Carissime, kde se touláte?: Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic
Jakub Deml
Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic. Svazek Carissime, kde se touláte? otevírá ediční řadu Korespondence Jakuba Demla (1878–1961), která chce zpřístupnit některé dosud nevydané soubory básníkových dopisů. Dochovaly se jich tisíce desítkám adresátů. Potvrzují těsné spojení Demlova díla a života, ale také vyvracejí představu, že vše, co zažil, vepsal do svého díla nebo že vše, co sepsal, také publikoval. Básnicky silné a dokumentárně cenné listy adresoval nejen známým umělcům (Březina, Bílek, Šalda, Neumann, Weiner, Durych, Nezval, Holan…), ale také přátelům, které „velká“ historie literatury nezná. Patří k nim i kněz a překladatel Josef Ševčík (1857–1911). Dopisy tomuto babickému faráři z let 1904–1911, doplněné úryvky z adresátových odpovědí i dalších korespondencí, zachycují v hrubých rysech příběh Demlovy spolupráce se staroříšským vydavatelem Josefem Florianem. Zároveň dokumentují Demlovo sedmileté putování mezi pěti českomoravskými farnostmi, kterými prošel jako kaplan či administrátor v nemilosti, dokud nebyl předčasně a doživotně penzionován.... celý text
Přidat komentář
Jsem rád, že branou k Demlovi byla pro mě právě tato kniha. Je mi jasné, že knihy korespondence z této skvěle připravené Demlovské edice přečtu časem všechny a může za to právě tento velmi milý start. P. Ševčík je postava projevující se téměř svatě a vedle do Floriana (a Bílka a Březiny) zfanatizovaného P. Demla vypadá jako čirý rozum a umírněnost. Ale to jak cítí v Demlovi génia a jak jej proto všemožně podporuje je ctnost pokorných lidí - radovat se z nadání druhých.
Autorovy další knížky
1934 | Zapomenuté světlo |
2000 | Moji přátelé |
1912 | Hrad smrti |
1914 | Tanec smrti |
1931 | Mé svědectví o Otokaru Březinovi |
Pro mě méně zajímavý soubor Demlovy korespondence. Ovšem i tady prosvítá Demlovo psaní celoživotní "jediné knihy".