Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40699/bmid_cas-zit-cas-umirat-AC7-40699.jpg
5
1670
1670
Oproti románu Na západní frontě klid se tentokrát posouváme v čase do II Světové války, ovšem dějová linie je skoro totožná - voják na frontě, potom na dovolence a zase zpět na vojnu. Ernst Graber jako německý voják prošel Francii, octl se v Africe na tažení, potom na východní frontě v době ústupu vojsk před Rudou armádou, zpátky domů a když už se zdá, že spolu se svou ženou Alžbětou může začít nový život a budovat domov, je povolán zpět na frontu, aby ještě zachránil německou říši před finálním koncem. Vyšlo v Edici Klub Čtenářů svazek 463 jako druhé vydání, v překladu Evy Pátkové první.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1980 , OdeonOriginální název:
Zeit zu leben und Zeit zu sterben, 1954
více info...
Přidat komentář
Remarque nezná happy end, tak jako happy end nezná Remarqua. Krutě realistický pohled do zákulisí druhé světové války z pohledu nacistického frontového vojáka. Ač někdo může kontrovat, že jde o přepis jiného R. románu Na západní frontě klid, není tomu tak. Jde o jiný příběh, který především v době Ernstovy dovolené nabízí odlišný pohled na úděsy války, ale i na drobné radosti života. Opět jsme svědky příběhu nejen vojáka, ale hlavně člověka, jenž je ztělesněným obrazem Remarquova pacifistického přístupu. Na samotném příběhu vás nejvíc šokuje ona nevyhnutelnost a krutost války, jako zbytečná smrt mnoha lidí přímo na frontě, ale i nevyhnutelná bolest obyčejných obyvatel měst zasažených válečným konfliktem. Kniha mi přinesla chmurné myšlenky, což však k Remarquovi prostě neodmyslitelně patří, konec konců o to víc se pak člověk může radovat ze svého svobodného života. Není pochyb o tom, že R. je jedním z velikánu literární prózy, a i Čas žít, čas umírat, rozhodně stojí za přečtení.
Od prvej stranky drsne,naturalisticke dielo o nezmyselnosti a bezcielnosti vojny....Aj napriek sentimentu je zachovana individualita a tym aj uveritelnost hlavnej postavy...ktora si nie je nicim ista...ani svojimi rozhodnutiami ci nerozhodnutiami..Aj dnes po 60 rokoch je odkaz stale jasny...je to nejasne!!
Četli jste Na západní frontě klid? Asi ano. Tohle je podobné, jen je děj situován na východní frontu 2. sv. války , kdy voják wehrmachtu dostane dovolenou, kterou jede strávit do Německa. A to tom je prakticky celá kniha. Pak vojáka čeká návrat na frontu, probuzení lidství a... a smrt. Nic nového pod sluncem - prostě jen změnil místa, jména, čas a způsob. Přečíst se to dá a citlivá dušička i zapláče. Ale to je tak všechno.
Literární skvost. Když jsem dočetla, bylo mi líto, že jsem na poslední stránce... záplava bolesti, citu, tápání a hledání pravdy, snaha urvat si obyčejný klidný život tam, kde to není možné a přece se o to člověk stále snaží... a především hledání odpovědi na otázky odpovědnosti za naše činy za "výjimečných okolností". Závěr naprosto dokonale uzavírá celý příběh - ve chvíli, kdy hlavní hrdina našel sílu konečně udělat správnou věc, náhle a podivuhodně lehce umírá... chtělo se mi zvolat: "Proč? To je přece tak nespravedlivé!"
Jiný pohled na válku...z pohledu toho zlého nacistického vojáka, který mi přirostl k srdci a přála jsem mu do konce knihy, aby jeho život byl jiný. Remarque je mistr.
Opět mě kniha dostala. Nejvíce situaci, kdy je hrdina na dovolené z fronty. Opravdu nezapomenutelné.
Pohled na válečné hrůzy očima jakéhokoli obyčejného mladého nevinného člověka, z něhož pouze vyfasovaná zbraň a uniforma dočasně učinila vojáka, musí být zákonitě vždy stejný. Zpočátku pro mě bylo těžké vcítit se do pocitů muže bojujícího na straně uchvatitelů a vrahů, ale posléze jsem si uvědomil, že je třeba je vnímat především jako člověka zavlečeného do světa násilí a ničení, navíc svými vlastními lidmi. V čase příznivém pro červi poodhaluje vyprávění, rozpolcenost v myslích těch, kteří procitají ze stavu omámení vítězným tažením do skutečnosti ohrožení vlastního života, tváří v tvář porážce. Do perfektní atmosféry tohoto přerodu je zasazen melancholický příběh plný strachu a zoufalství, ale i zajímavých úvah nebo touhy po lásce a míru, které však musí být často draze vykoupeny. 90 %
Poutavá a zajímavá kniha. Ale na Západní frontě klid se mi líbyl o hodně více. Zde je hlavní postava v boji z cela osamocena bez přátel. To je ale dáno poměry v Německu v této době, kdy se báli i na cokoliv zeptat jeden druhého.
