Čaroděj kacířský

09.11.2020

Církev na Gramarye je rozštěpena. Ctihodný opat John Widdecombe touží po moci a žádný prostředek mu není dost svatý, aby ho nepoužil pro její získání. Odluka od římskokatolického učení je jen prvním krokem k cíli. Kdo nepřijme jeho náboženství, bude prohlášen za kacíře a bez milosti stíhán a potrestán. Stasheff se tak vrací k tématu, které zpracovával už v Čaroději odpoutaném. Tam to bezobsažné teologické tlachání zachraňovaly výpravy do alternativního světa Tir Chlisu, tady bohužel nic takového není. Bičování nemůže být horší. Při církevních výrocích typu „Jsme nejblíže Bohu a tudíž si zasloužíme největší úctu“ nebo „Světské spravedlnosti nepřísluší nás soudit, jsme víc než zákon“ se mi vždy tmí před očima, ať už na mě útočí v literatuře nebo v reálném životě. Opravdu neznám nesmyslnější provolání, a tak mi Stasheffovo snažení v této knize zůstává vzdálené a lhostejné. Chvíli jsem dokonce zvažoval stržení jedné hvězdy, naštěstí vedle modlitebních proklamací je tu ještě dost čarodějných prvků, aby to člověk přežil a vydržel až k finálnímu měření sil.