a holkách, o kterých to mělo logicky bejt. To, že paní švihá pandury lískovkou, až padaj k zemi a řvou tam, mě fakt nezajímalo...nebo že Majorová ji nebo Ficka maže mastmi...že se starý babky služebnice předháněj, kdo poslouží dřív, to mě fakt neba.
Kniha ale i pobavila - třeba když ženy vypovídaly, že služky a ženy z okolí jí vodily děvčata - "přivedla i svou dceru i když věděla, že bude zavražděna". Tak určitě twl. :)
Anebo když popisuje, jak vznikla Eržika: kterak se paní válí na břehu, zamíří k ní rytíř -tajemný v černém , chvíli se přetahují, ona jej bije, on jásavě ryčí a je nadšen, poté se jí zmocní, z čehož je ona celá blahem bez sebe a oddá se mu a když poté získá Eržiku, miluje ho i po nějakých 16 letech později natolik, že by se vrhla po každým zakuklenci, co se jí vloupal do komnat ??? Vida, co dělá trocha nespoutanýho *uku :)
Za to mi uplně okatě vyvstávalo, jak špatný ty pomluvy byly - paní byla nemocná, ležela na lůžku, ale přitahla si holku a zuby jí rvala maso z ramenou a tváří - proboha...demence fakt. No jak říkám, opět zklamání a prozření. Jak píše Abako a Jiřík- zbojnická láska by se to mělo jmenovat, protože paní a holky tam byla opravdu jen okrajově.
(jo a má to fakt odporné kresby)
Knihu jsem četla ve svých 15 letech a tehdy jsem z ní byla naprosto nadšená. Jak bych ji vnímala a hodnotila dnes (po mnoha letech) zůstává otázkou.
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Alžběta Báthory, hraběnka, 1560–1614 16.-17. století sadismus Slováci a Maďaři Uherské království krev slovenské pověsti mučeníAutorovy další knížky
| 1971 |  Čachtická paní |
| 1971 |  Žena dvou mužů |
| 1993 | Právo první noci |
| 1992 | Lásky Žofie Bosniakové |
| 2008 | Cholera |
Kniha o hraběnce Báthory je psaná velmi poutavou formou, dobře se čte. Atmosféra je napínavá a protkaná takřka horrorovými prvky. Nedílnou součástí jsou intriky, ale také romantika.
Knížka na mne zapůsobila a autora za toto dílo velmi obdivuji.