Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532179/bmid_cajovna-v-tokiu-65cc72d4d85bd.png
4
1723
1723
Romantické útěky / Romantické úteky série
< 6. díl >
Fiona je vášnivá fotografka a už dlouho se touží podívat do Japonska. Když vyhraje čtrnáctidenní cestu do Tokia, má pocit, že se jí splnil sen. Na místě s hrůzou zjistí, že jejím průvodcem je muž, který jí kdysi zlomil srdce. Popadněte cestovní pas a vydejte se do země mrakodrapů, tradičních chrámů, čajových rituálů a rozkvetlých sakur.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2024
,
Cosmopolis
Originální název:
The Little Teashop in Tokyo, 2020
Interpreti: Veronika Lazorčáková
více info...
Přidat komentář
Již během čtení této knihy jsem neskutečně zatoužila po návštěvě Japonska. Všechno z knihy jsem si velmi živě představovala, procvičila si fantazii, i když milostný příběh mi přišel malilinko slabší, to ostatní to vyvážilo. Po tomto létu mám docela slušně vybudovanou závislost na knihách od této spisovatelky a osobně bych potřebovala, aby vydávala knihy maximálně obden.
Příjemná kniha, moje první setkání s autorkou. Nenáročné čtení, které obsahuje vše, co lze od romantické oddechovky očekávat, navíc se zajímavým náhledem do Japonska a jeho kultury. Příběh plyne jemně a hladce a mně nevadil ani předvídatelný děj, ani očekávaný konec, protože si myslím, že to k tomuto žánru prostě patří. Až zas budu mít náladu na nějakou milou odpočinkovou knihu, určitě sáhnu po dalším díle této série.
Zatím jsem od Julie Caplin četla Hotýlek na Islandu, Vilu v Itálii a teď tedy Čajovnu v Tokiu. Vila se mi líbila moc, Hotýlek spíše průměr, Čajovna je pro mě někde mezi. Autorka podle všeho jede podle jednotné, osvědčené šablony - dívka s traumatem z minulosti a muž, který se jí nejdřív nelíbí a pak se do něj zamiluje; prostředí je vždy přímo exkluzivně vylíčené, že mám chuť skočit na letadlo, a pasáže o jídle je vždy také radost číst. Nemůžu ale říct, že by vykrádala sama sebe nebo že by mě to už po třech knihách nebavilo; naopak, na další knihu se těším. Vše jsou to příjemné oddechovky, kvalitně a čtivě napsané - no co že to nejsou přímo literární klenoty, Hemingway a Steinbeck se taky v jednom kuse číst nedá. Osobně po Julie Caplin vždy ráda sáhnu, když potřebuju nějakou nenáročnou vatu na proložení "vážnější" literatury. Čajovna v Tokiu tento úkol výplňovky splňuje dokonale.
Kniha zcela v obvyklém rukopisu autorky - v tom nejlepším slova smyslu. Četla jsem většinu knih ze série, takhle se zařadila mezi moje nejoblíbenější. Moc se mi líbily střípky japonské moudrosti a klidu, které knihou prolínaly.
Uznávám, že romantická linka byla nijaká, těžkopádná jako slon v porcelánu a příliš mě nezaujala, ale to nebyl důvod, proč knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami. To, že dávám o jednu hvězdu navíc bylo proto, že jsem chtěla vědět, jak dalece sahá autentičnost tohoto místa z pera autorky a musím uznat, že z celé knihy dýchá Japonsko - nejen ta moderní část, ale především ta tradiční. Ano, jsou tam časté turistické atrakce, ale mají své kouzlo a a autorka zvládla popsat ruch velkoměsta stejně bravurně, jako vesničtější část Tokia. A to, že zavítala na horu Fudži, ve mě vyvolalo touhu po přírodě.
Navíc jsem ráda, že jsem ještě chvilku u Japonska zůstala (před touto knihou jsem četla japonskou pohádku - Dívka, kterou spolklo moře) a utnula tak počínající posedlost tímto místem.
