Čarodějka z Florencie
Salman Rushdie
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35426/bmid_carodejka-z-florencie-5DR-35426.jpg
4
62
62
Podmanivý příběh nového románu Salmana Rushdieho přivádí čtenáře na dvůr indického císaře Akbara a prostřednictvím mladého Akbarova hosta z Evropy také do Florencie, kam dle mladíkova vyprávění zavál kdysi osud Akrbarovu pratetu, tajemnou krásku unesenou uzbeckými válečníky. Mezi oběma zdánlivě odlišnými světy renesanční Itálie a mughalské Indie nachází autor překvapivou podobnost a příběh je tak mimo jiné dalším vyznáním autorovy víry v inspirativnost procesu vzájemného míšení a ovlivňování západní a východní kultury, čtenáře si však získá již svou živostí a barvitostí, opětovně dokládající Rushdieho vypravěčské mistrovství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , PasekaOriginální název:
The Enchantress of Florence, 2008
více info...
Přidat komentář
Fantazie ruku v ruce s historií (kombinace opravdových historických událostí s magičnem podaná autorem tak přirozeně a v souladu mě asi nikdy neomrzí), skvělý styl psaní vyvolávající u mě obrazy a silné vjemy - to vše tak, jak jsem u Rushdieho zvyklá. Jen ten příběh mě zaujal méně než obvykle. Možná za to může moje nesoustředěnost v určité části knihy, která mi mohla způsobit občasný chaos v postavách.
Na počátku byli tři přátelé a jejich osudy se rozlétly jako holubi po výstřelu. Rushdie nám předkládá příběh cizokrajný, který chutná po tureckém medu a kořeněném čaji. Setkáváme se s ženskou krásou tak výjimečnou, že vede až ke zbožňování. Sledujeme mužskou odvahu a sílu vůle, která poráží armády a dobývá cizí území. Zaplétáme se ve vyprávění, které může vyslechnout pouze indický císař, protože kohokoliv jiného by stálo život. Mughalský vládce váhá, zda se něco takového mohlo opravdu stát. Tahá ho snad tajemný Evropan za nos, aby si získal jeho přízeň a postavení u dvora, nebo se jedná o zapomenutou část minulosti, která již nikdy neměla být vytažena zpět na světlo? Rozhodování je obtížné...
Kniha mě vůbec nenadchla. Na můj vkus velké množství příběhů, jmen a postupně jsem se v tom ztrácel. Osobně preferuji ucelený příběh a ten jsem tu neměl.
Moje druhá zkušenost se Salmanem Rushdie. Je to dobrá kniha, ale Hanba mi seděla více, zdála se mi mnohem propracovanější i v ní bylo více zajímavých nápadů. Autor má skvělý, barvitý styl psaní, úplně rozvíří Vaši obrazotvornost, ale zápletkově je tato kniha jednoduchá a až na pár zajímavých nápadů, jako např. fiktivní žena Džódha, mne ničím nepřekvapila, přesto se jedná o kvalitní knihu, která stojí za přečtení a jsem ráda, že jsem tak učinila.
Skvelá kniha bez nosnej hlbokej myšlienky za štyri, takže u mňa je to jasné. Príbehy sú zaujímavé, spracovanie pekné, aj keď som neskôr prišla na to (a skúsenosti s touto knihou mi to potvrdili) že Rushdie v sebe nezaprie starého úchyla. Zložitý príbeh je podaný priam magicky jednoduchým spôsobom, mnohé najmä vedľajšie (ale aj Akbar, čo je jedna z hlavných) postavy sú historické, a vôbec historicita je tam celkom udržaná. Z tohto hľadiska sa mi dvor v Topkapi zdal trochu, hm, nereálny, ale čo, v tomto prípade nebudem purista, pretože od tejto knihy som nedokázala odtrhnúť oči, a to sa mi tak často nestáva...
I když jsem měla trochu problém se začíst (začátek mě moc neoslovil, asi proto, že hlavní hrdina byl docela prevít), nakonec příjemné překvapení. Vložený "vyprávěný" příběh princezny Karaköz byl ve správném poměru pohádkový, kouzelný a romantický, naprosto mě dostalo její loučení s Turkem Argaliou (ano, trošku si libuju v patosu a velkých slovech). Víc než Indie mě oslovily příběhy z Florencie a Itálie, hlavně zakomponování Niccola Machiavelliho jako jedné z hlavních postav.
1000 a jeden príbeh, 1000 a jedno meno či štát s možných 1000 a jedných zdrojov. Rushie to ale stihol vyrozprávať na jednu 300 stránkovú knihu. Kým Ecova dejova línia využíva retrospektívu ako objasnenie prítomnosti, Rushie ju využíva ako hlavnú dejovú líniu, čo v dobre rozbehnutom príbehu môže pôsobiť zmetene. Ak čitateľ nie je pozorný, môže sa mu stať s knihy len guľáš mien, pojmov a názvov s ktorého vykúpenie neprichádza na žiadnej ďalšej strane. Ostatne to niekomu tiež nemusí vadiť, lebo v mini vyrozprávaných príbehoch sa nájdu svetlé body v temnotách labyrintu skvelo opisný štýl neváha vcucnúť do príbehu až cítite vône v cisárskom paláci. Klobúk dolu pánu Havrilovi za SK preklad, lebo toto musel byť fakt ťažký oriešok.
