Na plechárně
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30606/bmid_na-plecharne-znK-30606.jpg
4
728
728
Cannery Row série
1. díl >
Nevázané příhody hrdinů novely Na plechárně, jedné z nejoblíbenějších a nejhumornějších Steinbeckových knih, dávají jen stěží tušit, že se rodila během válečných let v Evropě, odkud se její autor v návalech osamělosti a nostalgie ohlížel za svým kalifornským domovem. Steinbeckovi, vracejícímu se k prostředí a životní filosofii zachyceným již v úspěšné novele Pláň Tortilla, se v ní zdařilo nejen živě zobrazit mikrokosmos ulice kalifornského Monterey s jejími nezapomenutelnými obyvateli, ale dotknout se i temnějších stránek lidského života a připomenout vazby osudově poutající člověka ke světu přírody. I po bezmála šedesáti letech od svého vzniku tak osudy Macka a jeho „mládenců“, doktora, hokynáře Li Čonga, malíře Henriho i děvčat z podniku paní Dory zůstávají přesvědčivým a čtenářsky vděčným svědectvím o Steinbeckově schopnosti vcítit se do jejich světa a zachytit jej tak, „aby z nich život nevyprchal“.... celý text
Přidat komentář
Že je Steinbeck vynikající spisovatel, to jsem zjistil už dvakrát a přesto mě to zase zaskočilo. Příběh je jednodušší, celá knížka mi přijde pocitová a jednoznačně převládajícím pocitem je pohoda. Nechybí moudrá slova, jak je u autora zvykem, ale tu pozitivní atmosféru, uvolněnost a vtip jsem nečekal. A že místo a charaktery jsou skvěle vystižené, to asi ani nemusím zmiňovat.
Osudy lidí žijících v ulici Na Plechárně - krásný a barvitý příběh, který si pozvolna plyne a mě těšilo číst si, jak to tenkrát vlastně bylo. Postavy doktora, Mackovců, Li Čonga i Dořiných holek byly výborně vykreslené a já si přečtení celé knihy moc užila.
„Ulička Na plechárně v kalifornském městě Monterey je báseň a smrad, randál a skřípění, záchvěv světla a útržek hudby a síla zvyku a stesk a sen.“
A žijí v ní obyčejní neobyčejní lidé, se svými roztodivnými povahami, radostmi i trápením. A o nich píše autor úžasným jazykem, plným nádherných slovních obratů a popisů postav a míst. Protože, jak sám říká: „Slovo je symbol a rozkoš. Pojme do sebe lidi i místa rozličných dějů, stromy, továrny i čínské pinčly. Věc se stává slovem, slovo se zas stává věcí, její tvar je však vychýlen a vetkán do neskutečných vzorců. Slovo pojme i uličku Na plechárně, stráví ji, pak ji vyvrhne a ulička se třpytivě zachvěje zelení širého světa a odleskem moří, v nichž se zrcadlí nebe.“ (čteno v překladu Martina Hilského).
Jedna ulice, jedno město a kdo by tady čekal útlocitného čínského obchodníka,co? Krásně napsaný příběh života, , vykresluje takovou "pitoresknost" života, že se člověk chvilku směje a chvilku se dostává do depresí ze života jako takového. Ale celkově - kdo z nás neměl touhu si v životě zahrát s chřestýšem - čtení bylo super.
ježišmarjá, ten doktor musí mít na hlavě svatozář...
To je tedy povedená partička- ti Mackovci...........
Silnou stránkou tohoto vyprávění o životě jedné chudé ulice a podařeném/nepodařeném mejdanu jsou barevné a zábavné charaktery a situace. Mohlo by ale být méně popisů, občas mi to připadalo jako slohové cvičení na téma umělecké líčení...
Pěkná, čtivá kniha. Psaná krásným jazykem, přitom lehkým, neodsuzujícím. Líbila se mi.