Po dočtení jsem měla prostě chuť začít křičet... a já křičím, jen mě nikdo neslyší... ! Nechci aby to tak skončilo... s každou nově čtenou knihou od Remarquea vím, že konec mě rozpláče a většinou i naštve, právě kvůli smrti.... Avšak tato byla jiná... jen pár slz mi skanulo, ale hněv byl větší... hněv na všechno to zlo... a jako kapky dopadající právě na mé okno... tak i slzy dapadají na poslední stranu této knihy... klidné a přitom tak rozhněvané...
Miluju číst Remarqua, miluju jeho moudrost, lidskost, stesk, bolest, smutek i upřímnost. A vždycky když dočtu nějakou jeho knihu, tak vždycky cítím obrovskou úlevu a vděčnost, že na mě nepadají bomby, že nejsem v zákopu, nenajdu rozbombardovaný dům, vím, kde mám své rodiče, nebo že nejsem věčně štvaný emigrant bez pasu, bez domova, bez identity. Vypráví o lidech, z nichž většina zažila něco, co si my v dnešním světě twitterů, facebooků a mobilů ani neumíme představit. Ale zároveň jako by ti lidé opravdu žili, ne jen přežívali, uměli žít ze dne na den, vychutnávat každý okamžik, protože věděli, že už zítra můžou být mrtví. Jsou to knihy, které i dnes mají v sobě obrovskou sílu.
První kniha, kterou jsem od Remarquea četla a ke které se ráda vracím. Silný příběh, emoce.a typický konec.
Rozhodně jeden z nejlepších Remarquových romanů. Kniha a vůbec celý příběh nutí člověka se zamyslet nad tím jak strašně moc nevinných lidí trpělo a kolik nevinných lidí muselo zemřít...
Pro mě osobně byla kniha skvělá, silná a nezapomenutelná. Myslím si, že je to jeden z Remarquových nejlepších románů! Během čtení jsem prožívala podobně neuchopitelný pocit lehkého smutku, snění, naděje a kruté reality jako při čtení Černého obelisku a Vítězného oblouku, a to jsem si myslela, že ten pocit už nezažiji! Díky tomuto příběhu jsem si uvědomila, že každá mince má dvě strany, že i Němci ve válce hodně trpěli a mnozí s ní nesouhlasili, a přesto za ni museli bojovat. Myslím si, že bychom měli podobné knihy číst častěji, strašně rychle totiž zapomínáme a jsou prostě věci, na které by se zapomínat nemělo...
Krásna kniha od vynikajúceho Remarquea. Aj keď je príbeh zasadený do obdobia vojny, kniha nám hovorí hlavne o živote, o láske a vychutnávaní každej maličkosti čo nám život ponúka. Ak chcete vedieť, čo je v živote skutočne dôležité, alebo pochybujete o zmysle bytia, tak si prečítate Čas žitia a čas umierania.
Další silné dílo od tohoto autora... Tentokrát z pohledu německého vojáka, který se vrací z fronty z Ruska domů na dovolenou. Těší se na rodiče a na rodné město. Na oázu klidu... Nic z toho se nekoná, město je vybombardované, rodiče nezvěstní a on se snaží zjistit, co se s nimi stalo. Potkává řadu lidí se spoustou osudů, dostává se mu pomoci ale také jsou mu házeny klacky pod nohy. Navíc klidu si neužije díky neustálým náletům a zažívá podobné hrůzy jako na frontě. Nakonec nachází to, co ani snad nečekal, že najde a uvědomuje si ty nejzásadnější lidské pravdy a to, co je podstatné.
Uznávám, že je to opět dílo plné silných myšlenek a poselství, které rozhodně stojí za přečtení, ale některé autorovy knížky se mi líbily přece jen víc.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) osudy lidí vojáci válečné romány
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Měla jsem období, kdy jsem Remarquea četla, jak na běžícím páse. Obvykle na střídačku s harleqinem, aby toho temného nebylo moc. Naturalismu by se u něj taková EL James mohla učit, že? Miluju knihy s vyváženým poměrem děje, myšlenek a pointy. A tohle dílo mezi ně patří.
Výborná dějově i myšlenkově, pointa drsná = autorská. Dvě a půl - ï když je to drsňárna a podle mne autorova dobrá kniha, já se nemohla nějak do téhle německé hlavy dostat.
Spíš moje chyba.