Měsíční svit
Robyn Thurman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47422/bmid_mesicni-svit-jTt-47422.jpg
4
133
133
Cal a Niko Leandrosovi série
< 2. díl >
Poté, co zachránili svět před ďábelskými příbuznými svého otce, se Kal Leandros se svým nevlastním bratrem Nikem usadili v novém bytě. Našli si také novou práci – působí jako tělesná stráž a soukromí detektivové. A v New Yorku, kde si nadpřirozené bytosti vykračují po ulicích úplně stejně jako normální lidé, je práce dost. Kvůli poslednímu případu musí v přestrojení proniknout do prostředí Klanu, vlkodlačí mafie. Jeden z menších klanových bossů má podezření, že se ho chce někdo zbavit, ale chybí mu důkazy. Nejlepší místo, kde začít, bude zadní místnost Měsíčního svitu, hráčského doupěte určeného výhradně pro nelidi. Kal si myslí, že to bude jednoduchá a rychlá práce. Ale to se velmi, velmi mýlí…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2010 , Fantom PrintOriginální název:
Moonshine, 2007
více info...
Přidat komentář
To už bylo lepší, ale stále si myslím, že zrovna k téhle sérii se tato forma vyprávění moc nehodí.
Začátek a konec dobrý, ale mezitím to trochu vázlo. Kalovy hláškybyly tentokrát spíše protivné než vtipné. Trochu ohrané, až by ho člověk občas nejraději praštil
Show must go on... Tým se rozrostl, zlosyni jsou ještě zákeřnější a v závěru opět přichází zvraty, za které by se nemuseli stydět ani autoři detektivek :-D
Přestože se Měsíční svit jen hemží vlkodlaky, není název spojen s temnou nocí, bledým měsícem ani se strašlivou vlčí proměnou. Měsíční svit je ve skutečnosti hráčské doupě určené výhradně pro ty, kdo se nemohou nazývat lidmi. Bratři Leandrosové tady mají práci a není jejich vinou, že se dost ošklivě zvrhne ve zběsilou vlnu zabíjení. To, co známe z první knihy cyklu, dostáváme znovu v plné parádě a jen s kosmetickými úpravami. Děj je opět přímočarý, svižný a valí se nezadržitelně vpřed. Cynických a sarkastických hlášek také neubylo, jen už začínají trochu míjet cíl a působit lehounce samoúčelně a obehraně. Ještě to není na házení flinty do žita, ale bojím se, že kolovrátkovitost je na spadnutí a s dalším pokračováním by se mohla stát otravná. Zatím vítězí příběh a originalita New Yorku, obsazeného monstry a příšerami. Trochu se přitom sice zapomíná na lidi, takže Niko Leandros je nakonec jediný z celého miliardového společenství, který zastupuje lidstvo v tomto mumraji všemožných bytostí a stvůr, ale třeba se v budoucnu ještě dočkáme nějakých zajímavých interakcí. Měsíční svit je každopádně nenáročné, zábavné čtení, jako dělané na provětrání šedých mozkových závitů.
Tenhle díl se mi rozhodně líbil víc než první. Líbilo se mi také to, že na svět fantasy je pohlíženo zase jinak, že to není jako přes kopírák. Snad i další díly budou pěkné :)
Nechápu, jak může někdo, kdo má rád tuhle sérii, kritizovat nechutně krvavé popisy a (relativně) vysokou míru násilí. Tahle série je podle mě hlavně o násilí. Ale asi to někdo čte kvůli Kalibanově myšlenkovým výlevům a Nikově sexy zálibě ve zdravém životním stylu. Ale proč? Hrdinů Nikova typu je určitě dost i v románech pro ženy.
Samotná zápletka, to jak se série vyvíjí... Nic originálního. Ale oceňuji, že jsem neuhodla předem, kdo za tím stojí. Přesto se pořád nějak nemůžu přimět dát tomu 3 hvězdičky, i když předvídatelnější sérii o Rachel Morganové (podle mě hodně podobná série) jsem je dala a nedokážu vysvětlit v čem je lepší. Tady mám fakt nějaký problém s nábojem. Číst dál mě to nutilo až tak na posledních 35 stran. To je prostě málo.
