Carrie
Stephen King
Dievča s nadľudskými telekinetickými schopnosťami sa desivo prejaví v momente, keď zo strany fanatickej matky i spolužiakov ustrkovaná Carrie prežije najväčšiu životnú potupu.
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 1993 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Carrie, 1974
více info...
Přidat komentář
Tohle je zase další psycho, které si nemůžete nechat ujít. Není to sice žádná drasťárna, která by vás strašila ve snech, ale psycho je to slušné. Poslouchala jsem jako audioknihu, i jsem četla knihu, protože jednou to zkrátka nestačilo. Líbí se mi, že se zde řeší i celkem vážné téma šikany a ukazuje se, jak to může zajít daleko, byť je to doplněné o fantasy prvky. Budu se opakovat, ale King zkrátka umí, drží napětí do poslední chvíle a pak prostě bum! Stephen King mě zkrátka hrozně baví. Doporučuji, doporučuji, doporučuji!
Psychonáboženská úchylárna, žádný horor to sice není, ale kniha se četla moc dobře :)
Tímto románem dal Stephen King alespoň na chvíli iluzi všem šikanovaným loserům, jak by to mohli jednou svým trapičům vrátit. A to není málo, protože co vás nezabije, to vás posílí!
Moc se mi líbí autorovy vzpomínky, jak jeho žena Tabby vytáhla nástřel Carrie z odpadkového koše a vrátila mu ho k dopracování. Jak psal Carrie v obytném přívěsu s psacím strojem na kolenou, a přemýšlel, za co koupí lék své nemocné dceři. A nakonec dostal od nakladatele 400.000 dolarů. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné!
Carrie byla vůbec první kingovkou, která se mi kdy dostala do ruky. Tenkrát před mnoha lety, ještě na cyklostylu, kde bylo velmi složité text vůbec správně dešifrovat. Patrně i z tohoto důvodu je zároveň mojí nejoblíbenější knihou od pana Kinga. Proto mě velmi potěšilo, když byla vydána také audiokniha. A zatraceně se povedla. Děj je prostý, ale naprosto dokonale zpracovaný. Fanatické uctívání boha a vrozené telekinetické schopnosti. K tomu šikana na škole a to je všechno. Minimalistické, ale naprosto geniální. Tuto audioknihu čtou Veronika Lazorčáková, která nám zprostředkovává samotný děj knihy a Pavel Soukup, který má na starosti zprávy z vyšetřování a četbu z protokolů. Vydavatelem je OneHotBook a tuto audioknihu opravdu všem vřele doporučuji.
Našťastie nečítam anotácie a údajne existuje aj rovnomenný film, ktorému sa tiež úspešne vyhýbam. Čiže. Do knihy som šla úplne nevedomo o čom by príbeh mal byť. Očakávala som jedine krv,aj to vďaka obálke(edícia Panta Rhei). Nakoľko som od Kinga pár kníh prečítala (to je z jeho repertoáru aj tak zanedbateľné množstvo),vedela som, že aj keď niečo predvídam, všetko môže byť úplne inak, desivejsie, krvavejšie...V tejto,vraj autorovej prvotine z románovej tvorby, máme neskutočne fanatickú, nábožensky založenú,ovdovelú matku. Nielen psychicky terorizuje svoju jedinú čudácku dcéru Carrie,ale vyskytujú sa aj fyzické tresty-kopance a škrtenie nie je nič neobvyklé. Mechyšpiny(ženské prsia),to bolo pomenovanie za top všetkých topov XD
Okrem "skvelej"situácii doma, má Carrie perné chvíľky aj v škole každý deň. Šikana a posmech je bežnou rutinou, ktorú Carrie musí strpieť. Najnovší kúsok tyranie sa v knihe odohrá, akoby v priamom prenose(predošlé eskapády sú iba spomenuté). Školské sprchy po hodine telesnej výchovy. Nechápem ako môžu byť deti také zlé. Síce už boli 17 ročnými, takmer dospelými ľuďmi,ich správanie bolo otrasné! Učiteľka telesnej to tiež prvou reakciou riadne pohnojí,no spamätá sa a Carrie pomôže. Ale nebude neskoro? Bola toto posledná kvapka toho, čo Carrie ešte znesie?
