Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532179/bmid_cajovna-v-tokiu-65cc72d4d85bd.png
4
1808
1808
Romantické útěky série
< 6. díl >
Fiona je vášnivá fotografka a už dlouho se touží podívat do Japonska. Když vyhraje čtrnáctidenní cestu do Tokia, má pocit, že se jí splnil sen. Na místě s hrůzou zjistí, že jejím průvodcem je muž, který jí kdysi zlomil srdce. Popadněte cestovní pas a vydejte se do země mrakodrapů, tradičních chrámů, čajových rituálů a rozkvetlých sakur.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2024
,
Cosmopolis
Originální název:
The Little Teashop in Tokyo, 2020
Interpreti: Veronika Lazorčáková
více info...
Přidat komentář
Autorku mám ráda,tato kniha mi přišla spíše slabší. Popis krajiny se mi líbil, hlavní hrdinové už méně, ale to se nedá nic dělat . I přes to všechno se těším na další.
Když čtu komentáře níže, tak jsem asi hodně vděčný čtenář, protože mně se knihy od Julie Caplin líbí a tahle nebyla výjimkou. Baví mě popisy míst, tady jich bylo hodně, byť třeba komerčních, ale mně se to líbilo. ;-) Zápletka s polibkem učitele a tím, že jí to "zničilo" život byla těžko uvěřitelná. Nicméně když se zamyslím nad tím, jaké jsou dnešní děti zlé (samozřejmě ne všichni), tak mi to vlastně ani tak přitažené za vlasy nepřijde a navíc, každý jsme jinak citlivý. :) Takže za mě super a těším se na Švýcarsko.
Moje druhá kniha od této autorky a zároveň i poslední. Že to je červená knihovna mi nevadí. Co jsem u Islandu lehce ignorovala, ale u Tokya mě úplně mlátilo do očí byli jednak nesympatičtí hlavní hrdinové (narozdíl od "místních", které jsem na Islandu i v Tokyu docela měla ráda), ale hlavně náhodné random reálie z daného místa, ať už kulturní nebo topické. Jako by autorka vybrala pár jevů, přečetla si jejich definici, trochu si je převedla k obrazu svému a pak je náhodně a povrchně vrhla do svého příběhu. Kniha byla nudná, a dočetla jsem ji s mnoha přestávkami.
Jelikož asijské země mě lákají a Japonsko obzvlášť, výzva byla jasná volba.. na chvíli jsem se přenesla do země, kterou bych určitě chtěla navštívit.. těším se na rozkvetlé parky, jejich typické jídlo, horu Fudži a čajový obřad.. kniha splnila očekávání..vtáhla mě do místa i romantická zápletka byla díky fotografování zajímavá
V mých očích to byl zatím asi nejslabší díl od Caplinové. Oceňuji však poměrně originální konec knihy.
Líbila se mi, i když chvilkami jsem se i přemáhala to dočíst. Knížka mi připomněla svíčku: Yankee Candle Majestic Mount Fuji
Další díl od Caplinové je tady za mnou.
Oproti "Chatě ve Švýcarsku" musím uznat, že jsem si "Čajovnu v Tokiu" užila o dost více.
Díky čtenářské výzvě jsem ji zařadila do své knihovničky - ano, uznejme, že příběh zde není moc originální, ale klade důraz spíše na budování sebe samotného.
Hlavní hrdinka si prošla těžkým obdobím a nyní se mamá setkat s mužem, který ji zlomil srdce.
V této namluvené verzi zazněly normálně věcí, které člověk zná, ale něco se i tak přiučí.
Ještě velký potlesk interpretce - Veronika Lazarcaková nezklamala.
(SPOILER)
Bože, to byla ale pí...špatně napsaná kniha.
Hrdinka nejdřív hodinu trčí na letišti, protože ona má sice instagram, ale on zřejmě asi nemá mobil. Pak neumí jíst hůlkama, protože to je asi jediné klišé, co autorka dokázala vymyslet. A následně, poté, co se ztratí v davu, tak místo, aby se zastavila a rozhlédla, tak jde na nádraží.
Prostě chová se naprosto pitomě a nelogicky. A to jsme tak na straně 10?
Pak je tam nějaké strašlivé trauma, aby se ukázalo, že mu jako plnoletá dala pusu. Jednu. Škandál.
Reálie Japonska jsem si neužila, protože o nich tam není víc, než člověk najde na Wikipedii. Kvetou tam sakury, pijou tam čaj a mají tam horu. Tvl.
Přeskákáno, a to jenom proto, že jsem chtěla vědět, co na tom lidi maj. Jinak bych jí odložila už při scéně: Ježiš, jsem v Tokiu a voni tu jsou lidi.
Přiblížení Japonska, zajímavosti ze života a kultury. Dějově podobné jako ostatní knihy Romantických útěk, ale také tak čtivá.
Moc dobré čtení! Rozhodně jeden z těch hodně podařených "útěků" od této autorky.
Měla jsem chuť na něco odpočinkového, a tak padla volba na další z dílů volné série Romantické útěky. Poslouchala jsem jako audioknihu a jo, tohle bylo fajn. Pro mne osobně jeden z těch lepších dílů.