Povinná jazda pre milovníkov magického realizmu a Salmana Rusdieho. Román snovejší, magickejší a oveľa viac rozprávkový, než ktorékoľvek iné Rusdieho dielo, avšak so záverom pre rozprávku značne netypickým. Bohužiaľ, spravodlivosť nie vždy zvíťazí. Jeho rozprávač nie je ani o chlp menej prefíkaný, než samotná Šeherezáda z Tisíc a jednej noci a vyrozprávanie príbehu mu netrvá o nič kratšie než jej. Rushdie tentoraz prekračuje hranice rodnej Indie:
„...musím najprv poukázať na určité vojenské záležitosti, ktoré sa týkajú troch veľkých mocností stojacich medzi Talianskom a Hindustanom, totiž uzbeckého vojvodcu Palinu Chána, safíjovského kráľa Perzie šacha Izmaela alebo Ismáíla a osmanského sultána. „Šľak aby trafil všetkých rozprávačov!“ podráždene povedal Akbar a zhlboka sa napil vína z červeno-zlatej čaše. „A čert ber aj ich deti!“
Historické fakty okoreňuje fantáziou, ponúka čitateľovi vlastnú interpretáciu dejín. Reálne postavy z minulosti ožívajú a správajú sa inak, než sme zvyknutí. Rushdie sa zahráva s plynutím času, dávna minulosť a menej dávna minulosť sa na chvíľu pretnú a splynú. Alebo nie? Z jeho rozprávky je čitateľ takmer po celý čas úplne mimo, je v nej načisto stratený, tápa. Nitky príbehu vedú rôznymi smermi, nakoniec sa však predsa len stretnú. Veľkolepý román o tajných túžbach, krásnych snoch, o nenaplnenej láske. Snívanie o neexistujúcom ideále, o očarujúcej bytosti z dávnej doby, o čarodejnici, o femme fatale. Proste lahôdka!
V knize se potkávají dvě rozdílné krajiny, které představují téměř samostatné světy. Indické císařství a italská Florencie. I přes rozdílnost v nich postupně nacházíme mnoho společného. Setkáváme se zde s mnoha historickými postavami, jejichž život je podáván jinak, než jak vypráví učebnice. A hlavní myšlenka? Autor si pokládá otázku, co zbude z člověka, vezmeme-li mu domov, rodinu, přátele, město i svět a sám si odpovídá: bytost bez kontextu, jejíž minulost se vytratila a jejíž budoucnost působí neradostně, tvor zbavený jména, smyslu, celého života kromě dosud bijícího srdce. Tato slova jsou o to víc opravdová, jestliže je napsal autor, který sám přesídlil ze svého původního domova do Evropy a později do Ameriky. I v tomto románu se čtenář mimo jiné dočká i typického stylu autora se svým originálním pojetím magického realismu. I proto stojí kniha za přečtení.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Děti půlnoci |
| 2015 |  Satanské verše |
| 1990 | Hanba |
| 2018 | Zlatý dům |
| 2010 | Čarodějka z Florencie |
Rushdie vypráví příběh o tom, jak Evropan v Indii vypráví příběh o tom, jak slyšel příběh o tom, co se kdysi stalo. A mezitím je ještě pár dalších vypravěčů. Tudíž se snadno stane, že chronologie nevychází o pár desítek let nebo že některé věci a postavy se objeví jen proto, aby příběh mohl pokračovat. Rushdie by byl nejspíš první, kdo by tvrdil, že to ne on, ale Argalia nebo záhadný plavovlasý Evropan to nějak pomotali. Čarodějka je kniha o lásce k příběhům a o moci fantazie, o zrcadlech a zrcadlení v různých formách. Akbarova vymyšlená manželka se zhmotní, citáty Niccolo Machiavelliho, které jednou zapíše do svého spisu o vládě, zachrání život jeho kamarádovi už v době, kdy jim je oběma asi devět let. Vyprávění je to půvabné a skutečně kouzelné a autorův ironický humor je mi blízký. Jen škoda, že nejoriginálnější a nejzábavnější je začátek a čím dál, tím méně nápadité to je.
Rushdie uvádí dlouhý seznam odborné literatury a využil ji nejlepším možným způsobem: Vznikla spleť, ve které pravdu od smyšlenky spolehlivě odliší asi jen historik nebo odhodlaný pátrač. Florencie i dynastie Mughalů mají v historii chvíle, které působí neuvěřitelně, fantasticky, ale staly se. Zaplést do nich orientální čarodějku muselo dát ohromnou práci, ale na výsledku to není znát, mezi Akbarem, Medicejskými a Machiavellim není o nic méně uvěřitelná a živá. Což je další důkaz, že i vymyšlená žena může žít vlastním životem.