King je majster rozprávač,o tom sa nemusíme ani baviť. Páčilo sa mi,ako bol príbeh vyrozprávaný viacerými postavami. Na 220.stranách sa toho dá napísať veľa, pretože Stephen zakomponoval do "rozprávania" aj úryvky\texty z vypočúvania,knihy, či novinových článkov. Všetko sa to týkalo Carrie a tragédie, ktorá sa kvôli nej udiala.
King zde odvedl neskutečnou práci. Napětí vybudoval de facto na prvotních stránkách, skvěle vykreslil postavy a i když víte, k čemu děj směřuje, čtení knihy si užíváte. Jen ke konci mi to přišlo lehce natahované. Jinak ale dost kvalitní knížka, plná smutných emocí.
Tak už chápu proč a jak se King stal tak slavným a úspěšným spisovatelem... Na to, že se Carrie řadí mezi jeho prvotiny, tak je to velice povedené dílo :)
Povedená kniha. Líbilo se mi, jakým stylem byla napsaná. Četlo se to skoro samo. Carrie mi bylo líto, že ji spolužáci tak šikanovali a doma to neměla o nic lepší. Nakonec tahle kniha vede i k zamyšlení, co by se stalo, kdyby něco bylo jinak. Za přečtení kniha rozhodně stojí :)
Čekala jsem nějakou klasickou hororovku, ale nakonec tomu tak nebylo a vlastně mě to vůbec nemrzí. Carrie mi bylo vlastně celou dobu líto. Ani mi vlastně celý příběh nepřijde úplně mimo. Je o šikaně na střední škole, o nešťastné holce s vyšinutou matkou a o tom, co způsobuje šikana a co by ještě způsobit mohla, kdyby měl někdo takovou moc. Jsem tedy vlastně příjemně překvapená. Líbily se mi i výňatky z výslechů a články z novin. Dodalo to tomu hezký nádech, bohužel tak skvělé, jako třeba Christina to za mě furt není.
Velmi zajímavý příběh o šikaně a fanaticky náboženské výchově. Moc se mi líbil způsob barvitého vyprávění i výslechy konkrétních osob.
Kingův brilantní a krvavý (v mnohém smyslu) románový debut o šikaně, pomstě, nespravedlnosti nebo náboženském fanatismu. Ale také o křehkosti a zranitelnosti lidské duše. Ne nadarmo se stal bestsellerem a klasikou. Autor je skvělý vypravěč s úžasným smyslem pro psychologii postav, pozorovacím talentem a s citem reflektovat zákoutí lidské duše jednotlivců i celé společnosti.
klasika od Stephena Kinga, je akční, bylo mi líto Carrie, jak se k ní chovali , že byli potrestáni Carrie, líbila se mi, určitě půjdu do dalších Kingovek :)
V případě Kingovi klasicky jsem čekala něco více temného, než pohnutého a zvráceného.
Kniha se četla rychle, zajímavé byly články okolo oné události.
Ke "Carrie" jsem se dostal úplnou náhodou, kdy jsem na internetu zhlédl nějaké krátké video ze stejnojmenného filmu ze sedmdesátých let, a protože u filmů moc nevydržím, samozřejmě jsem dal přednost knize. Četl jsem i Kingův autobiografický román, kde psal o tom, že "Carrie" je jeho prvotinou, která je inspirovaná dívkou, která s ním chodila na střední školu, proto jsem už na nic nečekal. Musím říct, že na to, že jde o prvotinu, je velmi kvalitní a propracovaná, psychologie postav je skvělá, a na Carrie člověk jen tak nezapomene. Děj je předvídatelný, to ano, ale zato se mi moc líbí hlavní myšlenka a celkový koktejl nálad, který si ze čtení odnáším. ("Carrie" mě třeba vyděsila víc než "Řbitov zviřátek".) Za sebe doporučuju. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je převis odborných článků, který mě začal ke konci už rozčilovat.
Carrie je románem, jehož čtení si jistě náležitě užijete a vyvolá ve vás spoustu pocitů, které celý vjem ještě umocní.