A co se hlavních hrdinů týče - ach jo - hlavní hrdinka mi ze začátku k srdci moc nepřirostla a ani hlavní hrdina mi moc nesedl. Konec byl jaksi předvídatelný, ale vzhledem k tomu, že jsem šla primárně za autentičností toho místa - kdo Japonská zná, moc vás tato kniha asi neosloví a ani nepřekvapí - ale za mě to byl zajímavý "cestovatelský" průvodce.
To byla taková nuda! Naprosto předvídatelný děj, hlavní postavy ploché, prázdné a nesympatické.
Knihu jsem nedočetla, bohužel.
Leží mi tu rok a nemůžu se přijmout ji dočíst, nic mě k ní netáhne.
Hlavní hrdinka není špatná, ale ta mužská postava... ach jo.
V knize se těšíte na milostnou linku, čekáte na příchod onoho muže, čekáte na dialogy plné jiskření a tady nic... Prostě chemie se někam vytratila a rozhovor mezi milenci mě nudil.
Mrzí mě to, možná jsem měla až moc velká očekávání.
Knížky od J.Caplin mám ráda, jsou to takové moje oddychovky, hlavně mezi detektivkama a thrillerama-co čtu...
Krásně popsané místa, jídla a zvyky cizích zemí... Jsem moc zvědavá, až vyjde díl o Praze...
Knížku jsem přečetla na jeden nádech! Krásná oddychovka, u které člověk nemusí přemýšlet a ještě si přijde, jakoby cestou z gauče díky tomu, že jen drží knížku a čte!
Tyhle knížky od Julie Caplinové se mi líbí hlavně kvůli obálkám. Začala jsem je postupně sbírat v různém pořadí. Jako první jsem začala číst tuto - Čajovna v Tokiu.
Příběh jako takový mě moc nezaujal, ale popisování života v Tokiu, místních zvyků, tradic, to mě opravdu nadchlo. Občas jsem měla pocit, že jsem tam také. Jen ten děj prostě neměl šťávu.
Knížka se ale četla dobře. Sice jsem se ke knížce vracela častěji, než bych chtěla a chvílemi jsem se modlila, ať už to skončí. Některé postavy mi úplně nesedly. Například matka Fiony. Nebo chování Gaba. Ovšem konec? Ten mě rozbrečel no . Asi jsem přecitlivělá .
Jsem zvědavá na další knihy. Zda budou psané v podobném stylu.
Doporučuji nenáročným čtenářům.
Ačkoliv jsem se několikrát přistihla, že jsem se do čtení musela nutit, kniha se mi ve výsledku líbila. Nejvíce na knize oceňuji popis rušného Tokia i toho, jaký vnitřní klid a řád v sobě její obyvatelé mají. Moc mile na mě působila rodina, ve které Fiona bydlela. Líbilo se mi o to, že se autorka vrátila k postavám, které se objevili v knize Kavárna v Kodani.
Když se blížil konec, chytala jsem se za hlavu a nahlas jsem prosila, ať to prosím není takové klišé. Musím říct, že autorka mě tím, jak z toho "vybruslila", úplně dostala. Tohle se vám povedlo, paní Caplinová!
Ve výsledku šlo o pohodovou knížku, kterou byste od autorky čekali. Nebyla jsem z ní však nijak zvlášť nadšená- zkrátka neurazí, nenadchne.
Jednou větou: Opět nádhera.
Ten konec byl tak krásný, že jsem si ho musela přečíst ještě jednou.
Krása. Jako vždy oddechovka, ale za mě tentokrát naprosto nádherný konec. Cením připomenutí postav z předchozích dílů.
*Audiokniha. Konečně díl, který pojednává o původní partě (#1).
Stále stejný příběh, kdy konec odhadnete už na začátku. Ale já si nemůžu pomoct, mě to prostě baví. Je to skvělá oddechovka.
Pro mě tenhle díl měl zkrátka všechno co měl mít. Jasně, prvoplnánová láska, ale i tak mě naprosto očaroval.
