Na plechárně
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30606/bmid_na-plecharne-znK-30606.jpg
4
728
728
Cannery Row série
1. díl >
Nevázané příhody hrdinů novely Na plechárně, jedné z nejoblíbenějších a nejhumornějších Steinbeckových knih, dávají jen stěží tušit, že se rodila během válečných let v Evropě, odkud se její autor v návalech osamělosti a nostalgie ohlížel za svým kalifornským domovem. Steinbeckovi, vracejícímu se k prostředí a životní filosofii zachyceným již v úspěšné novele Pláň Tortilla, se v ní zdařilo nejen živě zobrazit mikrokosmos ulice kalifornského Monterey s jejími nezapomenutelnými obyvateli, ale dotknout se i temnějších stránek lidského života a připomenout vazby osudově poutající člověka ke světu přírody. I po bezmála šedesáti letech od svého vzniku tak osudy Macka a jeho „mládenců“, doktora, hokynáře Li Čonga, malíře Henriho i děvčat z podniku paní Dory zůstávají přesvědčivým a čtenářsky vděčným svědectvím o Steinbeckově schopnosti vcítit se do jejich světa a zachytit jej tak, „aby z nich život nevyprchal“.... celý text
Přidat komentář
Nic pro mě. Humoru jsem tam moc neobjevila, zdlouhavé, pro mne nezajímavé. Ale nechci odsuzovat, prostě to není můj šálek kávy.
Je to fakt koncert. Jednou jsem si zkusil umíchat "mléčný koktejl s pivem" podle doktorova receptu. Souhlasím, že to nebylo zas až tak špatné. Ale sedmnáct let bych to pít nechtěl...
A zaujala mě větička o tom, že akcionáři konzerváren by byli nejradši, kdyby se sardinky daly konzervovat účetní knihou - tuhle "moudrost" někteří dnešní podnikatelé posunuli k dokonalosti a pokoušejí se dokázat, že jakékoliv podnikání může žít jenom z marketingových keců, pokud se chrlí do světa v dostatečném množství a dost hlasitě.
Mack a jeho mládenci, Li Čong, doktor a další postavy a jejich veselé i smutné OSUDY, a taky mejdany, ke kterým bych se rád vracel.
A ty hlášky..
"Stává se, že se host namaže a zachce se mu pohrát si s chřestýši."
Velká škoda, že Plechárna nemá pokračování..
Steinbeck mě opět nezklamal. Četbu jsem si náramně užívala. Dokáže popsat toho nejpodivnějšího člověka tak, že mu každý rozumí a chápe ho.
Miluju jeho přirovnání ('Doktor se probouzel velmi pomalu a těžce, jako když tlustý člověk vystupuje z bazénu.'), asociace ('Je to hodina barvy perel - přestávka mezi dnem a nocí, kdy se čas zastaví a zkoumá sám sebe.') a humor.
Přemýšlela jsem, proč se mi všechno od něj tak líbí. Myslím, že důvodem je hluboká lidskost jeho románů.
Důkaz toho, že kniha se nemusí hnát za určitým cílem, který nám vyrazí dech...autor nám podává tak krásně bohaté a přitom obyčejné popisy, až jsem z toho byla z počátku trochu vykolejená. Hledět na svět jednoduše je velmi obtížné, Steinbeck to dokázal přenést na papír a do duší všech čtenářů.
Neskutečně zdlouhavý začátek, příběh se rozjel po více než polovině. "Humorné" příhody na mě působily spíše opačně, při čtení jsem pociťovala smutek a obavy z toho, co špatného naruší tu pohodu, kterou si Mack a jeho kluci vytvořili.
Tak to byla jízda. Život jako jeden velký mejdan. Steinbeck je prostě pán vypravěč a jeden z nejlepších spisovatelů. Některé jakoby nesouvijející kapitoly např. (O syselovi) obsahují spousty moudra ostatně jako nejen kniha Na plechárně od Steinbeck, ale také jeho další díla. Vřele doporučuji všem kteří by si rádi ujasnily své životní hodnoty. Steinbeck i přes odstup času stále je aktuální!
Je to jedna z nejzábavnějších knih, viděla jsem i divadelní zpracování v Gongu spolek ochotníků to uváděl pod názvem co je vám doktore. Mohu vřele doporučit - prostě skvělé.
Alena 1102
Jako první jsem od Steinbecka četla Hrozny hněvu, poté O myších a lidech a myslím, že těmto knihám se od něj už nedá jiným vyrovnat. Na plechárně měla také své kouzlo, ale nebylo to ono. Sem tam jsem se pobavila, sem tam jsem myšlenkama byla někde jinde. Čtení Steinbecka u mě má sestupnou tendenci, proto v něm už nejspíš pokračovat nebudu.