I když se nejedná o autorovo nejlepší dílo - jak by také mohlo, když měl tou dobou před sebou pecky jako Dallas 63, Nezbytné věci nebo Osvícení, - jedná se o příběh, který si zaslouží být čtený a hlavně je ideální volbou pro ty, kteří by autorovu tvorbu chtěli vyzkoušet, ale neví, kterou knihou začít.
Po patnácti letech jsem ji četla znovu a prakticky jinak. Ne jako teenager, ale jako matka. S Carrie jsem uměla jako dítě soucítit, i když jsem byla jejím opakem. Jenže jako matka holčičky je to daleko horší. A nemůžu v tom vidět stoprocentní vinu spolužaček, ale jen a jen matky a jejich okolí. Takže vážně se mi potvrdilo, že v určitých dílech je velkej rozdíl, kdy je člověk čte.
King dokázal neuvěřitelným způsobem rozebrat psychiku šikanovaný holky, která je celej život pod nadvládou totálně mrdlý matky. Celá ta kniha je rozdělená na světlo a tmu, profánno a sakrálno, naději a beznaděj.
A je mi to strašně líto. Jasně, byla jiná doba. A jasně, je to vymyšlený, haha. Ale určitým způsobem si některé životní vzorce neseme s sebou po desetiletí a já věřím, že pokud budeme lepšími rodiči, budou naše děti lepšími lidmi.
Napsala jsem úplně něco jinýho, než jsem chtěla, ale snad budu pochopena.
Slovy, lety, vzpomínkami, čísly.
Letos je to 48 let, kdy kniha vyšla poprvé.
Letos je to 30 let, kdy kniha vyšla poprvé u nás.
Letos je to 22 let, kdy jsem knihu četla poprvé, a od té doby ani jednou.
Psát sem tyhle numera, jímá mě zároveň štěstí, že toho všeho mohu být součástí, ale zároveň strašná deprese, jak to strašně letí.
Takže když jsem konečně tenhle rok před spaním otevřela Carrie, měla jsem plán jenom pár stránek. Jenom si přivonět ke vzpomínkám. Ale je to jako váš oblíbený dort. Přivonět si nestačí. Ani jeden kousek nestačí. Ne, musí se s tom vyráchat celej obličej a šíleně se smát. A já už po pár stránkách byla zase ta třináctiletá holka, která knihu vnímala trochu jinak jako právě teď ve svém věku. Ale hltala jsem to úplně stejně jako tehdy.
Ale jednu věc jsem si užila mnohem víc. Způsob vedení příběhu. Jedna linka je samotný příběh Carrie a druhá linka jsou útržky z různých zdrojů na základě událostí, které se staly. Čili hned od začátku je zde dobře budovaný ten faktor budoucího strachu ohledně toho, co se bude dít. Což je úplně nejlíp vidět právě v druhé polovině, v ději plesu. Chytne to úplně strašně suprovou dynamiku. A naprosto chápu nějaké hlasy, kterým kvůli tomu vadilo, že kniha sama sebe vlastně spoileruje. Co na to říct? Ano, spoileruje. Ale v takových momentech, kdy mi to v příběhu nevadilo. Ale asi záleží na tom, zda v Carrie hledáte příběh výstrašený a osamělý holky nebo řežbu plnou krve. Ano, ani na první čtení jsem nečekala jednorožce na obláčku na konci. Myslím, že ono dost rozhodne, jaké bylo vaše vlastní dospívání, zda budete držet palce městu nebo Carrie. A zda vás tolik proto zasáhne konec. A není právě tohle na knihách normální a na těch lepších naprosto přirozený? Že si lze přebrat a interpretovat podle svého. Věku? Náhledu na svět? Životní situace? :)
Ale Carrie je dost jiná kniha a podle mě je tolik oblíbená z víc důvodů, než je jenom její děj. Je to kniha, kterou vnímáte jinak při každém jejím čtení, jak stárnete s ní. Protože je v ní tolik témat, že se s tím sžíváte pokaždé jinak. Nejde tady jenom o to hlavní, který zná i ten, kdo knihu nečetl, ale nebudu to sem psát, kdyby někdo nevěděl. Všechno to špatný jsou jenom následky něčeho jiného špatného. Něčeho, co se děje v našich životech. Ať už je tím fanatismus (jakéhokoliv směru), šikana, dospívání jako takové a očekávání společnosti, že všichni budeme zblblý postlobotomický roboti, kterými záleží pouze na jedné věci: co si o nás myslí ostatní a aby to bylo podle vhodné šablony.
