Čarodějova zahrada
Géza Csáth
Kouzlo povídek světoznámého maďarského spisovatele spočívá ve spojení excentrických námětů plných nenávisti a brutality s elegantní střídmostí vyprávěcího stylu. Analyticky precizní zaznamenávání nejrůznějších démonů lidské psychiky se doplňuje a prolíná se světem fantazie, nadpřirozených bytostí, snů, mystických jevů a halucinací. Díky výjimečnému talentu dokáže Csáth ozvláštňovat i nepodstatné situace z každodenní reality, všední městskou krajinu či vzpomínky na dětství, podbarvené melancholií a secesní obrazností.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , RunaOriginální název:
A varázsló kertje, 1908
více info...
Přidat komentář
"No, uznávám, že místo opia a špatných polibků jsem si tě radši měl vzít, a byl bych to ještě udělal, kdyby mi už otec nepořídil rakev."
Čarodějova zahrada je sbírka povídek. Kdybych si toho všiml, než jsem započal čtení, tak si to dám na hajzl, protože se povídky a poezie čtou nejlíp na hajzlu. Proto tedy už tady jedna hvězda dolu. Na tohle měl Csáth myslet.
Sbírka má slušně našlápnuto - maďarský povídky z počátku 20. století obsahují témata jako matkovražda, psychický poruchy, týrání zvířat, totální zmagoření, drogy a tak dále pana krále a jako bonus spáchal autor někdy okolo svých 30 let sebevraždu, potom co před zraky svý dcery, zabil svoji manželku.
Bohužel se Csáthovi povídky i přes skvělé náměty nedostávají z bahna průměrnosti a takovej Petr Měrka by mu mohl dát nejednu lekci toho, jak přenést bordel z vlastní hlavy kvalitně na papír.
Géza Csáth (1887 - 1919) vypadá jako takovej nevinnej synek, jako maďarskej bratr (a taky) zednář Fernando Pessoa, když se podíváte na jeho fotografie - ale když už máte vlastní bustu, znamená to, že jste něco dokázali. O co šlo? O rané hudební, nebo literární nadání, nebo pletky v oblasti psychoanalýzy, které ve své tvorbě Géza zúročil, či snad "zkoumání vlivu narkotik na mysl tím, že je budu testovat na sobě" (závislost na morfiu, které už se nezbavil). Poslední asi dekádu života se hlouběji věnoval psaní a jeho pozdní tvorba byla temná, násilná, plná symbolismu, což zní sexy. Patrně zhoršující se vliv závislosti na morfiu (Géza by asi poreferoval, neb byl přímým účastníkem tohoto experimentu; úplně ho vidím, jak se v rámci vědy rozvalil na gauči a řekl "To je žrádlo", což nevím, jak se řekne maďarsky) měl vliv na následnou hospitalizaci do léčebny, ze které následně utekl, aby BANG BANG zastřelil svou manželku MY BABY SHOT ME DOWN, jak je dobrým zvykem u nejbližších lidí, dělat si nejbolestivější věci (očekávání)... a pak se pokusil zabít i sebe, což se mu nakonec, později, při dalším pokusu, povedlo, takže gratulace, ne všem se to povede a ne všem dobře, jako tady, často, lidem na kolejišti. 'Čarodějova zahrada' (A varázsló kertje, 1908) je jeho raná sbírka, která přeci jen postrádá všechny ty peprnější elementy, kterým se věnoval nadcházející dekádu, definitivně by mě zajímal třeba jeho deník, nebo některé z jeho psychoanalytických děl, jako třeba Deník šílené ženy (Egy elmebeteg nő naplója), nebo 'Odpolední sen' (vliv morfia) a další výplody ze závěru jeho života, ale s největší pravděpodobností se k nim nikdy nedostanu. Za zmínku u téhle sbírky podle mě stojí Csáthova zvláštní melancholická jednoduchost, s jakou velmi dobře buduje atmosféru doby počátku minulého století. Ale ve výsledku tak nějak "o všem a o ničem" zároveň, ale sbírka dává dobře pocítit, alespoň nádechem, autorův styl, rytmus.