Učení dona Juana
Carlos Castaneda
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152712/uceni-dona-juana-DPE-152712.jpg
4
171
171
První kniha „fenoménu Castaneda“, která se rázem stala kultovní knihou své generace a mezi filosofickými bestsellery světa se drží už 30 let. Tato jedinečná zpráva o setkání s jakijským čarodějem donem Juanem nás zavádí do světů, v nichž platí jiné časoprostorové zákony, ale které jsou stejně skutečné jako ten, na nějž jsme zvyklí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Chvojkovo nakladatelství (Jiří Chvojka)Originální název:
The Teaching of Don Juan: A Yaqui Way of Knowledge, 1968
více info...
Přidat komentář
U téhle knihy je nutné vypnout rozumové hodnocení a prostě se ponořit. Je pravda, že líčení všech možných obřadů a rituálů s tím spojených, může být pro mnohé zdlouhavé - já obdivuji, jak si Castaneda všechno pamatoval, když hned poté býval po dlouhé hodiny ve stavech změněného vědomí... Mě tenhle díl navnadil na pokračování, jsem zvědavá, jak se Castaneda k učení vrátí. Tohle byl jen začátek cesty a tak k tomu přistupuji i já... Těším se na další krok do oddělené skutečnosti :-)
Asi jsem od toho čekala víc. S koncem jsem měla problém. O šamanismu jsem už četla lepší knihy, tuhle bych nedoporučila.
"Číst Castanedu jako něco jiného než podvodnou antropologii znamená pozastavit impuls k ověřování, narušit režim významů. Rozhodně to znamená cestovat po chaasmotickém středu „jakoby pravdivého“, „jakoby nepravdivého“. Nakonec se vrací volba, kterou jsme začali – volba „mezi čaroději a kněžími. Přesto toto opakování naznačuje novou rezonanci: Castanedův text nabízí čtenáři pozvánku, výzvu; navrhuje výuční list. Je zvláštní, že to, zda čtenář dokáže létat, nebo ne, může záviset na pochybnostech Carlose." Castaneda’s Ecstatic Pedagogy: The Teachings of Don Juan, Abram Anders, University of Minnesota Duluth
Je lepší vytáhnout si z knihy jen určité zajímavé pasáže. Jinak hrozí, že se támata dost opakují.
Já vím, nemůžu si pomoct, ale jak někdo mohl mít s tím klukem trpělivost? Don Juan si zaslouží svatozář! Ty jeho otázky!!!
No, nedočetla jsem to. Dočetla jsem jen ty jeho zkušenosti a jak tam pak začal vysvětlovat ty analýzi a blbosti, tak jsem přestala:). Asi to nebylo, co jsem očekávala. Třeba ty ještěrky a moc rituálů a pravidel… temná magie je to pro mě, to já nemusím.
Více než příběh se jedná o dokumentaci procesu transformace učně (neznalého člověka, v tomto případě odkojené západní civilizací) v čaroděje, vědomého člověka schopného pracovat s jinou realitou, kterého učí mexický "čaroděj".
Na mnoha místech byl zbytečný detail postupu (např. jak připravovat durman), ale celkově bylo zajímavé tento proces sledovat a jisté připomenutí dávných setkání s jinou realitou bylo příjemné. Závěrečná strukturní analýza zaujala i jistou obecností pro běžný život.
Neznal jsem a jsem rád, že jsem si doplnil vzdělání.
Carlos se ptal, zda je možné dát kouř každému, kdo by tu zkušenost chtěl zažít, a don Juan mu povídá: "Dát kouř komukoliv je jako ho rovnou zabít, protože nemá nikoho, kdo by ho vedl."
Už jste tohle od nějakého drogového dealera slyšeli? Já tedy ne, a to mi je na Václavském Václaváku nabízeli už za totáče.
(Mimochodem, registrovali jste možnost, že volně dostupný lék paracetamol působí oploštění emocí? Česky třeba tady: https://magazin.aktualne.cz/le-monde-paracetamol-podle-vedcu-potlacuje-emoce/r~345dc60efa1311e4ae1b002590604f2e/ Užívají ho i malé děti.)
Kdyby v době, kdy jsem četla "Učení" poprvé, existovala Databáze, a kdybych na ní nějakým omylem už byla, vytlačila bych s určitým sebezapřením maximálně tři bodíky. Ale nepohrdla jsem dalším dílem a postupně jsem je přelouskala všechny. Uteklo od té doby dost času, letos jsem si první díl poslechla, už mi nevadily nudné popisy ani návody, nějak mi začaly dávat určitý (ne chemický) smysl, a slyšela jsem i věci, kterým jsem kdysi nevěnovala pozornost. Nevnímalo je asi dost lidí, jinak by se nemohli ptát, proč se ti mocní čarodějové neubránili evropským kolonizátorům, ani by nikdo nepředpokládal, že se člověk změní v havrana ve fyzickém těle či světě. (Doporučuji prokládat čtením vtipného úvodu do fyziky "O čem víme prd", jejímiž autory jsou profesor experimentální částicové fyziky a komiksák z robotiky.)