Je to asi tím, že Carrie je klasickej underdog (sorry, ale mě nenapadá českej ekvivalent slova, kterej by to vystihoval lépe, protože tohle slovo anglina významově vymyslela geniálně), se kterým je snadný se sžít, protože nás je mnohem víc než těch druhejch, těch dokonalejch, který si na na nás ukazují z věže. Jenže ona to často není pevná věž. Jsou to často pouze hrady z písku. A oni jenom potom koukají, co se, sakra, podělalo...
Proto já knihu zvu psychologickým románem s žánrovým přesahem do fantasy kvůli Carrie. A je už jenom na čtenáři, zda souhlasí s koncem knihy nebo ne. Jestli pochopí tu myšlenku. Jestli zvládne upřímně odpovědět po tom všem, co četl, na otázku: Kdo je monstum v tomhle příběhu? Carrie kvůli tomu, co má v sobě, nebo společnost, kvůli které šlo ven, co Carrie v sobě chtěla držet? A pokud je to pouze metafora na většinovou společnost a jak zachází s odlišností, tak proč uronit jedinou slzu? Leda tak za Carrie...
A to je síla téhle knihy, která je tak dobře napsaná, že i když víte, že je to vlastně všechno špatně, tak nějak vnitřně to chápete. Možná proto je revenge vždy tak silný, pokud je dobře napsaný, jinak nefunguje...
PS: ze spousty důvodů jsem právě tuhle knihu dala do ČV jako knihu svého dětství. Možná to je takové...správné. Myslím, že tehdy skončilo...
Carrie jsem četla před lety, jako úplně první knihu od Kinga, jenom díky ní jsem se do něj zbláznila a teď po letech ji mam konečně i ve sbírce díky dotisku. Za mě je to takový psycho young adult horůrek a myslím že když ji přečtete, litovat nebudete!
Tohle je asi ten typ knih, na kterém si S. King vybudoval jméno a vysloužil si titul král hororu.
Tady je to o tom smíchat co nejvíc krve a pokusu o stupňování napětí. Ale nějak to na mě nefunguje. Kdybych to četla jako první kingovku, asi bych už s autorem nepokračovala. Ale takhle vím, že umí i "normální" a čtivé knihy a dám si ráda zas i nějakou další.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno dospívání náboženský fanatismus horory telekineze střední školy dívky paranormální schopnosti Nová Anglie
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Je zajímavé přečíst si Kingovu prvotinu a zjistit, že svůj styl psaní používal už od začátku. I zde vám King nevypráví příběh tak docela popořadě, chronologicky. Různé „oficiální“ informace postupně čerpáte z dovětků – z knih, časopisů nebo novinových zpráv, takže už od začátku víte, že dojde k děsivé katastrofě, v jejímž středu je Carrie. Jak se pročítáte knihou, dozvídáte se čím dál více podrobností – co vedlo ke katastrofě, motivy různých postav, myšlenky hlavních protagonistů. A stejně jako jiné Kingovky, i zde je příběh vyprávěn více postavami.
Carrie je tragická postava a každý, kdo byl někdy šikanován, se do ní dokáže vcítit. I přesto, co provede, nejsilnější emocí, kterou vůči ní budete cítit, je lístost. Nejspíš to budete v duchu i některým lidem, co ji trýnili, přát. Ale také budete rozpolcení, protože kromě těch, kteří si osud přichystaný Carrie zaslouží, to schytá i mnoho nevinných.
Tato kniha je vhodná pro čtenáře, kteří od Kinga ještě nic nečetli, protože je to jeho tradiční styl vyprávění a kniha je velmi útlá, takže je přečtena za jeden večer. Přečtením tedy snadno zjistíte, zda je King pro vás tím správným šálkem kávy.