Čachtická pani
Jožo Nižnánsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100600/cachticka-pani-100600.jpg
4
1951
1951
Čachtická paní série
1. díl >
Podmanivo napísaný román zavedie čitateľa na dvor smutne svetoznámej čachtickej panej, zvanej tiež „krvavá grófka“, Alžbety Báthoryovej. Postupne sa dozvie o mnohých zločinoch, ktoré sa odohrávali v podzemí Čachtického hradu, ale i na iných miestach monarchie. Príbeh je prerozprávaný cez osudy niekoľkých postáv, ich lásky a utrpenia až po trpký koniec hlavnej vinníčky. Alžbetu Báthoryovú, hoci nestála pred riadnym súdom na rozdiel od jej prisluhovačov, nakoniec predsa len za jej hriechy neminul trest a ocitla sa v domácom väzení, kde i skončila jej krvou poznačená životná púť.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla kdysi na gymnáziu jako povinnou četbu. V té době mi přidala trochu děsivá a krvavá. Ovšem zpětně vzato byla to kniha co má děj a zajímavou myšlenku.
Pan Nižnánsky se chopil skvěle tématu psát o této skutečně žijící bestii. Přimyslel si komplikovaný děj plný milostných vztahů, napětí, přetvářky, odvahy, zrady a dobrodržství. Zobrazil život a malá práva poddaných v Uhrách i svět vysoké šlechty. V celé knize nebyla ani jedna přímo popsaná scéna drastického mučení, natož samoúčelná. O těchto hrůzách se tam hlavně mluvilo. Myslím, že díky této knize se na Alžbětu nezapomene a bude pro čtenáře impulsem k přemýšlení, k čemu může dojít, když se spojí absolutní moc, bohatství a sadismus. Šlo o největší masovou vražedkyni všech dob a většinu života prožila v maďarském Šárváru, kde řádila mnohem víc než poté v Čachticích.
Z knihy jsem byla fakt velmi mile překvapena. Sice je to hodně předvídatelné, neustále všechno dopadá dobře, zlo je po zásluze potrestáno, kladné postavy jsou úplně kladné a záporné úplně záporné, ale četlo se to skvěle.
Tentokrát v rámci čtenářské výzvy, dříve čteno asi v patnácti. I po letech má kniha neskutečný náboj.
Již klasický příběh o krvavé hraběnce. I když se na knihu musí nahlížet s jistou rezervou, protože skutečnost je zřejmě podstatně jiná, stejně ji miluji již od svého útlého věku. Pan autor napsal nádherný romanticko-dobrodružný román, kde je dobro dobrem a zlo zlem, kde láska a spravedlnost vítězí. I přes tuto "černobílou naivitu" je knížka poutavá a čtivá - skvělá jako oddechové čtení.
Kniha je psána trochu v romantickém stylu, z čehož už jsem vyrostl. Přesto je neuvěřitelně čtivá a nedokázal jsem se od ní odtrhnout.
Prvá kniha neurčená pre deti ktorú som čítal. Dej mi prišiel nejakým spôsobom pomalý, ba až nudný. "Hororové časti" so mnou nič neurobili a strácal som sa v postavách. Napriek tomu si chcem knihu prečítať ešte raz.
Moje chyba, že jsem před pár lety viděla film. Zamilovala jsem se do toho příběhu a nenapadlo mě, že v knížce to může být představeno jinak. Po prvotním šoku, jsem se dokázala docela rychle začíst.
Dvojí metr spravedlnosti pro chudé a bohaté lidi je děsivý. Hlavně ta představa, že jsme se od toho zas až tak nepohnuli ani dnes. Co mě ale neuvěřitelně vytáčelo byla pitomost některých postav. V celém okolí se ztrácí dívky a všichni si šuškají, že je vraždí hraběnka, ale když za mnou přijde jedna její posluhovačka, která se tváří podivně přívětivě, tak se hned nechám dobrovolně odvést? Jako fakt? Podobných nelogických rozhodnutí bychom našli více, ale když od nich odhlédneme, zůstane nám drastické hororové drama, kdy si ani na posledních stránkách nemůžeme být jisti, jak to vlastně přes všechny politické pletichy a osobní zájmy všechno skončí.
Jsou knihy, které si člověk zamiluje, i když ani zdaleka nedosahují dokonalosti. Tohle je pro mě přesně jedna z nich. Nebudu se pitvat v chybách a nedostatcích, ani řešit zda je, či není realistická.
Čachtická paní je skvělá kniha, natřískaná dějem, napětím i nečekanou brutalitou. Skvěle vykreslené prostředí i samotná zvěrstva. Ficek a Báthoryová jsou pro mě naprosto nezapomenutelné postavy.
Ani nevím, kolikrát jsem ji četla a kolikrát ji ještě budu číst, toto je kniha, která se nikdy neomrzí.
Tato kniha patří už od základní školy k mým nejoblíbenějším a s mým přibývajícím věkem absolutně neztratila na kouzlu, takže prostě jen vřele doporučuji k přečtení.
Už bych nespočítala, kolikrát jsem tuhle knihu četla... Ale vždy za pár let ji znovu vezmu do ruky a nechám se tou atmosférou pohltit. Je neopakovatelná, stejně jako její hrdinové. Poprvé jsem tuto knihu četla ve 14 tajně, protože dle mých rodičů byla příliš děsivá... Děsivé spíš je, jak se člověk z mladé, dychtivé dívky toužící po lásce dokáže změnit v monstrum, které neuznává žádné hranice a domnívá se, že mu všechno projde - jen proto, že patří mezi šlechtu? Každopádně tahle kniha pro mě svoje kouzlo nejspíš nikdy neztratí, a to mi připomíná, že už je to pár let, co jsem ji četla naposledy - možná je načase uskutečnit další setkání s Čachtickou paní ;)
Zase jedna z knih čtená a předávaná pod středoškolskou lavicí. Kolik z výuky nám asi uniklo:) Vtáhla do děje a připadala nám drastická, jak čtu komentáře snad ji někdy zkusím znovu, dá-li čas!
Velice pěkně napsamá historická fikce, na základě skutečných událostí. Poutavé. čtivé!
Jsem jedna z mladších čtenářek a knihu jsem četla na doporučení mamky. Nechtělo se mi do ní, ale byla to velká chyby.
Naprosto nádherná kniha. Dokážu jí číst stále a stále dokola a přesto mě vždy nadchne.
Poutavý příběh, od kterého člověk jen tak neodeje.
Parádní kniha. Celá kniha přečtena za 3 dny. Silný příběh a poutavě a detailně napsáno. Některé pasáže byly až hororového charakteru. Opravdu kniha mě pohltila a nepustila dřív, než jsem dočetla poslední písmeno na poslední stránce.
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Alžběta Báthory, hraběnka, 1560–1614 16.-17. století sadismus Slováci a Maďaři Uherské království krev slovenské pověsti mučeníAutorovy další knížky
| 1971 |  Čachtická paní |
| 1971 |  Žena dvou mužů |
| 1993 | Právo první noci |
| 1992 | Lásky Žofie Bosniakové |
| 2008 | Cholera |
Cteno ve slovenstine v detstvi, ulovek z rodicovske knihovny. Co dodat...traumaticke vzpominky. S odstupem casu bych asi byla kriticka vuci historickym souvislostem, ale je to historicky roman a tak ma pravo na vlastni obarveni... Urcite nezapomenutelny.
Tehdy jsem to citila jako kritiku brutalni feudalni spolecnosti, dnes bych to analyzovala jako polemicke zamysleni nad povrchni posedlosti s mladosti, krasou...,kdypak se naucime dustojne starnout?