• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Mirosław Nahacz

Prcek

„Skoro každá obec má nějakého svého blázna, flákače vysedávajícího na zastávce, pokřikujícího na procházející lidi, somrujícího cigarety nebo peníze na víno. Většina lidí se takovému člověku vyhne. Pospíchají do práce, za rodinou nebo svými koníčky, co jim je do někoho, kdo celý dny profláká na lavičce. Mirosław Nahacz se ale do slov, nekonečného monologu, takového člověka od nich z vesnice kdesi na pomezí Polska a Slovenska zaposlouchal. A vznikla tato velmi zdařile napsaná sonda do nitra místního podivína. „A tadyhle už můžu prakticky přemejšlet vo tom, jak skončíme my a kdo první. Vodehraje se to nějakým takovym dost pododbnym způsobem, v jedný vteřině sme a všechno nám příde normální, a potom se vám krapínek zatočí hlava, chce se vám čůrat nebo co, a já si například vodkašlu, páč mě bude něco tlačit na plicích, ale ve skutečnosti se mi tam usadí život a já ho vykašlu a vyplivnu společně s nazelenalou slinou, a až se ten můj život vocitne na zemi, tak už nebudu mít jinou možnost, než že upadnu, chytim se za srdce, anebo ani to ne, prostě se jen tak sesunu k zemi, bezvládně a ouplně z ničeho nic. Takovýhle myšlenky už mě napadaj, páč se nic neděje, nikdo za mnou nepříde, nikdo nejde kolem, sedim tu sám…““... celý text
— Mijagi

---

Čáp a Lola

„Děsivě věrohodná exkurze do lidského podvědomí s lehce fantaskními prvky. Psychedelické „měniče času“ stírající hranice reality a snu. Velká škoda mladého polského autora. Tohle je čtenářský zážitek. „Ráno se vzbudíš, vstaneš, uděláš si snídani, jdeš do práce, do školy, odkroutíš fachu, vrátíš se domů unavenej, tajně doufáš, že si konečně odpočineš, sedneš si do křesla a najednou překvápko. Hovno, a žádnej odpočinek, protože se znova vzbudíš a o zábavu na všední den máš postaráno. Nenasnídáš se, protože nemáš hlad. Jdeš do práce, do školy, vrátíš se, sedneš si, začneš odpočívat a znova se vzbudíš. Vstaneš, jdeš, práce, škola, vrátíš se, odpočíváš a vzbudíš se. Říkáš si: seru na to. Nevstaneš, nejdeš, ne práce, ne škola, ne nic, nevracíš se. Odpočíváš. Potom ti volá šéf, protože se ukáže, že tentokrát to opravdu byla každodenní realita… Po několika týdnech vášnivého románku s měniči se všechno začalo kazit. Doma se objevovali lidé z příběhů, v příbězích figurovali lidé z každodenní reality, jedno se mísilo s druhým, chyběl ukazatel nebo vzorec, podle kterého by bylo možné zjistit, co je a co není.““... celý text
— Mijagi

---

Čáp a Lola

„Bad trip, kterej však chceš zažít. Apokalyptická jízda, kde se stírá hranice bytí a nebytí. Hešteg nonkonformní čtení. Tehdy jsem už možná všechno věděl, už několik dní po sobě jsem totiž každou noc měl sny, v nichž se dělo cosi znepokojivého. Ale hned potom probuzení: protírám si oči, světlo mi svítí do hlavy a vypadá to, že v ní mám pouze jakýsi tvar, tentokráte žádnou fabuli, zdál se mi jakýsi pocit, tvar, tvar (velmi dlouhé “r”), anebo že by ne? Nejdřív blesk a potom mrak, který se neustále rozrůstá, tvaruje, roste, pohlcuje nebe, stíní mu, nejprve pouze jeho část, ale v tu chvíli už je jasné, že ho nakonec pohltí celé, kupí se, mění a rozrůstá, přímo ve větru, jako nádor, těžko říct, kde se bere ten kouř, a je ho čím dál víc. Po probuzení už mizí slovo, kterým bych to mohl pojmenovat. // Ráno začne dojezd, jak z nich všechno vyprchá. Voni se bojej nejvíc. Běž se podívat, jak tančej. // Nakonec to ale může bejt úplně navopak. Všecko vyletí a vyjde najevo, že vod poloviny století stavební firmy zabudovávaj v každym domě, kterej stavěj, výbušný nálože, jen tak, pro všechny případy. Někdo musí mít to tlačítko. Kousek umělý hmoty. Zmáčkneš ho a nic kolem neni. //“... celý text
— kk_proste

---

---

Prcek

„Až zamrazí, jak se člověk začne poznávat v myšlenkách slabomyslného.“
— 1871

---

Prcek

„Tak to bylo moc pěkný. Nemohu uvěřit, že to napsal osmnáctiletý autor... Co se s ním stalo? Tak talentovaný... Je škoda, že už nežije. A ten doslov je dojemný. “... celý text
— playada