Časný podzim
Louis Bromfield
Román, odehrávající se krátce po 1. světové válce, je zároveň studií o potomcích starých puritánů v bostonském okolí a jejich marném odporu proti přísunu římských katolíků s novými náboženskými a společenskými tradicemi.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1940 , Karel VoleskýOriginální název:
Early Autumn, 1926
více info...
Přidat komentář
Kniha se je na začátku trochu rozvláčnější, než nám autor vykreslí venkov, postavy zde žijící.
Pak děj mírně zrychlí a na konci bych čekala velký spád. Ve skutečnosti je to opět mírné a poklidné.
Jsem od autora zvyklá na konce rychlé a zcela nečekané, přišlo mi, že to snad psal někdo jiný.
Poněkud pomaleji se rozjíždějící, i když ani pak to není žádný sešup, psycholgická studie života vyšších kruhů v Nové Anglii na počátku 20. století. Viděno pohledem stárnoucí ženy (39 let). I z toho je vidět, že velké plus téhle knihy je v tom, že člověku ukáže, jak se svět za těch 100 let změnil. I když možná v těchto vrstvách je stále dojem a zdání, které člověk vytvoří, důležitější, než jeho osobní štěstí.
Kniha byla napsána stylem podobajícím se hlavní hrdince Olivii - nevtíravě, ale přece jste po chvíli čtení měli pocit, že si vás získala (ať už hrdinka nebo kniha). "Dovedla báječně zahlazovat mrzutosti. Šířila kolem sebe pocit bezpečí, jímž se často vyznačují ti, kteří příliš dobře chápou, a ten uklidňoval rozvířený svět kolem ní. A přece podviným, nevysvětiltelným způsobem vzrušovala."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2006 | Když nastaly deště |
1992 | Paní Parkingtonová |
1946 | Noc v Bombaji |
1940 | Časný podzim |
1970 | Farma |
Není mnoho autorů a ty, které znám, jsou většinou už nějakou tu dobu mrtví, kteří by dokázali zachytit ženu - a nejen ženu, člověka - jako bytost živoucí a dýchají, plnou vzruchů a rozbrojů. Bytost celistvou ve svém cítění.
Na to člověk potřebuje až odzbrojující sílu odhalit své nitro, něco zažít a to prozkoumat. Vložit to do slov a ta slova složit do postavy, která není jím, ale jako by byla.
Jen v málo postavách lze nalézt sebe ve chvílích svého nejniternějšího prožívání. A to je to, co Bromfield umí a umí to bez patosu. Bez omluv a zbytečné hysterie, které tak často provází moderní postavy.
Vždyť není potřeba velkých gest k tomu být člověkem, protože člověk je vždy velký přesně tak, jak rozlehlý a bohatý je ve svém nitru.
A to důvod, proč je pro mě Bromfield nikoliv autor píšící knihy pro ženy, ale člověk píšící o člověku.