Čaroděj

08.07.2024

Dost jsem se na ni těšil, trochu mě zklamala. Vážně jsem chtěl, aby se mi líbila víc. Nicméně pokud máte stejně jako já rádi T. Manna a jeho rodinu, určitě stojí za to přečíst. I když se je třeba místy prokousávat.
Jak už napsali jiní, zvlášť kvůli své délce nejde kniha tak do hloubky, jak by u takové postavy jako T. Mann mohla. Jsou tam náznaky nesmírně zajímavého niterného dění, jemuž se mohl autor přednostně věnovat, které ale zanikají v záplavě nahuštěných rekapitulací všeho, co se v Thomasově životě, rodině i světě událo.
Tahle kniha není povrchní, ale přesto zůstává pořád na povrchu. Beletrizovaná biografie je přesné; až na to, že některé nebeletrizované biografie poskytují hlubší náhledy do nitra osobnosti, o níž pojednávají.
Ingredience tam jsou. Ta dvojakost, pro kterou se Tóibínův Mann v posledních kapitolách přirovnává ke své postavě hochštaplera Krulla - o té to celé mělo být. Jistě, třeba by v tom trochu zanikly jiné aspekty Manna, například jeho postavení jako veřejná osobnost ve Spojeních státech během 2. sv. války, což je velmi zajímavá kapitola. Ale i to by se muselo do takto pojatého románu promítnout.
Ústřední téma mělo být člověk, který skrývá svůj neklid a neutišitelné, nekonvenční touhy za škrabošku usedlé a spokojené měšťanské existence; své lavírování, pochyby, neschopnost akce za masku rozhodně a sebevědomě vystupujícího spisovatele, který ví, co chce říct. A přesto, jakýmsi zázrakem skutečně JE zároveň i tím, co pouze předstírá.
Myslím, že Tóibín by na takový román měl, a je mi líto, že si nechal tuhle šanci ujít.

29.12.2023

Výborný životopisný román od irského spisovatele Colma Tóibína (*1955), od něhož se mi líbily romány Brooklyn a Mistr, o německém spisovateli Thomasi Mannovi (1875 - 1955), který patří k mým nejoblíbenějším, to je Čaroděj (The Magician, 2021) - takže co víc si přát? Ideální kombinace!
Tóibín sleduje osudy Thomase Manna a jeho rozvětvené rodiny od Mannových 15 let až po jeho 80. narozeniny. Zachycuje klíčové okamžiky Mannova života od dospívání v Lübecku a dlouhého pobytu v Mnichově, který opustil v roce 1933 po nástupu nacistů k moci, přes léta exilu ve Švýcarsku, Francii a USA. Mann se proslavil jako mladý románem Buddebrookovi (1901), oženil se s Katiou Pringsheimovou z bohaté židovské rodiny a měl s ní šest dětí. Úspěchy a slávou zastínil staršího bratra Heinricha, též spisovatele (mj. Profesor Neřád, předloha k filmu Modrý anděl). V roce 1929 získal Nobelovu cenu za literaturu. Celý život v sobě popíral homosexuální sklony, což v Tóibínově románu hraje důležitou roli.
Chladný, odtažitý a pracovitý Thomas prožil s Katiou dlouhé a šťastné manželství, složité vztahy měl ale se svými dětmi, ať už s bisexuální Erikou, herečkou, žurnalistkou a spisovatelkou, která mu pak dělala tajemnici, s homosexuálním spisovatelem Klausem (mj. román Mefisto) nebo s homosexuálním historikem Golem. Život naplněný psaním provázely i četné dramatické okamžiky, názorové střety, platonické lásky k mužům nebo léta v exilu.
Autor nevynechává ani okolnosti vzniku Mannových proslulých děl, jako jsou romány Buddenbrookovi, Kouzelný vrch, Josef a bratří jeho, Lotta ve Výmaru a Doktor Faustus či novela Smrt v Benátkách, ale i kontroverzní esej Úvahy nepolitického člověka.
Na rozdíl od románu Mistr, v němž Tóibín vypráví o krátkém, asi pětiletém úseku života jiného spisovatele Henryho Jamese, takže se více ponořil do jeho vnitřního života a myšlení, v Čaroději toto bohužel chybí. Přes šedesát let, jež román zachycuje, je příliš dlouhých na to, aby byl prostor více se ponořit do hloubky osobnosti Thomase Manna; otázka je, zda to vůbec jde. Je tu spousta situací a postav, ale rozhodně to není povrchní, já jsem si četbu užil. Ovšem možná víc proto, že mám Manna a celou tu rodinu rád. Místy to víc než román připomíná beletrizovanou biografii, což mi ale nevadilo.
Trochu problematický se mi jeví český název Čaroděj, což je přezdívka, kterou dali Mannovi jeho děti. V dosavadní české literatuře, aspoň v té, co jsem četl, je ale Mann přezdíván jako Kouzelník, ostatně originální název románu The Magician slovníky překládají právě jako Kouzelníka; navíc to koresponduje se zažitými českými názvy Mannova románu Kouzelný vrch (název nového překladu Čarovná hora se příliš neuchytil, ani překladatelka ho v Tóibínově románu nepoužívá) a novely Mario a kouzelník. A myslím, že mezi čarodějem a kouzelníkem je rozdíl...