Čtenář se tu ocitá v pro nás exotickém prostředí Japonska, což je pro mne vždycky příjemným oživením. Jedeme tu podle stejné šablony jako v jiných dílech. Hlavní hrdinka odjíždí z určitého důvodu do ciziny, zažívá tam určité dobrodružství a nachází lásku, celé je to okořeněné o místní kulturu a jídlo. I když tady určitá změna je. Ač se tu s jídlem setkáváme a točí se to kolem čajovny, nehraje tu jídlo zas takovou roli a nezabírá tu zas tolik prostoru jako jinde. Hlavní hrdinka ani nevaří, ani nic nepeče, ani se nechystá provozovat žádné stravovací zařízení. Což mne mile překvapilo a já tuto menší odchylku vlastně ocenila.
A taky jsem ocenila to, že se tu hlavní postavy chovají v rámci možností vcelku dospěle a rozumně - určitě víc než v jiných dílech této série, kde jsem narážela na dětinskost.
Nakonec lepší 3 hvězdy, tohle bylo celkem fajn. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala.
Objevování Japonska mě moc bavilo. :) Proto to je pro mě jeden z oblíbenějších dílů. Ale za to Gabe byl k nesnesení. Zatím pro mě nejotravnější hlavní mužská postava ze série.
Velmi poklidný příběh na oddechnutí a vypnutí.
Zde je hlavním tématem fotografování a Japonská kultura. Když pominu romantickou linku, která v těchto knihách v zásadě ničím nepřekvapí, tak je moc fajn, poznat trochu zemi, kam se nejspíš nikdy nepodívám a různé vedlejší postavy, které jsou velmi milé a hezky napsané.
Knihu jsem poslouchala, jako audioknihu. Byla jsem vtažena do děje a do místa. Skvělé
Další techtle mechtle a ťuti muti, tentokrát z Japonska.
Protože jsem v minulosti šmírovala kanál Naomi, rádoby neznámé věci jako sakury, zvyky, názvy jídel a Šibuju, podivnost metra, cestu do chrámíků a horu Fuji, mi představivst předestřela v krásných barvách a vůních čajoven a míst, které ona tak s láskou navštěvovala. I čajový obřad jsem jednou viděla a japonské čajíky miluju.
Všechny tyto náležitosti země, kam se asi nikdy nepodívám, včetně šíleností jako dlouhé cesty vlakem, karaoke bary a robo restaurace :), bože, mi udělaly radost a provedly příběhem.
No a také je fajn, že hlavní hrdinka fakt dospěla.
Člověčí příběhy v této sérii jsou vážně předvídatelné, ale líbí se mi, že vždycky hezky zaobalené do konkrétních reálií. A ze setrvačnosti jedu další, když se objeví...
Jen velmi málo knih jsem přečetla na jeden zátah. Tato jak jsem zjistila při čtení k nim patří a budu se k ní určitě ještě vracet. Prostředí Japonska, popisované autorkou mě přímo uchvátilo a to až tak, že jsem měla pocit, že vše prožívám s hlavní hrdinkou. Že tam jsem prostě s ní. A hezký příběh bez přeslazených slovíček a popisů byl krásný. Vtáhl mě do děje tak, že jsem ji musela prostě dočíst najednou a už dlouho mi nebylo tak příjemně.
Ze začátku jsem si nebyla knihou jistá, ale pak mě bavila čím dál tím víc. Nakonec tu sedím v 0:18 ráno, protože posledních sto padesát stran přece nebudu číst v metru cestou do práce. Bylo to kouzelné, díky moc, paní Caplin. Tuto sérii ještě nemám přečtenou celou, ale spolu s Pekárnou v Brooklynu je pro mě zatím nejlepší.
Pohodové oddechové čtení pro nevlídné podzimní dny, barvitý, romantický příběh z dalekého Východu, růžový jako okvětní lístky sakur, chutný jako japonský čaj, vyprávějící jako fotografie.
Štítky knihy
Japonsko fotografování láska pro ženy milostné romány cestování romantika Tokio čajovnyAutorovy další knížky
| 2018 |  Kavárna v Kodani |
| 2020 | Hotýlek na Islandu |
| 2021 | Chata ve Švýcarsku |
| 2019 | Cukrárna v Paříži |
| 2019 | Pekárna v Brooklynu |
Ták dlouho jsem si ji chtěla přečíst a konečně přišel ten čas. Potřebovala jsem něco oddechového a pozitivního. A ač mě Japonsko neláká co se týče cestování... Miluju jejich kuchyni!
Od autorky mám přečtené spíš její novější díly, které mi chvílemi přišly, že ztrácí na kvalitě. To se u tohoto říct nedá. Možná proto že je v pořadí šestý. Tento mě zkrátka něčím lákal a čtení jsem si opravdu užila i přesto, že jsem z hlavních postav necítila vůbec žádnou chemii, popis prostředí a atmosféry byl úžasný a chvílemi jsem měla pocit, že tam jsem taky.