Na plechárně
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30606/bmid_na-plecharne-znK-30606.jpg
4
751
751
Cannery Row série
1. díl >
Nevázané příhody hrdinů novely Na plechárně, jedné z nejoblíbenějších a nejhumornějších Steinbeckových knih, dávají jen stěží tušit, že se rodila během válečných let v Evropě, odkud se její autor v návalech osamělosti a nostalgie ohlížel za svým kalifornským domovem. Steinbeckovi, vracejícímu se k prostředí a životní filosofii zachyceným již v úspěšné novele Pláň Tortilla, se v ní zdařilo nejen živě zobrazit mikrokosmos ulice kalifornského Monterey s jejími nezapomenutelnými obyvateli, ale dotknout se i temnějších stránek lidského života a připomenout vazby osudově poutající člověka ke světu přírody. I po bezmála šedesáti letech od svého vzniku tak osudy Macka a jeho „mládenců“, doktora, hokynáře Li Čonga, malíře Henriho i děvčat z podniku paní Dory zůstávají přesvědčivým a čtenářsky vděčným svědectvím o Steinbeckově schopnosti vcítit se do jejich světa a zachytit jej tak, „aby z nich život nevyprchal“.... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že mě tato kniha prakticky ničím neoslovila. Vnímal jsem snahu autora o vykreslení obrazu doby a představení "běžných" postav. Sem tam mi novela připomněla Tři kamarády od Remarqua, knihu, kterou mám moc rád. Celkově mě ale, na rozdíl od jiných děl stejného autora, dílo zklamalo.
Dávám dvě hvězdy za občasné dobré momenty, které byly spojeny s autorovým pověstným jemným humorem. 2/5
Můj první Steinbeck, velmi příjemná četba, skvělý vypravěč, text sám ubíhal, jako bych tam byl a na vše koukal hezky zblízka... krásně napsané
Tule knihu (a většinu díla JS) jsem znal (znám) jen z doslechu a doporučení. Po přečtení se pokoučším vygooglit, nakolik Steinbeck ovlivnil Bohumila Hrabala... Protože je to evidentní. Tolik toho mají společného...
Sice krátké, ale o to milejší pohlazení. Když někdo umí popsat lidi z okraje společnosti tak, že je máte rádi, jsou vám sympatičtí a fandíte jim, tak je to nejen ukázka dobrého spisovatele, ale i ukázka lásky k lidem obecně. Steinbeck je za mne opravdový mistr, skvělý pozorovatel a výborný vypravěč, jak si hraje s psychologií postav, jak si hraje s detaily, jak mu ten děj plyne volně jako voda mezi prsty, ta pestrost a hloubka bočních postav.
(SPOILER) Kniha nemá nijak výrazný děj, ale vykreslení různých lidských povah se opravdu autorovi vydařilo natolik, že jsem nakonec čekala v jakém stylu chlapi z Grandlehárny uspořádají párty a trochu i fandila, aby večírek pro doktora dopadl dobře.
Druhé setkání s klasikem pera Steinbeckem dopadlo lépe než předchozí O myších a lidech. Příběh povalečů z okraje společnosti, obývající squat Grandlehárna v kalifornské ulici na Plechárně, potácejících se od ničeho k ničemu v flaškou v ruce, toužících udělat pořádnej mejdan pro místního doktora ( respektovaného vědce ) jako poděkování za lidský přístup a možnosti vydělat si kšeftíkem nějakou tu škváru. Solidně vykreslené postavy jak Macka a jeho kámošů z mokré čtvrti, hokynáře Li-Čonga nebo bordelmaminy Dory, jednoduchý příběh, který se nese v poklidném duchu a i přes počáteční rozpaky, jsem byl zvědavý, jak to hoši s večírkem nakonec skoulí - 75 %
Zase ten láskyplný a milosrdný Steinbeck a jeho obyčejní hrdinové, potácející se od ničeho k ničemu
Laskavá kniha odehrávající se během Velké krize a popisující každodenní radosti a strasti obyvatel v kalifornské ulici Na Plechárně. Ačkoliv děj sám o sobě není nijak strhující a nedočkáme se žádného výraznějšího překvapení, hlavní postavy jsou napsány natolik poutavě, že tento drobný nedostatek "zhojí". Ačkoliv se mi od Steinbecka více líbila kniha O myších a lidech, Na Plechárně rozhodně o moc nezaostává a určitě se vyplatí přečíst.
