Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533276/bmid_cas-opovrzeni-65e19aea0a39a.jpg
5
4362
4362
2. část Ságy o Zaklínači V čase opovržení ten, kdo je sám, musí zahynout. Druhá část legendární Sapkowského ságy o zaklínači Geraltovi a jeho sudbě - Ciri z Cintry. Svět zachvátily plameny běsnící války. Čarodějové intrikují a Ciri, prchající před smrtelným nebezpečím, se ocitá daleko od Geralta i Yennefer. Sama, opuštěná, ztracená - s pocitem, že byla zrazena těmi, kterým bezmezně věřila. Pátrání po zmizelé princezně však navzdory zprávám o její smrti stále pokračuje, a Geralt žel není jediný, kdo Ciri hledá. Zaklínač i Lvíče z Cintry se stali objektem vysoké politické hry, která může zabít nejen je, ale také všechny, kdo jsou jim blízcí...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2016
,
Tympanum
Originální název:
Czas pogardy, 1995
více info...
Přidat komentář
V některých postavách jsem se dost ztrácela, na druhou stranu to začalo nabírat spád a konec se mi dost líbil.
Pribudlo postáv, dejových línií, zápletiek, intríg i konšpiračných teórií, no napriek tomu som sa v tom ani trochu nestrácala. Klobúk dole.
Geralt sa postupne kamsi vytratil a s ním aj všemožné potvory, škoda. Ciri zase dospela, resp. k tomu bola (bohužiaľ) prinútená :(.
Sapkowského jazyk sadol do opísaného prostredia ako riť na šerbeľ, poľská audiokniha svojou genialitou, originalitou, zvukovými efektami a krásnou prácou s hlasmi zasa prekonala tú prvú. No a koniec nedá inak, než sa vrhnúť na ďalší diel.
Pokračování ságy a rozvíjení zastřešujícího příběhu. Nová válka s Nilfgaardem se blíží a člověk se postupně dozvídá, že Ciri je důležitěšjí postavou, než si myslel. Perlou téhle knihy pro mě byla řež, ve kterou se změnil původní slavnostní ples na Thannedu.
A největší dilema bylo, zda za větší svině považovat Scoia'taely (elfí pakáž...), nebo Potkany (tuhle bandu loupeživých mládežníků jsem upřímně nesnášel, a to i navzdory sympatiím k Ciri).
První půlka a něco mě bavila vážně hodně, u druhé už moje prvotní nadšená opadlo. V případě tohoto dílu mi trochu vadilo velké množství postav v některých kapitolách, měla jsem docela problém orientovat se v tom, kdo je kdo, a hlavně kdo je kladná postava a kdo záporná. Taky mě trošku mrzí, že tu nebylo moc Geralta, jeho mám v téhle sérii opravdu nejradši a části s ním mě baví číst nejvíc. Čas opovržení skončil docela zajímavě a rozhodně čtenáře navnadí na to, aby si přečetl další díl - já jsem tedy hodně zvědavá, kam se bude ubírat cesta mladé Ciri - ale vzhledem k tomu, že druhá polovina knihy mé nadšení zase trochu snížila, se do Křestu ohněm pustím asi po delší pauze.
Líbí se mi kam se děj posunul. Tahle kniha má všechno napětí, humor i krásu fantasy. Rozhodně se těším na třetí díl. Seriál knize nesahá ani po kotníky.
Perfektní počin. Druhý díl o Ciri a čtenář očekává, že se pomalu začne děj rýsovat a ubírat jedním směrem. Marně. Autor mění dění, rozklíčuje charakter několika vedlejších postav, ale čtenář není o mnoho chytřejší. Protože děj se vydá úplně jinou cestou, než čeká.
Perfektní spád, precizní popisy včetně popisů charakterů. Velice oceňuji kresby. V Zaklínači I jsem litoval, ze není doplněn více ilustracemi. Mé přání bylo v tomto díle vyslyšeno. Nutno dodat, že kresby jsou stejně epesní, jako série Zaklínače ????
Kniha mě vlastně nebavila, musela jsem se do čtení nutit. Byly tam části, které mě i bavily. Byly tam části, které mě vůbec nebavily.
Jak v prvním díle i v tomto, jsem měla problém se jmény, protože se tam i v určitých chvílích objevovalo spoustu postav a tak to pro mě bylo dost nepřehledné.
Těšila jsem se na více příběhu s Geraltem, což se nestalo. Nerozumím tomu, že je to hlavní postava, když ji máme ani ne v půlce knihy?
Příběh se více zaměřil na Ciri, která mě tentokrát nebavila, i když v prvním díle byla skvělá. Ano chápu, že je o něco starší a zažívá jiné věci než dřív, ale nebyl to můj šálek kávy.
