Případ Bedrník

13.08.2019

Podle anotace jsem očekávala sci-fi. Pak to chvíli vypadalo spíš na historický román z období francouzské revoluce. Ale nakonec se z toho vyklubal takový podivný špionážní thriller. Což s sebou nese obvyklé problémy tohoto žánru, a sice překombinovanost. Dokud se střílí, je vše OK, jakmile začnou agenti něco vysvětlovat, nedává to moc smysl. Tady jde hlavně o jakési mocenské pletichaření mezi dvěma (nebo kolika vlastně) organizacemi z 27. století, do toho si přidejte paralelní svět a časovou trhlinu v důsledku pozměnění historické události, kterou je potřeba napravit – materiálu pro zmatenost tu máme dost a dost. Navíc navzdory očekávání se toho vlastně v celé knize zas tak moc neděje, většinou jen někdo něco někomu vysvětluje, přičemž čím víc se vysvětluje, tím je to zamotanější. Pro představu:
"... To byla trhlina. Tým TIS se vrátil, aby to upravil a využil časové setrvačnosti k nahrazení Blakeneyho dvojníkem. Pak, v nějakém bodě, byla časová setrvačnost překonána a došlo k rozštěpu. Aby to překonali, museli se vrátit a způsobit ještě další trhlinu. Ovšem v tomto případě lidé, kteří měli upravit druhou trhlinu, přišli z alternativní časové linie, protože jejich historie narušena nebyla. My jsem si mysleli, že upravujeme trhlinu, ale přitom jsme ji sami vytvořili. ..."
A v podobném duchu je celá kniha. Nevím, no, třeba jsem prostě blbá, ale rozhodně jsem u každé věty nevěděla přesně, o čem je řeč. A to já při čtení celkem očekávám. Kniha je asi třetí v řadě, předchozí jsem nečetla, ale v tom myslím problém nebyl, dalo se to číst i samostatně. Spíš méně je někdy více.