Čáp a Lola
Mirosław Nahacz
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90258/bmid_cap-a-lola-0gh-90258.jpg
4
7
7
Čáp a Lola je předposlední a zároveň co se týče tématu zásadní kniha předčasně zesnulého polského spisovatele Mirosława Nahacze. Je oceňována jako generační román lidí dospívajících na konci 90. let 20. století, přibližuje jejich snahu o vymezení se vůči složitému a často nesrozumitelnému světu a hledání svého místa v něm. Postavám k orientaci pomáhá užívání drog, v knize nazývaných „měniče času“, jež jsou podstatným prvkem příběhu a jejichž dealerem je záhadná postava Čápa. V „měničích času“ mohou být rozpuštěny některé části reality – podobně jako i rozličné texty – od bible přes beletrii po pornografii. Vypravěč při hledání dívky jménem Lola putuje snovým prostředím, kde jakoby z mlhy vystupují různé postavy, které mohou být skutečné, ale mohou to být i halucinační přízraky. Otevíráním bran do jiných světů se čtenáři (i hrdinům samotným) nabízí naděje, že dojde k průlomu, že skončí agonie nihilismu a bude zažehnána všudypřítomná hrozba apokalypsy. Andrzej Stasiuk text charakterizoval takto: „Během četby má čtenář pocit, že kniha nebyla napsaná, ale že ji autorovi někdo nadiktoval. Při četbě slyší čtenář hlas, který nepatří žádné konkrétní osobě, jeho zvuk je však velice živý a tělesný.“... celý text
Přidat komentář
Bad trip, kterej však chceš zažít. Apokalyptická jízda, kde se stírá hranice bytí a nebytí. Hešteg nonkonformní čtení.
Tehdy jsem už možná všechno věděl, už několik dní po sobě jsem totiž každou noc měl sny, v nichž se dělo cosi znepokojivého. Ale hned potom probuzení: protírám si oči, světlo mi svítí do hlavy a vypadá to, že v ní mám pouze jakýsi tvar, tentokráte žádnou fabuli, zdál se mi jakýsi pocit, tvar, tvar (velmi dlouhé “r”), anebo že by ne? Nejdřív blesk a potom mrak, který se neustále rozrůstá, tvaruje, roste, pohlcuje nebe, stíní mu, nejprve pouze jeho část, ale v tu chvíli už je jasné, že ho nakonec pohltí celé, kupí se, mění a rozrůstá, přímo ve větru, jako nádor, těžko říct, kde se bere ten kouř, a je ho čím dál víc. Po probuzení už mizí slovo, kterým bych to mohl pojmenovat. //
Ráno začne dojezd, jak z nich všechno vyprchá. Voni se bojej nejvíc. Běž se podívat, jak tančej. //
Nakonec to ale může bejt úplně navopak. Všecko vyletí a vyjde najevo, že vod poloviny století stavební firmy zabudovávaj v každym domě, kterej stavěj, výbušný nálože, jen tak, pro všechny případy. Někdo musí mít to tlačítko. Kousek umělý hmoty. Zmáčkneš ho a nic kolem neni. //
Čáp a Lola
Děsivě věrohodná exkurze do lidského podvědomí s lehce fantaskními prvky. Psychedelické „měniče času“ stírající hranice reality a snu. Velká škoda mladého polského autora. Tohle je čtenářský zážitek.
„Ráno se vzbudíš, vstaneš, uděláš si snídani, jdeš do práce, do školy, odkroutíš fachu, vrátíš se domů unavenej, tajně doufáš, že si konečně odpočineš, sedneš si do křesla a najednou překvápko. Hovno, a žádnej odpočinek, protože se znova vzbudíš a o zábavu na všední den máš postaráno. Nenasnídáš se, protože nemáš hlad. Jdeš do práce, do školy, vrátíš se, sedneš si, začneš odpočívat a znova se vzbudíš. Vstaneš, jdeš, práce, škola, vrátíš se, odpočíváš a vzbudíš se. Říkáš si: seru na to. Nevstaneš, nejdeš, ne práce, ne škola, ne nic, nevracíš se. Odpočíváš. Potom ti volá šéf, protože se ukáže, že tentokrát to opravdu byla každodenní realita… Po několika týdnech vášnivého románku s měniči se všechno začalo kazit. Doma se objevovali lidé z příběhů, v příbězích figurovali lidé z každodenní reality, jedno se mísilo s druhým, chyběl ukazatel nebo vzorec, podle kterého by bylo možné zjistit, co je a co není.“