Čarodějnice
Marie NDiaye
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44827/bmid_carodejnice-wf0-44827.jpg
3
32
32
Lucie, hrdinka románu Čarodějnice, není čarodějnicí příliš nadanou; do umění, které se v její rodině už stovky let předává z matky na dceru, přesto zasvětí své dvě dcery-dvojčata, jakmile dosáhnou iniciačního věku dvanácti let. Dívky se nezdají být svým novým věděním příliš nadšené, mnohem raději chroustají čipsy na pohovce v obýváku, nosí těžké šněrovací boty, a když jsou nucené dělat úkoly do školy, činí tak s jedním okem upřeným na televizní obrazovku, aby nepropásly další díl oblíbeného seriálu. Přesto nakonec najdou v čarování zalíbení a jednoho dne se promění ve vrány... Děj románu se odehrává ve dvou rovinách: v první je vykreslován nudný život středostavovské rodiny, žijící spolu s dalšími středostavovskými rodinami ve vilce na zbohatlickém předměstí. Pečlivě střežené rituály tu protkávají malá denní dramata, hlavním cílem všech zúčastněných je vydělat peníze a zachovat zdání, že je všechno, jak má být. Druhá, snivá a fantaskní vyprávěcí rovina zavede čtenáře do světa, v němž se ženám na čele zničehonic objevují krůpěje krve, bezpáteřní manželé jsou proměňování v bezobratlé živočichy a nahlížení do budoucnosti je (někdy) stejně snadné, jako pohled z okna. Obě roviny spojuje jedno téma: s kouzelníkem nebo bez něj, s nadáním nebo bez něj, s bohatstvím nebo bez něj, nakonec jsme se svým životem každý sám.... celý text
Přidat komentář
I po rokoch si pamätám na pocit z tejto knihy. Pocit vyslovene nepríjemný, ba až depresívny.
Nápad zaujímavý, spracovanie však absolútne zmätené, nehovoriac o závere-nezávere.
Souhlasím s pet-kyval i s Hipi - je to nedotažené, bez pointy a místy těžko uvěřitelné (kupodivu ne čarodějnické motivy, např. ta proměna pubertálních dcerušek v havrany a jejich odlet by se klidně dala pochopit jako obraz opuštění matky, rodiny, dětství). A i když to má sotva sto stran, nějak mi připadá, že to mohlo skončit už několikrát a vyznělo by to lépe. Některé motivy mi tam připadají vysloveně "přivařené", např. ty finanční problémy Luciina otce. V takových chvílích si vždycky říkám, že jsou ti autoři asi placení od počtu řádků, anebo je jim možná trapné skončit ve chvíli, kdy se téma vyčerpalo...
Téhle jinak velice čtivé knize chybí rozuzlení, nějaká závěrečná pointa, která by scelila děj a dala by mu nějaký závěr.
Při čtení jsem si připadala, jako bych poslouchala zábavný a dlouhý vtip, a čekala na pointu, která ale přesto nepřišla.
Kromě tohohle vážného nedostatku- že je absolutně a zoufale nedotažená- se mi četla dobře; nijak mě sice nenadchla, ale ani nenudila.
[098/11] Spíše mě zaujal ten nápad napsat něco o životě moderní čarodějnice a nemotat do toho skřítky, víly a cokoliv dalšího, než ten fakt, že autorka získala nějakou tu prestižnější cenu. Neříkám, že by nepsala čtivě. Má krásná dlouhá souvětí na X řádků, prokládaná větami krátkými a velmi jednoduchými. V dialozích nic nedrhne a i když nevidíme do hlav ostatních postav, umíme si utvořit jakýs takýs názor na atmosféru, i když značně zkreslenou.
Ale… asi nechápu celkový výsledek tak jak byl zamýšlen. Možná to je o tom, že i když se všechno pokazí, může být absurdně docela dobře, protože jste stále naživu. Nebo o tom, že i když nastávají velké změny ve vašem životě, dá se to ustát, ať se jedná o cokoli. Nebo… co já vím. Dá se v tom najít hned několik výsledků „analýz“, ale připadá mi, že ani jeden na to nesedí. Jako by to nebylo dodělané a někdy až příliš myšlenkově fantaskní. Taková lehčí fantasmagorie.
Nedokážu ospravedlnit své relativně špatné ohodnocení, protože to vše je jen a pouze v emocích a psychologickém efektu na mou maličkost. Příběh na mě nezapůsobil a to i přes to, že oceňuji jak dokáže autorka bez větší zastávky přecházet ze dne na den, z prostoru do prostoru. Malé kousky zasvěcených dcerek mě nedokázaly přesvědčit o jejich pravosti v imaginárním světě. Manžel hlavní hrdinky byl divný pavouk, který se choval nepochopitelně i na tento „crazy world“ a kupodivu jediná normální mi připadala její matka a do jisté míry tchýně. Plusem ovšem je poměrně vtipné vyřešení finančních potíží s problematickým otcem, kterému vlastně na stará kolena hráblo do mozku finanční šílenství a zase na druhou stranu na mě působí jako pěst na oko scéna s policistou. Je to velmi diskutabilní kniha po stránce kvality.
Příběh ženy s čarodějnickými schopnostmi, které se přenáší z matek na dcery, je plný zklamání z blízkých lidí, nenávisti, zrady, lhostejnosti a přitom touhy po lásce a štěstí. Motiv čarodějnictví jen dokresluje myšlenku, že nezáleží na tom, kdo jsme, nikdo nechce být sám a přitom jsme na tomto světě skutečně jen sami za sebe. Bez ohledu na tom, jak mocní či bezmocní jsme.
Čarodějnice
(SPOILER) Nejzajímavější mi v této prapodivné a fantastické novele přišla postava Isabelly. Tak...čarovala ? Či ne ? Či ji podobně jako Lilly nějak očarovala dvojčata...?
Temný a depresivní příběh. Nesnášet manžela/ manželku,přijít o děti, přijít o sebe..