Bavila mě mnohem víc než Pláň Tortilla. Knížka je krásně popisná nejenom co do povah jednotlivých postav, ale i přírody, zvířat a prostředí. Není tu tak prvoplánově hledáno "to dobré", "to na první pohled chválihodné" jako v Pláni. Tady to bylo přirozenější a ne tak do očí bijící.
Už je to hodně dávno, co jsem naposledy četla knížku od Johna Steinbecka (samozřejmě Na východ od ráje, bylo mi divukrásných devatenáct...), ale stačilo to, aby se mi jednou provždy dostal pod kůži.
"Na plechárně" není strhující příběh plný akce a děje, spíš vyprávění o takových úplně obyčejných pár dnech....
"Moc báječná žena je ta moje ženská. Má akorát jednu vadu: že není mužská, totiž mužskej."
P.S. Jestli ještě budu mít někdy psí holku, tak se určitě bude jmenovat Fiflenka
Při čtení jsem nemohla přestat myslet na to, jak moc se změnil způsob psaní...Pomalu se šinoucí text k vrcholu hory. Což neznamená nudné, jen tak něžně jiné. A život těch všech outsiderů, kteří můžou všechno a nemusí nic. Celé to na mě působilo jako letní válení u vody. Jen toho vraždění havěti a jiného bylo moc a nejvíc žab, brrr
Svěží, optimistické dílko, zalidněné sympatickými postavičkami. Zaměřením na nejchudší společenskou vrstvu vlastně podobné hroznům hněvu, ale úplně jiné vyzněním. Taková oslava obyčejného života. Několikrát jsem si při čtení vzpomněl třeba na Dobrý člověk ještě žije. Anebo na Shakespearova Falstaffa (i když to je jiná společenská třída, přístup k životu je stejný). I ty největší tragédie (oběšení otce rodiny, aby jeho děti měli denní přísun lízátek) je tu líčen s obdivuhodnou lehkostí a jemným humorem. Překvapující.
Steinbeck je mistrem v tom, jak vyvolat ve čtenáři obrazotvornost a tento román je toho důkazem. V podstatě je to celé o ničem, ale fantazhie čtenáře pracuje naplno. Je to prostě mistr vyprávění.
(SPOILER)
Autor skládá slova jak skladatel noty, teskné písně, která bere za srdce... Nelze zapomenout a tak se ke krásné melodii vracím znovu a znovu a nelze se nabažit.
Přátelé, vaše očekávání se naplní.
I v tomto díle Steinbeck potvrdil své umělecké i praktické vlohy. Příběh je čtivý a poutavý.
Úplne ten istý pocit ako pri "Pláň Tortilla" občas som mal až deja-vu. Tento krát som už bol pripravený, a koncept "povaľačov" už mi tak nezdvíhal žlč, ale užíval som si ten spôsob ne-myslenia...
Krásně, líně plynoucí čtení, které jsem si dávkovala postupně a přitom jsem vždy věděla, kde jsem a o co v knize jde. I když nešlo skoro o nic, no a vlastně zároveň o všechno. Hezká kniha kterou mám v krásném ilustrovaném vydání z roku 2011.
Úžasné vypravěčské umění páně Steinbeckova. Popsat tak poutavě všední dny na jedné ulici, najít zajímavé postavy a dát jim život, to je umění! Já jsem z knihy nadšená.
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2002 | Na plechárně |
| 2003 | Toulavý autobus |
„Tady máte pravé filozofy. Mám za to, že se vyrovnávají s životem na tomto světě tak nějak líp než ostatní. Zatímco se lidé mohou strhat, protože znají jen ctižádost, nervozitu a hrabivost, oni berou život zlehka. Všichni tzv. úspěšní muži jsou v podstatě nemocní lidé, mají nemocné žaludky i duše, ale Mack a mládenci jsou zdraví a zvláštním způsobem čistí.“
„Mack s mládenci a jim podobní živlové jsou postrachem každé spořádané domácnosti, protože se vyznačují sklonem k ležérnosti, rozjímání a družnosti, zatímco smysl pro čistotu, pořádek a spořádanost je jim jaksi cizí.“
Velice čtivý román o partě povalečů (ale sympatických, dnes bychom užili výraz „bezdomovců – bohužel ale bez sympatií) montereyské ulice Na plechárně. Autor barvitě popisuje jednotlivé povahy obyvatel, nosný příběh o plánování „velkého mejdanu pro doktora“ mistrně prokládá příběhy menšími a stejně tak humornými a propracovanými. Kniha je napsána lehce hovorovým jazykem, což ji přidává na atraktivnosti a snadno se přenesete do doby ve které se odehrává.
Líbil se mi i titěrný popis doktorova lovení mořských živočichů.