Je to jedna z nejzábavnějších knih, kterou lze v životě přečíst.
Parta chlápků, kteří opravdu "žijí" život.Když se jim chce, dovedou být ohromně akční, zejména pokud je na obzoru možnost uspořádat řádnej mejdan.Když se jim nechce a na obzoru není možnost uspořádat řádnej mejdan, v klidu leží ve své Grandlehárně a přemýšlí o tom, jestli by se nějakej řádnej mejdan přeci jen udělat nedal a hlavně udělat neměl.Nad tím vším se vznáší postava pana Doktora a dalších výrazných obyvatel ulice Na plechárně.
Kniha ovšem nepřináší pouze zábavu a humor, ale mohla by býti s úspěchem využita při studiu ekonomických věd.Myslím, že žádného světového ekonoma ,ať už Keynese,Friedmana, Mundella, nebo Marxe , ani v koutku duše nenapadlo použít jako jednotnou světovou měnovou jednotku jednu živou žábu.
Nehledejte příběh, nepřemýšlejte. Prostě se nechte unést tou prostotou a lehkostí. Zdánlivě obyčejné autor dokáže popsat tak, že tam kde je na první pohled bída a bol, se ve skutečnosti skrývá svoboda a lidskost.
A mimochodem, nejen krásný obsah, ale i forma. Tj. obálka a grafická úprava od Pavla Růta.
Příběh ulice Na plechárně je velice poutavý...:-) I přes komické situace v knize převládá osamění všech postav, jejich jistá tragičnost...Jedno ale všechny obyvatele ulice Na plechárně spojuje - a to postava doktora, kterého mají všichni rádi...:-) Kniha se mi moc líbila, čtenář přes dlouhý začátek se musí "pročíst" k samotnému příběhu...
Kniha mě naprosto uchvátila. Zamilovala jsem si všechny ty figurky z ulice Na plechárně a mám v úmyslu se k nim vracet.
Všeobecně se má za to, že každý mejdan vykazuje jistou patologičnost, že se chová jako člověk, nejčastějí pak jako závislý zvrhlík. Neboť je rovněž všeobecně známo, že se každý mejdan většinou zvrhne a neprobíhá podle toho, jak si to kdo plánoval nebo jak to kdo zamýšlel....PREJ ZVRHNE, TO VYSTIHL CELKEM PŘESNĚ :D
Steinbeck je pán popisů, i z obyčejné věci udělá velkolepou. Jenom škoda, že kniha neměla pořádnou zápletku a konec, který by nějak překvapil (tak jako u O myších a lidech). Nejvíc mě štvalo to, že se do děje najednou vsunula nová kapitola, tedy příběh, který neměl nic spolenčného s hlavní dějovou línií a většinou se týkal postav, které byli bezvýznamné.
Krátké, obyčejné, poetické, čtivé a krásné. Nachází krásu tam, kde ji nikdo jiný nevidí a umí jí nádherně popsat.
Steinbeck je opravdu mistr slova. Na jednoduchém příběhu skvěle přiblížil několik postav, podivínů a lidí na okraji společnosti. Navzdory tomu ale lidí citově bohatých a "nezkažených". Večírek u doktora je fantasticky zdablován, průběh stejný, jen prožitek zcela jiný... Koneckonců, jak jsme se dověděli, důvod udělat večírek se najde vždycky a není potřeba mít ani v ten den narozeniny :-) Stačí jen být tak trochu Mack, "nezaprodat duši dobývání světa" a chtít udělat někomu radost...
"Vždycky se mi to zdálo podivné," přemítal doktor. "Věci, které na lidech obdivujeme, laskavost a štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúšpěchu. A rysy, které se nám protiví, vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví, jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to, co pochází z těch druhých."
Ulice Na plechárně v Monterey v Kalifolnii je báseň, smrad, skřípot, magické světlo, chorál, jednotvárnost, dušebol, sen. Ulice Na plechárně je páté přes deváté, plech, železo, rez a odštěpky dřeva, omlácené , zaplevelené parcely, hromady harampádí, konzervárny z vlnitého plechu, hadrárny, hospody a bordely, přecpané krámky, laboratoře a noclehárny. Na plechárně bydlí jak kdosi kdysi řekl, "děvky, pasáci, falešní hráči a syčáci“, čímž chtěl říci kdekdo. Kdyby se byl podíval jinou skulinou, možná že by byl řekl „světci, andělé, mučedníci a lidé boží“, a byl by mínil totéž.
Štítky knihy
Kalifornie americká literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Nádherné, vtipné, čtivé, hluboce lidské!