Časoskokan přehled
Stefano Benni
Svérázný bildungsroman jednoho z nejoriginálnějších představitelů současné italské prózy (nar. 1947) v sobě spojuje všechny hlavní rysy autorovy poetiky: lingvistickou nápaditost a hravost, smysl pro slovní i situační komiku, realistickou kostru vyprávění s "pohádkovými" motivy a prvky scifi. Příběh se odehrává v padesátých a šedesátých letech ve střední Itálii a jeho hlavním aktérem je chlapec, kterému ošuntělý tulák-Bůh daruje kouzelnou schopnost: pomocí vnitřních hodinek dokáže přeskakovat v čase a nahlížet do budoucnosti. Časoskokan není jen příběhem o dospívání, spolu s protagonistou obklopeným celou plejádou bizarních postav a postaviček se stáváme svědky celkové proměny poválečné Itálie. Charakteristickým tempem poetického a zároveň humorného vyprávění jsou přeskoky mezi minulostí, přítomností a budoucností, mezi vzpomínkami, nadějemi a výhledem do budoucnosti, od prvních televizí a opojení "pokrokem" po rockové koncerty a studentské hnutí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Časoskokan. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)


Začíná to bezvadně, jako Knoflíková válka po italsku říznutá science fiction – a cestování v čase, na to mě už dostal leckdo. A dál si to autor vůbec nepokazil. Jen – asi by to nebyl pravý Ital, kdyby kromě lásky, sexu, smrti a fotbalu nedal šanci i politice; fašisti se mlátí s komunisty, korupce bují, ekologie - co to je? – a v regionálních rozměrech je to všechno osobní. Všechny události, i ty tragické, jsou ale dokonale relativizovány vypravěčovými pohledy do budoucnosti, politický patos i velká slova z úst mrtvých díky nim ztrácejí na těžké vážnosti. Autorova schopnost provázat důležité myšlenky či poslání s bláznivě legrační promluvou, hlavně třeba z úst Boha, je fantastická. Jeho styl je mimořádně živý, bohatý a čtivý - a navíc je román plný humoru. Pět hvězd bez kompromisu.
(Jediná věc mě zarazila: poněkud zvláštní nakládání s hudebními odkazy. Čtveřice Crosby, Stills, Nash a Young by se asi bránila tomu, že jsou všichni Američani. Robert Zimmerman byl taky génius jako jeho (téměř)jmenovec Jára, ale tenhle je přece jen známý spíš jako Bob Dylan. A co by řekl Mick J. na skupinu R. Stones?)


Tak to je pro mě zatím překvapení roku. Doufám, že už někdo překládá další autorovy knihy, protože tohle je to, co chci číst. Fantazie, úžasný jazyk, barevné a přitom jednoznačné postavy, ironie a nadsázka, smích a slzy v jednom. Docela mě zaujalo zobrazení ženských postav, autor se nesnaží pronikat do tajů ženské duše, ponechává je v té tajemně obdivné rovině.
Přála bych si jet do Paříže, potkat Veselého Boha, cestovat pomocí hodibinek…
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Časoskokan v seznamech
v Přečtených | 22x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 3x |
v Mé knihovně | 20x |
v Chystám se číst | 42x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 2x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Časoskokan se sice stane časoskokanem, ale těch nahlédnutí do jiných časů je jen pár. V základu je to klasický příběh malých osobních dějin na pozadí velkých - industrializace, levicové revolty 60. let - a také kronika konce starých časů na lokální úrovni jedné horské vesnice. Kouzlo knihy je jednak v jazyce - osobitém, autentickém a plném vtípků a hříček - a lehce poťouchlém humoru, jednak v osobním, citovém úhlu pohledu, který se tváří, že hlavní je otázka dá mi - nedá mi, a ne ničení přírody, korupce a odlidštěná společnost.
Ono je totiž pro Benniho asi obojí stejně vážné, ekologie a socialismus jako milostné zvraty a hledání místa ve světě. Časoskokanovy osobní záležitosti se s historií proplétají často a významně, ale nejde o heroizaci jednotlivce, naopak to zlidšťuje dějiny a poskytuje nadhled - vlastní život si musí uspořádat každý sám, zatímco velké problémy může člověk jen po kouskách postrkávat správným směrem.
Mohl by to být apel v beletristické formě nebo sentimentální vzpomínání, ale když to tím směrem míří, přijde smích a láska, ať těžká nebo hřejivá, a zase se dá nadechnout.