Časoskokan
Stefano Benni
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41671/bmid_casoskokan-J0A-41671.jpg
5
15
15
Svérázný bildungsroman jednoho z nejoriginálnějších představitelů současné italské prózy (nar. 1947) v sobě spojuje všechny hlavní rysy autorovy poetiky: lingvistickou nápaditost a hravost, smysl pro slovní i situační komiku, realistickou kostru vyprávění s "pohádkovými" motivy a prvky scifi. Příběh se odehrává v padesátých a šedesátých letech ve střední Itálii a jeho hlavním aktérem je chlapec, kterému ošuntělý tulák-Bůh daruje kouzelnou schopnost: pomocí vnitřních hodinek dokáže přeskakovat v čase a nahlížet do budoucnosti. Časoskokan není jen příběhem o dospívání, spolu s protagonistou obklopeným celou plejádou bizarních postav a postaviček se stáváme svědky celkové proměny poválečné Itálie. Charakteristickým tempem poetického a zároveň humorného vyprávění jsou přeskoky mezi minulostí, přítomností a budoucností, mezi vzpomínkami, nadějemi a výhledem do budoucnosti, od prvních televizí a opojení "pokrokem" po rockové koncerty a studentské hnutí.... celý text
Přidat komentář
Začíná to bezvadně, jako Knoflíková válka po italsku říznutá science fiction – a cestování v čase, na to mě už dostal leckdo. A dál si to autor vůbec nepokazil. Jen – asi by to nebyl pravý Ital, kdyby kromě lásky, sexu, smrti a fotbalu nedal šanci i politice; fašisti se mlátí s komunisty, korupce bují, ekologie - co to je? – a v regionálních rozměrech je to všechno osobní. Všechny události, i ty tragické, jsou ale dokonale relativizovány vypravěčovými pohledy do budoucnosti, politický patos i velká slova z úst mrtvých díky nim ztrácejí na těžké vážnosti. Autorova schopnost provázat důležité myšlenky či poslání s bláznivě legrační promluvou, hlavně třeba z úst Boha, je fantastická. Jeho styl je mimořádně živý, bohatý a čtivý - a navíc je román plný humoru. Pět hvězd bez kompromisu.
(Jediná věc mě zarazila: poněkud zvláštní nakládání s hudebními odkazy. Čtveřice Crosby, Stills, Nash a Young by se asi bránila tomu, že jsou všichni Američani. Robert Zimmerman byl taky génius jako jeho (téměř)jmenovec Jára, ale tenhle je přece jen známý spíš jako Bob Dylan. A co by řekl Mick J. na skupinu R. Stones?)
Tak to je pro mě zatím překvapení roku. Doufám, že už někdo překládá další autorovy knihy, protože tohle je to, co chci číst. Fantazie, úžasný jazyk, barevné a přitom jednoznačné postavy, ironie a nadsázka, smích a slzy v jednom. Docela mě zaujalo zobrazení ženských postav, autor se nesnaží pronikat do tajů ženské duše, ponechává je v té tajemně obdivné rovině.
Přála bych si jet do Paříže, potkat Veselého Boha, cestovat pomocí hodibinek…
Imaginatívna próza par excellance! Krásne mnohovrstevnatá, zvládnutá po všetkých stránkach, dotiahnutá do najmenších detailov, dokonale vypointovaná. Najčarovnejší však je Benniho svojrázny poetický jazykový prejav - nekonečná nápaditá hra so slovami a význammi. To si skrátka musíte prečítať! Je odvážny, hryzavo ironický, zaujíma jasný POSTOJ (jeho kritiku si nemožno zmýliť s ničím iným), no zároveň je nesmierne vtipný. Inkorporuje prvky, ktoré ďaleko presahujú magično, text miestami zabieha až do sci-fi roviny. Benni vytvoril jeden z najfascinujúcejších magicko-realistických svetov, s akými som mala tú česť. Niekde za polovicou knihy ma síce pochytil pocit, že dejová rovina má zostupnú tendenciu, avšak už len pre ten originálny jazyk nemôžem hodnotiť inak než najvyššie a aj to sa mi ešte javí ako nedostatočné! Tesne po dočítaní som si priala jediné - zabudnúť a čítať odznovu. A veru ešte v budúcnosti budem, a nie raz! Hoc len pre ten čistý pôžitok z jazyka samotného.
Časoskokan
Časoskokan se sice stane časoskokanem, ale těch nahlédnutí do jiných časů je jen pár. V základu je to klasický příběh malých osobních dějin na pozadí velkých - industrializace, levicové revolty 60. let - a také kronika konce starých časů na lokální úrovni jedné horské vesnice. Kouzlo knihy je jednak v jazyce - osobitém, autentickém a plném vtípků a hříček - a lehce poťouchlém humoru, jednak v osobním, citovém úhlu pohledu, který se tváří, že hlavní je otázka dá mi - nedá mi, a ne ničení přírody, korupce a odlidštěná společnost.
Ono je totiž pro Benniho asi obojí stejně vážné, ekologie a socialismus jako milostné zvraty a hledání místa ve světě. Časoskokanovy osobní záležitosti se s historií proplétají často a významně, ale nejde o heroizaci jednotlivce, naopak to zlidšťuje dějiny a poskytuje nadhled - vlastní život si musí uspořádat každý sám, zatímco velké problémy může člověk jen po kouskách postrkávat správným směrem.
Mohl by to být apel v beletristické formě nebo sentimentální vzpomínání, ale když to tím směrem míří, přijde smích a láska, ať těžká nebo hřejivá, a zase se dá nadechnout.