Zkrátím to. Přestože drogy neberu, nepočítám-li kávu, a jsem spíše jejich odpůrcem, dávám čtyři plus 1.
Děkuji své kamarádce, že mě přivedla ke čtení Castanedových knih. Když jsem četla jako první Sílu ticha, řekla jsem si, že to musím vzít z gruntu. Tak dobře - dozvěděla jsem se tu o třech možnostech, s kterými se autor dostával do stavu jiné skutečnosti. Bavily mě podrobné popisy příprav, vyhledávání míst i samotných autorových prožitků a také mě bavily Castanedovy otázky a odpovědi dona Juana. Všechno jsem to četla se zájmem, včetně poslední části, kde vlastně znovu souhrnně popisuje, čím vlastně prošel, a kde odůvodňuje, proč už nechce pokračovat dál. (Zřejmě pokračuje, jinak by nenásledovala celá řada dalších knih.) A četla jsem to celé se zájmem i přesto, že jsem narážela na slova, jejichž význam jsem neznala a musela je vyhledávat. Některé termíny popisů mi nejsou jasné ani po dočtení, ale to mi nevadí a budu se pídit po další knize.
s. 131 "Jediný možný svět je pro tebe svět lidí a ty si nemůžeš vybrat, jestli ho opustíš nebo ne. Jsi člověk. ... A být člověkem znamená být odsouzen žít v tomto světě. Jsi ješitný a myslíš si, že žiješ ve dvou světech. Ale to je jen tvá ješitnost. Pro nás existuje jen jeden svět. Jsme lidé a musíme se spokojit se světem lidí."
Carlos potká indiánského drogového strejdu a ten mu poskytne nějaká ta kouzla. Z jedné strany mince. Z té druhé... zamysleli jste se někdy nad tím, že je jiná skutečnost, než ta běžná, každodenní?
Trošku mi nesedí rádoby vědecký závěr, ale sám netuším, jaký měl být účel knihy. Autorův život neznám. Něco by snad zvládl popsat i lépe.
Tak či tak, každý si stejně musíme najít svou vlastní cestu za poznáním a v knize je dost podstatných mouder.
kniha, která všem patnáctiletým hipíkům pomůže ospravedlnit jejich první experimenty s drogami a dát jim tak pocit, že dělají něco víc než dělají..
my přízemní realisté tomuto asi nikdy neporozumíme
Komentář k celé sérii knih o Donu Juanovi. Do ruky se mi dostal poklad, obrovská studnice vědění, filozofie a léčení. Jde o opravdu rozsáhlé učení a získávání vědomostí. Carlos se setkává se starým indiánským čarodějem, který mu postupně odhaluje moudrost a vytrvalost bojovníka. V první knize učení Dona Juana ještě Castaneda nemá tušení s kým se setkává. Popisuje své zkušenosti s přírodníma halucinogenníma drogama, jako vize a návštěvy druhého světa. Teprve v dalších knihách se ukazuje, že drogové experimentování není hlavním bodem učení, že je to jen cesta, jak uvolnit naše vnímání ze zajetí rozumu. Castanedovo učení u Dona Juana je dlouhé více jak deset let a jeho charakter a vnímání světa se mění, jeho racionální jednotvárné vnímání reality se pomalu rozpouští. Postupem se čtenář stále více zamotává do toho, co z Castanedova vyprávění je realita, co už je vymyšlená fikce. A právě v tom, myslím, tkví pointa série. Náš rozum nad tím, co doopravdy je a co není, se tříští stejně jako ten Carlosův. Kniha samotná působí dokumentárním stylem a my tomu chceme věřit. Náš rozum běží na plné obrátky a brání se přijetí této jiné zkutečnosti. A osočování Castanedy z toho, že je podvodník, je na světě! Teprve po několik knihách mi došlo, že učení, které Castaneda popisuje odpovídá toltécké filozozii, kterou u nás známe především skrze Čtyři dohody.
Je celkem bezvýznamné, zda byl Don Juan reálnou postavou nebo ne. Castanedovi se podařilo zachytit sérií knih duchovní podstatu šamanismu. Hodnotit tuto knihu bez znalosti následujících dílů nemá smysl.
Teprve po přečtení celé série čtenář pochopí, že každá kniha znamená jakýsi stupínek, který přináší nové poznatky a zásadně mění vyznění předchozích dílů. Celá série tedy není o šamanském výcviku, ale je samotným šamanským výcvikem pro každého, kdo se jí otevře. Je to kniha, která má moc vás změnit.
Pro duchovní hledače povinná četba a samotná kontroverzní osoba autora by vás neměla odradit. Pro ty, kteří vlastní stejně jako já původní překlad v edici Reflex, doporučuji investovat do nového revidovaného překladu z roku 1997, vyplatí se to.