Výborná věc napsaná lehkou rukou a vytříbeným jazykem. Všední život nevšední uličky s jejími stejně nevšedními obyvateli. Steinbeckovy obrazy jsou napsány tak dokonale, že se čtenář stane jedním z dočasných usedlíků uličky Na Plechárně...
Jazykový ohňostroj. Radost ze života. Výtečný nenucený humor. A skvělá forma - střídání hlavní dějové linie s okrajovými příběhy, které vyprávění obohacují a rozvíjejí do větší šíře. Obavy, že po Pláni Tortille budu typově podobné téma vnímat jako vyvařené, se rozhodně nenaplnily. Naopak, je to ještě lepší.
"Tohle mi vždycky připadalo podivné," přemýšlel nahlas doktor. "Vlastnosti, které u lidí obdivujeme, jako laskavost, štědrost, upřímnost, poctivost, porozumění a cit, jsou v našem systému pokládány za průvodní jevy neúspěchu. A ty povahové rysy, které se nám příčí, jako například práskavost, chamtivost, hrabivost, lakomství, domýšlivost a sobectví, jsou rysy úspěchu. A zatímco lidé obdivují ty první vlastnosti, milují produkty těch druhých."
Moc hezká kniha o jedné ulici a lidech kteří jí obývají. Děj knihy se opravdu nedá vyprávět, to se prostě musí přečíst :-).
Nedokázala bych říct, o čem kniha je, a přesto je báječná. Steinbeck píše s humorem o obyčejných věcech života velmi neobyčejných lidí. Lidé, kteří žijí v rourách nebo kotli, člověk co staví loď, ale bojí se vody, parta chlapů, co dělá mejdan, ale opijí se předem :-) Nejde to vyprávět - přečtěte si to!
Skvělé! Dezoláti z uličky Na plechárně mě sedli podstatně víc než dezoláti z Tortilly. I když se v předmluvě ke knize psalo, že je nějaká temnější, či co, vůbec mě to tak nepřipadalo. Takový je prostě život, někdy se smějeme, někdy je nám na nic a někdy tak moc usilujeme o to, udělat druhému radost, že to dopadne přesně naopak.
Hahá!:D Takhle jsem se dlouho nezasmál! Můj první vstup k Steinbeckovi a asi ten správný, že?:D
Cítil jsem z toho mix Bukowskiho a Jonassona, které oba miluji, takže mám nového oblíbeného autora.
Jak už někdo psal, brala jsem knihu, jako splnění bodu výzvy. O to víc mě překvapila. Krásné vylíčení postav, neodsuzující, chápavé..... Mám v plánu se ke Steinbeckovi vrátit.
Musím přiznat, že tohoto autora jsem dlouho měla zaškatulkovaného jako povinnou četbu ze střední školy. Z toho důvodu jsem ho odmítala číst. Obrovská chyba.
Kniha mě velice překvapila, velice mile musím podotknout. Neočekávala jsem od toho vůbec nic. Spíš jen takové to, že si odbydu bod výzvy. Rozhodně jsem si to ale užila. Kniha mě bavila, skvěle jsem si u ní odpočinula a to jen v dobrém slova smyslu. Četlo se to jedna báseň. Rozhodně po autorovi ještě někdy sáhnu. A kdo ví, třeba to budou zrovna "povinné" Hrozny hněvu. :)
Štítky knihy
Kalifornie americká literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Neskutečně pohodová záležitost o jedné ulici, povalečích, panu doktorovi a tak dále. Hlavní "děj" je prokládán krátkými ucelenými příběhy (povídkami na jednu kapitovlu), spíše povídkami a mně se většinou při jejich čtení vkrádalo do mozku slovo "pábitel" a povídky o starém číňanovi nebo třeba rodince, co se zabydlela v kotli jsem si neskutečně užíval.
Jedna z těch knih, které čtení s odstupem třiceti let nic neubralo na dojmu a hodnocení (kdyby tehdy bylo kde hodnotit).