Čarodějné kameny

28.01.2023

Po letech jsem se rozhodl vrátit k téhle sérii a hned po prvních stránkách jsem pochopil, co mi na Gramaryjských eskapádách Roda Gallowglasse vadilo. Tuna keců. Pokud je Rod sám, ještě to jde, ale jakmile se spolčí se svou rodinou, vybuchne konverzační peklo. Problém je, že Rod v Čarodějných kamenech není sám ani na chvíli…
Námět s muzicírujícími kameny není špatný. Čím tvrdší kámen, tím tvrdší hudba. No, dostali jsme se k pochodovým písním a někam k době Jimiho Hendrixe. Škoda, že se na hřbitově nelinul z hrobů death metal… Ovšem všechno ostatní už kulhá mnohdy na obě nohy. Konec je odfláknutý. O něj ale autorovi přece nešlo, šlo mu o rádoby vtipné dialogy mezi členy čarodějnické rodiny, ne? A ještě jedno mínus. Stasheff si dělá srandu z mých oblíbených a obdivovaných upírů a mocného pána noci transformoval v blbce. Za to mu strhnu další hvězdu!

09.11.2020

Začalo to na oslavě Jejich královských Veličenstev, když do hodovní síně vtančily zombie. Zanedlouho poté se už podivuhodné kameny, vyluzující nejrůznější melodie, objevují po celé Gramarye. A nejenže muzicírují, ale také vylučují kyselinu, vytvářejí přeludy, oživují mrtvé a sem tam i mluví. Gallowglassovi se v plné síle snaží zjistit, kdo má tuto novou taškařici na svědomí a jaké cíle sleduje. Stasheff se vydal na hudební odyseu, a přestože v češtině si jeho slovní hříčky neužijeme, můžeme zkusit alespoň hádat, kde v textu se objeví nějaký ten náznak. Odhalit brouky (Beatles), šedě zbarvenou vzducholoď (Led Zeppelin), valící se kameny (Rolling Stones) nebo včely s písmenem G na bříšku (Bee Gees) je určitě mnohem snazší než identifikovat skladby Billa Haleyho (Rock Around The Clock) či Roberta Guidryho (See You Later Alligator). Na druhou stranu nechápu, proč Stasheff zahušťuje děj takovým množstvím potvor, které v podstatě ničím nepřispívají. Epizody s upírem, nymfami, falešným princem, mnichem, obřím luňákem jsou skrz naskrz samoúčelné. Bohužel ani Čarodějné kameny nevystoupily ze stínu předchozích počinů.