P.S. Nechovám ve velké přízni audioknihy, ale v případě verze Libora Terše lituji, že namluvil pouze první 3 díly. Takže pokud dáváte přednost knize do sluchátek, zkuste to tady:
https://www.youtube.com/watch?v=vIFs5eGuIwk
Z knihy som mal zmiešané pocity. Popis účinkov peyotlu, mastí a iných vecí bol zaujímavý, v knihe bolo viacero inšpiratívnych myšlienok a jašteričiek mi prišlo ľúto. S knihou ako celkom som sa však nejak nestotožnil. Uvidím, až si Castanedu bližšie naštudujem.
Učení dona Juana je bezpochyby kniha, která si zaslouží, aby jí člověk dal šanci. Už od začátku mi ale bylo jasné, že toto téma resp. styl, jakým je kniha napsána, nesedne každému. Kniha je rozdělena do dvou částí. V první z nich je obsažen samotný příběh, druhá z nich by se dala brát jako nějaká věděcká zpráva či protokol. Příběh je zajímavý, mystický a někdy dokonce i vtipný. Samozřejmostí je to, že obsahuje i jistou moudrost, kterou si člověk může vzít k srdci. Hrozně se mi líbil fakt, že kniha celou dobu jede v nějakém tempu a duchu (naučném, pohodovém), ale ke konci, kdy hlavní hrdina stojí proti "diableře", jsem byl napjat více, než u kteréhokoliv thrilleru. Druhá část knihy je analýza celého učení za celou jeho dobu. A řeknu to na rovinu - je to celkem nuda. Pokud zrovna neplánujete stát se čarodějem, část knihy, která popisuje analýzu, je pro Vás celkem zbytečná, a nic Vám nedá. Ale knihu jako takovou si rozhodně nesmíte nechat ujít.
Castaneda mě na poprvé příliš nezaujal, možná proto, že jsem začala Cestou do Ixtlanu. Pak jsem se ale dostala k Florindě Donnerové a ta mě přesvědčila, že mu dám ještě šanci. Téma je totiž parádní a zajímavé, ale mě se to špatně četlo. Mohl by za to třeba i překlad...? Ovšem Učení dona Juana je úplně jiné kafe, ještě nemám dočteno, ale mnohem víc mě baví. Každopádně Donnerové Bytí ve snění je pro nás pro holky mnohem víc čtivé, zkrátka ženský přístup k podobnému tématu.
Nicméně to, co se mě na Castanedovi líbí je, že se nám snaží předat vědění kultury, která pomalu mizí. Nenápadně v příběhu stále narážíme na informaci, že to co člověk vnímá jako skutečnost je jen malilinkaté procento reality profiltrované skrze naše smysly a cenzuru mozku. Je jen otázka, jak pravdivou informaci nám naše receptory vlastně poskytují. Proto indiáni vyvinuli složité procedury, jak tyto cenzory povypínat a ejhle, vnímání nabírá na obrátkách. Stačí nebrat sám sebe a svoje přesvědčení jako to jediné čemu se dá věřit a příběh se stává fascinujícím výletem do jiného rozměru. A to je snad důvod, proč vůbec otevíráme knížky, ne?
Vždyť ano, jen ať se uživatel vespod učí z čeho chce, třeba politiky, ta je také velice reálná a opravdová, jako světová ekonomická bilance. Osobně o Castanedovi uvažuji delší dobu a na náročnější literaturu jsem celkem zvyklá, přeci jen to není četba stylu E. Kanta nebo Hegela a spol. Takže, neoluxore, za pár dní objednávám, jsem knihomol a pidihnidopich :) A samozřejmě, naše společnost je tak rozmanitá, že ani za záporný názor se není třeba stydět. Ovšem jenom proto, že něčemu nerozumím, nemohu to odsoudit a považovat za nesmysl z toho důvodu, že pro ono nemám smysl.
Zajímavá kniha. Z počátku se mi četla docela dobře. Ke konci jsem měla knihu problém dočíst. Né, že by kniha byla zcela nezajímavá. Myslím, že každý čtenář si v ní najde své. Nudili mne spíše návody různých dílů směsi.
Zajímavá kniha. Z počátku se mi četla docela dobře. Ke konci jsem měla knihu problém dočíst. Né, že by kniha byla zcela nezajímavá. Myslím, že každý čtenář si v ní najde své. Nudili mne spíše návody různých dílů směsi.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Oddělená skutečnost |
| 1999 | Kolo času |
| 1996 | Cesta do Ixtlanu |
| 2005 | Umění snít |
| 2003 | Aktivní tvář nekonečna |
Jedna věc je se něčím zfetovat a pak mít halucinace. Druhá věc už je, považovat ty halucinace za realitu. A tom to asi celé je.