Čachtická paní
Jožo Nižnánsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129075/cachticka-pani-129075.jpg
4
1949
1949
Čachtická paní série
1. díl >
Příběh hraběnky Báthoryové, který tak pravdivě a věrně popsal Jožo Nižnánsky v románu Čachtická paní, se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá ze skutečných událostí. Děj je nabitý nejen zajímavými historickými a dobovými fakty, ale je především napínavým až detektivním čtením. Vyvrcholením děje je nekonečná až chorobná touha čachtické paní být za každou cenu krásnou. Tato touha byla příčinou zmaření životů mnoha nevinných a mladých dívek.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem už dávno, ale nedá se zapomenout. Moc pěkná kniha. Děsivý příběh. Čte se jedním dechem. Jedna z nejlepších knih co jsem četla. Plný počet bodů.....
Četla jsem to jedním dechem a ten příběh mě vyloženě semlel. Pevně doufám, že je to skutečně román na základě mýtu, který se léty nafoukl a přibarvil červenou. Nechce se mi věřit, že by nikdo neudělal nic proti takové krutosti jedné ženy, spíš bych skutečně věřila intrikám za získáním majetku a odstavení ženy s vlivem. Pravdu už se dnes asi nikdo nedozví ale díky za inspiraci k tomuto dílu.
Četla jsem ji dokonce dvakrát a na podruhé už to prostě ten efekt nemá, každopádně pořád to je velice dobře napsaná kniha.
O Čachtické paní jsem slyšel spoustu věcí a až teď jsem si přečetl její příběh, je to pěkně děsivé.
Vztahové části mi přišly velmi kýčovité, postavy černobílé. Trochu mě mrzí, že ačkoliv anotace tvrdí, že je příběh "pravdivě a věrně" popsaný, už vysvětlivky uvádí opak.
Kniha je ale čtivá a napínavá. Ačkoliv má více než 500 stran, celkem jsem ji zhltla.
Konečně dočteno (četla jsem pouze ve vlaku)......velmi dobře napsané, napínavé, ale občas zdlouhavé čtení.......
Velmi dobře napsaná kniha. V minulosti několikrát zfilmovaná. Četla jsem vždy dlouho do noci a většinou jsem knihu zavírala až tehdy, když už jsem u ní de facto spala, protože bylo čtvrt na pět. Pravda ale je, že to není lehké téma.
Kniha se mi moc líbila určitě se k ní ještě několikrát vrátím. Za mě super a doporučuji
Četla jsem jí dávno, ale líbila se mi, takový pěkný historický thriller ... :-) Klasika, ke které se ještě někdy vrátím :-)
tuto kniho jsem již četla tak před 30léty,v dobách raného mládí, pamatuji si, že mě v té době velmi uchvátila.Od té doby jsem si ji přečetla ještě jednou a mohu jen doporučit.
Tuto knížku mi kdysi dala má již zesnulá babička. Pamatuji si, že jsem četbu hodně prožívala. Dnes by tomu určitě nebylo jinak.
S Čachtickou paní jsem prožívala jedny prázdniny, tak před padesáti lety a nemohla jsem se od jejího příběhu odtrhnout. Pak se mi knížka po pár letech zase dostala do ruky,ale už jsem jí tak neprožívala.
Přečteno tolikrát a určitě ještě tolikrát bude, zbožňuju tento příběh... Je to moje srdcovka.
Předpokládala jsem něco tak šíleného, jako losinské procesy, ale tohle bylo snad ještě děsivější. Neskutečné , přitom vlastně za všechno může láska. Nešťastná, nebo lépe řečeno nenaplněná láska. Každopádně, pan Nižnánsky to napsal moc napínavě a vlastně mi došlo až po přečtení, že celá pointa je vlastně v tom, jak nešťastný člověk může ovlivnit svou nenávistí a nezvladatelným smutkem a závistí osudy jiných lidí- jak aktuální....
Dovolil bych si souhlasit s hodnocením 2mig1.
Neřikam, že by tu hlavní postavy měli mřít jako mouchy, podobně jako v Martinovo Hře o trůny, ale tady jsou obklopeny aurou nesmrtelnosti, až je to někdy úplně absurdní. A ten kolotoč únosů a osvobození a kutí piklů tomu taky moc nepomáhá.
Netvrdim, že bych chtěl, aby to bylo jako kdyby to psal de Sade, ale tohle je naopak bližší spíš pohádkám se štastnym koncem ve stylu "...a žili spolu šťastně až do smrti". Sice tam povraždili x děvčat, ale anonymních, tudíž se mi jejich smrt vůbec nedotkla, ani kdyby jich bylo desetkrát tolik.
Alžběta mě zklamala. Já čekal krev a hrůzu. A dočkal jsem se nekonečného kličkování v kruhu, kdy jeden přichystá léčku na druhého, ale sám už je léčkou polapen. Kdy jeden popoběhne sto metrů po lese a rázem se ocitá ve výchozím bodě. Oživení od stereotypu léček a podvodů přichází s příjezdem Alžběty do Bratislavy. Ale stačí pár stránek a jsme tam, kde jsme byli. Samozřejmostí je násilné zpárování všech dobromyslných postav, oněž se prakticky nemá smysl strachovat, protože na rozdíl od anonymních umučených dívek, přežívají všechno, i sebevražedné pády z hradeb čachtického hradu. Nebo zámku. Už nevím, odkud to ta holka skočila. Mimochodem co se toho mučení a koupání v krvi týče, je vše zmíněno skutečně jen okrajově a po podzemních chodbách plných cel a mučidel se spíš jen bloudí, než aby se v nich mučilo a stáčelo životodárnou tekutinu.
Klasika, která se neomrzí. Sice se místy vleče, ale vždycky se k ní ráda vrátím.
Pamatuju si, jak mě mrazilo, když jsem tenhle příběh krvavé hraběnky před lety četla. Při popisu toho příšerného nástroje a krutých činů... Děsivá, ale skvělá kniha, kde nechybí příběh velké statečnosti mladých lidí včetně utajené hraběnčiny dcery. A také láska.
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Alžběta Báthory, hraběnka, 1560–1614 16.-17. století sadismus Slováci a Maďaři Uherské království krev slovenské pověsti mučení
Autorovy další knížky
| 1971 |  Čachtická paní |
| 1971 |  Žena dvou mužů |
| 1993 | Právo první noci |
| 1992 | Lásky Žofie Bosniakové |
| 2008 | Cholera |
Četla jsem několikrát, nestárnoucí román o krvavé šlechtičně. Čtivé, napínavé.