Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301359/bmid_cas-zit-cas-umirat-osw-301359.png
5
1668
1668
V tomto románu se autor jakoby vrací ke své prvotině Na západní frontě klid. Děj se však odehrává o dvacet let později, v době, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku a po počátečních úspěších je tlačeno spojeneckými vojsky zpět. Stejně jako ve svém nejslavnějším díle autor líčí osud mladého německého vojáka na frontě, během dovolené doma a po opětovném návratu do bojové linie. Román je nabitý napětím, ale i zoufalstvím nad beznadějí lidských osudů a ničivým společenským fanatismem. Jen krátce - během hrdinova pobytu v rozbombardovaném rodném městě - vysvitne poslední naděje na nový život: láska.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Zeit zu leben und Zeit zu sterben, 1954
více info...
Přidat komentář
někdo se mě ptal jestli je to ta kniha o nacistickém vojákovi.. řekl jsem mu ne, je to o vojákovi co je náhodou němec za druhé světové války.. celou knihu jsem se cítil jako bych se procházel po zničeném Werdenu, schovával se s nimi v bunkru a přečkával nálety.. Remarque vdechl život (nebo spíš smrt) zimě i ohni a celý příběh je tak nějak opravdový.. nevyhnutelný konec mě dostal i přesto že jsem ho trochu tušil.. dobrá kniha
Moje první přečtená od Remarqua, zanechala ve mně hlubokou stopu. Celkově je to zatím nejsmutnější příběh, co jsem kdy četla, ale stál za to. Šlape jí na paty Všechny malé zázraky od J. Niven, ale ta byla částečně i zábavná. Myslím, že na takovou knihu se nezapomíná.
Jako mladá jsem knihy autora hltala a moc se mi líbil jeho styl. Je fakt, že jsem byla na počátku životní cesty, spoustu věcí jsem vnímala tím svým mladým a děsně chytrým rozumem. Když se chtěl můj otec se mnou bavit o přečtených knihách, byla jsem ten puberťák na zabití, který všechno zná a všemu rozumí a nepotřebuje žádné informace k té době. Když otvírám stránky knihy autora dnes, je mi u nich "hezkosmutno". Hezky proto, že moc krásně píše a dokáže se do duše člověka dostat až "do morku kosti" a smutno proto, že píše o životě takovém jakém asi fakt v době válek byl byl. Ale zároveň jakoby psal i o našich životech a našich citech - o bolavém a zároveň i krásném citu jménem láska, o životě na hraně s prázdným žaludkem i prohýřeném životě v zázemí jistoty a jakési nedotčenosti. Úžasné čtení. Nevím čím to je , ale čím jsem starší tím víc mě jeho knihy dojímají a nejen, že si u nich hezky pobrečím, ale zároveň si říkám, jak dobře se vlastně mám.
Ano, tohle je ta kniha, která mi utkvěla v paměti. Občas mi na ní problesknou myšlenky. Říkala jsem si, že jí musím vyhledat. Bohužel jsem zapoměla její název a tak jsem si musela pročíst několik anotací románů Remarque, abych našla tento příběh.
[Spoiler]
Na konci jsem brečela a vyčítala mu: "Proč jsi byl tak nesmírně zodpovědný a čistý a vracel ses do tý hnusný a nesmyslný války."
(Nejdříve jsem knihu četla ve slovenštině.)
Mně osobně se to líbilo víc, než román "Na západní frontě klid." Tato kniha na mě měla větší emocionální dopad a zdála se mi čtivější. Remarque zachycuje hrůzy války bez příkras a celé se mi to zdálo smutnější právě díky "lovestory," který se na pozadí všech těch událostí odehrával.
Tohle by si měl povinně přečíst každý! A po přečtení tohoto díla, by se žádný rozumný člověk nikdy do žádné války nepustil.
Remarque má svůj styl. Tady jsem se natolik vžila do hlavního hrdiny, že jsem to nakonec odnesla málem taky. Musela to být hrozná doba...
Remarque patří už nějakou dobu mezi moje oblíbence a do této knihy jsem se pustil s chutí. Nečetla se špatně, ale cítil jsem méně napětí než u jiných autorových knih. Snažil jsem se vžít do situace ústřední dvojice hledající útěchu ve zničeném světě jejich mládí, ale cítil jsem se u toho záhadně všedně. Nicméně, je to hezké čtení a konec sice nepřekvapí, ale (minimálně pro mě) to byl zásah do citlivého místa.
Autor mě opět nezklamal. Kniha se četla velmi pěkně. Těším se na další knihu od autora.
Válečné romány mě nikdy nebraly, kamarádka mi řekla, že tento přečíst musím. A rozhodně to chyba nebyla, knihu jsem přečetla během dvou dnů, napínavé a mrazivé čtení.
Krásné a napínavé čtení, i když je zde hrůza, smrt, beznaděj a pitomost války! Měli by si to přečíst všichni kdo o nás rozhodují nahoře i ti dole, kdo si neváží míru, štěstí a klidu v běžném denním stereotypu!!!!
Román z období 2. světové války. Ale z úplně jiného úhlu pohledu. Německý voják přijíždí domů na dovolenou. Na dovolenou? Město je totálně rozbombardované a zničené. Po domově ani památky, všude kolem hrůza. děs a utrpení! Ernstovo setkání s Alžbětou dává na chvíli zapomenout.... Rodí se láska, nesmírně intezivní a krásná navzdory tomu všemu, co se děje kolem. Čas je ale neúprosný a Ernst se musí vrátit... Ráda se k této knize vracím.
Moje třetí setkání s Remarquem dopadlo naprosto katastrofálně. Knihy Na západní frontě klid a Jiskra života mne nadchly, byly úchvatné, naturalistické a utrpení účastníků válek z nich bylo naprosto cítit. Tohle byla strašlivá nuda! Z donucení jsem dočetl na asi stranu 160, některé pasáže byly opravdu dobré, jenže jich bylo tak málo, že pod náporem naprosté fádní šedi zapadly. Od Remarqua si dám asi chvíli pokoj, takhle zklamaný jsem nebyl už dlouho.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) osudy lidí vojáci válečné romány
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Oproti "západnej fronte" je v tomto veľdiele menej kamarátstva, menej chalanskej mladosti, menej frontového šialenstva.
Viac zádumčivosti, viac lásky, viac šialenstva v bombardovanom meste. Rovnako beznádeje, rovnako zúfalstva, rovnako márnosti, rovnako hrôz vojny.
Patrí do knižnice ako všetky Remarqueove knihy.