Za mě knihu nemůžu doporučit. A v tuto chvíli celou sérii odkládám, ale určitě bych se k ní chtěla někdy vrátit.
Svět Zaklínače mě pohltil. Sice jsem jej začala číst ještě předtím, než se vůbec na seriálu začalo pracovat, ale nejvíc mě polapil až právě s ním. Je to jiné, je to zajímavé, čtivé a určitě má proč sklízet úspěch. Ale kdy už konečně bude Geralt více v popředí a stane se opravdu hlavní postavou?
Čas opovržení je stejně jako předchozí díl prostě dobrý. Připravte se na politiku, intriky, ale třeba také minimum Geralta. Větší prostor v tomto díle dostala Ciri, jejíž pouštní pasáž jsem přelouskala opravdu jedním dechem. Intenzivní, vynikající, skvěle napsaná kapitola mi vsugerovala dojem vyprahlosti a vedra :) Taky jsem si celou dobu říkala, jak by asi vypadal překlad z jiného jazyka než z polštiny. Přijde mi totiž styl Stanislava Komárka typicky slovanský, přirozený, naprosto padnoucí do zaklínačské ságy.
Chytlavé, dobře se četlo. Ostatní romány se mi však líbily víc. Tenhle je tak na 7-8/10
Opět úžasné dílo. Styl psaní je pořád podobný, dobře se to čte.
Líbily se mi opět určité nové aspekty jako parta, ke které se Ciri přidá či chození po poušti, hon na Ciri. Tlak na Ciri postupně graduje a je cítit, jak se všechno dává do pohybu.
Doporučuji.
Tak tohle byla jízda. Další díl Zaklínače opět nezklamal. Všechno se začalo zamotávat, ve hře je politika. Nevím, jestli někdo může tak strašně milovat nějakou knižní sérii jako já Zaklínače. To už snad ani nejde. Užívám si každé slovo. Občasná odlehčení úžasnými hláškami mě rozesmívala téměř nahlas. Narozdíl od prvního dílu má děj mnohem více akce, i když mi to u prvního dílu vůbec nevadilo. Stejně jako mi nevadilo, že se tento díl skoro vůbec nevěnoval příšerám. Naopak jsem ocenila politické rozepře, mají v sobě ukryto mnoho myšlenek, které by každá dobrá fantasy měla ukrývat.
Tak jsem zdolala 4. díl. Napínavé čtení, příběh má spád. Už teď jsem zvědavá na další díl.
První polovina knihy se nese v takovém poklidném tempu, víceméně bez akce.
Ovšem zvrat přijde v druhé polovině knihy, kdy se nám to vše neuvěřitelně zamotává a vše se tak nějak po... Tenhle díl mě opravdu hodně bavil. Příběh se pěkně rozvíjí, děj má větší spád - oproti prvnímu dílu.
Začínám mít tenhle svět opravdu moc ráda.
Tak to se nám to pěkně rozjíždí! Tento díl se už začíná odlišovat od povídek především tím, že mytologické monstra a netvory vystřídali monstra lidská. V příběhu začíná hrát výraznou roli politika a různá spiknutí a je otázkou, kdo na které straně vlastně stojí. V tomto díle mi přišlo, že ubylo humoru a situace se stává vážnější. Ciri je mi líto, má opravdu těžký osud.
(SPOILER)
Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi zařadila svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsemsi román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.
Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důlležitější věci než překonat výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.
Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.
Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.
V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.
A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?
Knížka mě nebavila tak jako Krev elfů, ale nebyl vůbec špatná. Líbí se jak se tam všechno vyvíjí. Zase jsem si svět zaklínače zamilovala o něco víc. Co mě trošku mrzí je to, že už tam moc nejsou ty nestvůry. Na ty jsem se těšila. A ješttě tam je jedna věc co mě mrzí a to jsou ty jména. Je jich tam strašně moc a kromě některých základních se v nich hodně ztrácím. No a ten konec? Už abych měla další díl. Knížku jinak hodnotím kladně.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Tak jak mně v knihách nikdy nevadilo hodně postav, tady vadilo. Chvílemi jsem se ztrácela. Dokonce přišla vhod tužka a papír. Fakt jsem si některá jména čarodějek a čarodějů musela napsat. A taky, ke komu z vládců patří. A kdo je s kým, nebo proti komu. Pak už to bylo dobré. I když zde bylo docela málo Geralta, kterého miluju, kniha měla spád a četla se dobře. Líbila se mně, už jsem zvládla i další díl, ale přesto si cením víc prvních dvou povídkových knih.