Přímo tady tenhle díl řadím k vyšším příčkám. Ani v téhle knize mi na konci nechybělo dojetí, tady to ovšem bylo zatím největší dojetí v této sérii. Překrásný konec.
Sice mnoho lidí tohle hodnotí jako to horší téhle série, ale já jsem byla naprosto nadšena. A to i z důvodu krásně vykresleného Japonska a japonské kultury.
Audiokniha
Pro mě průměrný příběh hezky podaný (popisy japonské kultury a zvyků). Konec až moc velký happy end. Ale jako letní oddechovka prima.
Moc se mi líbilo prostředí Japonska, i když jak už tu někdo psal, pokud se o něj někdo zajímá, nic ho v této knížce nepřekvapí. Co se týče příběhu, tak ten byl slabší, ale zase byl čtivě napsaný. Většinu zvratů jsem alespoň trochu tušila, "velké finále" mi bylo jasné od poloviny knihy. Postavy se často chovaly nesympaticky. Přesto nemůžu říct, že mě kniha zklamala. Asi proto, že jsem od ní moc nečekala. Takže celkově to hodnotím jako oddechové, docela příjemné čtení, ke kterému se ale nehodlám vracet.
Knihy jsem se trochu bála, protože jsem často četla, že se jedná o jeden z těch slabších dílů. O to víc jsem byla překvapená, že mě kniha chytla snad hned v druhé kapitole a nepustila.
Japonsko je moje vysněná země, kterou bych chtěla navštívit, hlavně kvůli tomu kontrastu hyper moderního světa a zároveň velké úctě k tradicím a historii. A tohle mi autorka perfektně předala a dovolila mi tu zemi navštívit aspoň na stránkách její knihy.
Hlavní hrdinka mě bavila, místy působila trošku nedospěle, ale postupem času dostala (a využila) ten prostor k osobnímu růstu a ten mě bavil.
Romantická linka byla docela předvídatelná, ale knihy neposlouchám kvůli milostným překvapením, spíš pro to prostředí a jakousi lehkost a nenáročnost s jistotou šťastného konce. Veronika Lazorčáková mi svým podáním tohle všechno dokázala předat. Včetně vášně k fotografování, což ostatně byla opět změna od těch všech kulinářských hlavních hrdinkách.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Prvních 50 stran jsem to chtěla vzdát. Moc mi nesedly postavy a moje racionální Já mi stále připomínalo, jak je ten příběh až moc nereálný.
ALE! V Japonsku jsem byla zatím dvakrát a během četby jsem vzpomínala na různé lokality, které jsem navštívila. Od půlky knihy jsem se začetla a těšila se na každou volnou chvíli, kdy mohu číst. Nakonec dávám 4* a třeba se ke knížce ještě vrátím.
Štítky knihy
Japonsko fotografování láska pro ženy milostné romány cestování romantika Tokio čajovnyAutorovy další knížky
| 2018 |  Kavárna v Kodani |
| 2020 | Hotýlek na Islandu |
| 2021 | Chata ve Švýcarsku |
| 2019 | Cukrárna v Paříži |
| 2019 | Pekárna v Brooklynu |
Čajovna v Tokiu se sice nezařadí mezi mé oblíbené díly téhle série, Romantické útěky mi přesto začínají přirůstat k srdci. Tím, že už přesně vím, co od autorky čekat, začínám se na každé další zamilované cestování těšit víc a víc. A ačkoliv Japonsko nepatří mezi mé vysněné destinace, i tak jsem si tento výlet na druhý konec světa užila.
Hlavní hrdinové mi tentokrát nijak k srdci nepřirostli, Fiona byla na můj vkus příliš nejistá a opatrná, Gabe mě zase vytáčel svým chováním. Chemie mezi nimi ale kupodivu fungovala, což je pro dobrou romantickou linku stěžejní. Takže v tomto ohledu jsem spokojená.
A líbily se mi také odkazy na japonskou kulturu a kuchyni. Autorce se opět podařilo vytvořit příjemnou atmosféru, takže vám nezbývá než se ponořit do příběhu a vychutnat si Japonsko alespoň takto na stránkách knihy.