Co se dlouhodobého vývoje příběhu týče. Nechápu, co mají všichni proti Georgině. Mně tam připadá navíc spíš Dobromila. Přijde mi, že tam je jen proto, aby Niko někoho měl. To Georgina je archetypální. Krásná, moudrá a laskavá dívka si zamiluje zrůdu. Zrůda to nechce připustit. Klasika. Ta linka je ohraná, ale nečekala bych, že to bude čtenářky odpuzovat. Kalibanův vývoj je asi trochu k lepšímu, Robin se nemá kam vyvíjet, to je konstanta. Uvidíme, co přinese Běsnění.
Ze začátku rovnou vytknu trochu zbytečně krvavé a nechutné popisování Abbagora a dalších postaviček a bojových sekvencí. Jinak mi přišel díl o něco slabší než první. Čekala jsem větší zapojení Ólfi, ale aspoň jsem uvítala znovu objevenou staronovou schopnost Kala. Místy jsem se trochu nudila, ale jinak se mi díl líbil.
Rozhodně si myslím že tato kniha stojí za přečtení, byla poněkud slabší než první, ale je to jen můj názor, který je možná mylný, a hlavně je ovlivněný tím, že nesnáším Georgie. Také bych chtěla reagovat na komentář od Domči. Na obálce souhlasím s vyobrazením Nika, ale ne s vyobrazením Kala. Já si ho představuji spíš jako na přání smrti. Ale abych se vrátila k příběhu. Pokud pominu to "smůtění" spojené s unesením Georgie, je to stejná pecka jako první díl. Rozhodně doporučuji.
Můj první dojem: odvaz. Vyprávění v ich formě, hlavní hrdina sympaťák, co se nevidí zrovna lichotivě, hromada vtipných hlášek, svižný děj. Pak přišlo malinké vystřízlivění, protože je v ději taky spousta násilí, což mi vadí osobně a to snižuje tempo. Navíc přes jisté matení stop a zajímavé odbočky kniha nenabízí zrovna hvězdnou zápletku, je to spíš útržek z běhu času obou hlavních hrdinů, ale nakonec to možná není na škodu. Přeci jenom se jedná o díl ze série. Každopádně s dalšími obrácenými stránkami se moje nadšení vracelo, protože hrdinové i styl vyprávění mi vyloženě sedí.
Jsem nadšená... Netušila bych, že druhý díl bude lepší než první...No, možná bych čekala stejnou dokonalost, ale ještě lepší?? No, tak to jsem totálně zvědavá na trojku... Vtipálek je the best :D
Dokonalé. Miluju Vtipálka a jeho smysl pro humor a módu. Stejně tak miluju smrtícího Nika, který na svého mladého bratříčka nedá dopustit. :)) Kniha je vtipná,originální a se skvělou zápletkou. Nemám co vytknout. Prostě perfektní. ;)
~
Robin už nejspíš dotelefonoval a za pět minut se objevil se sluchátkem v ruce. „To je Kaleb,“ prohlásil a rty měl bílé vzteky. „Chce s tebou mluvit.“
Nebyl jsem si jistý, proč se mnou a ne s Nikem, ale přijal jsem telefon se vším nadšením, jaké bych projevil, kdyby mi podával piraňu, která právě ucítila krev. „Zmrde,“ prohlásil jsem rázně místo pozdravu. To není zrovna nejdokonalejší telefonická etiketa, ale na nic lepšího jsem se nezmohl.
„Také ti přeju dobré ráno, Kalibane.“
Kdybych měla hodnotit obálky, tak TAHLE je zatím ze všech sedmi dílů tak NEJLEPŠÍ. Takhle podle mě vypadá Kal a takhle Niko. TOHLE jsou Leandrosovi :-) a mooc pěkný. Zatímco přání smrti Kala totálně zničilo a ani Blackout mě moc nepotěšil.
Dost ale o fešných/nefešných obálkách. Druhý díl je super. Nemám ráda George a (i když komentuju v době, kdy mám přečtený zatím všechny díly) nemám ráda, když je v nesnázích Niko. A taky na můj vkus tam bylo až moc Klanu. Ale taková holt byla zakázka, nedá se nic dělat.
Knížka jede jako na drátkách, Kal nás zasypává svými myšlenkovými pochody, který dost často blouděj, má skvělý hlášky, jako vždycky a já si jen tak tiše přemýšlým, jestli je New York tak zajímavej aspoň z půlky. Rozhodně je to místo, kde se dá ztratit :-)
Štítky knihy
elfové New York vlkodlaci americká literatura nadpřirozené bytosti sarkasmus městská (urban) fantasy trollové
Kale a Niko jsou bratranci kteří bojují proti zrůdám