Čechy, země zaslíbená
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442690/cechy-zeme-zaslibena-V92-442690.jpg
4
175
175
Základní dějovou osou je vyprávění hlavní hrdinky Olgy, která přijela s manželem Olehem do Čech za lepší mzdou - chtějí si vydělat na barák - ona uklízí a trochu hlídá děti, on pracuje na stavbě. V rodné vesnici Mykolajivka Olga bohužel musela u svých rodičů nechat svou dvanáctiletou dceru Marínu. Své pražské osudy líčí zpětně, z odstupu několika let. Formou spíše nahodilých než chronologicky uspořádaných zápisků rekapituluje dobu, kterou v Čechách strávila, od příjezdu až po současnost. Popisuje těžké začátky, kdy pracovala jako uklízečka v domácnostech, jak si postupem času zvykla na cizí prostředí, naučila se komunikovat a vycházet s českým obyvatelstvem a také vzpomíná na minulý život na Ukrajině a lidi, s nimiž se setkala. Líčí i cestu k založení seznamovací agentury, která dává dohromady české ženy s ukrajinskými muži, i zvraty v osobním životě. Nakonec je ale vše ještě trochu jinak... Autorčinou inspirací pro tento nový román byla její paní uklízečka a též to, co jí vyprávěli její mongolští kamarádi, kteří se tady také snažili protlouct.... celý text
Přidat komentář
Kniha je psána z pohledu Ukrajinky, která do Čech přijde za vidinou lepší životní úrovně. Knihu doporučuji
nahled do ukrajinske komunity v Cesku cloveka prinuti cloveka si vic vazit toho co ma, kde vyrusta atd.
Od této autorky to byla moje první kniha. Téma mě zaujalo, tak jsem na ni byla zvědavá, ale výsledek nic moc. Začátek byl dobrý, četlo se to samo, ale pak se děj začal plést, trochu jsem měla zmatek i v postavách. Každopádně to byl zase jiný druh beletrie a leckomu tato tématika otevře oči. I když je pravda, že xenofob si takovou knihu nikdy nepřečte...škoda.
Už dlouho mě žádná knížka tak nechytla jako tato, i když od Hůlové mě chytly vlastně všechny, co jsem zatím přečetla a těším se na ty, co mi ještě k přečtení zbývají. Po přečtení téhle jsem zůstala ještě dlouho mimo, jednak z příběhu samotného a jednak z toho, kolik možných úhlů pohledů, které tím příběhem autorka vyjádřila, má otázka imigrantství. Skvělá kniha, skvělá autorka!
Líbí. Je to vhled do světa imigrantů, naší společností vesměs opovrhovaných z důvodu naší nevědomosti. Knížka může nevědomost snížit.
Prozatím jednoznačně nejlepší autorčina knížka, se kterou jsem se setkala! Takové překvapení, takový zvrat - to jsem nečekala ani v nejbujnějším snu. Čtivě napsané, chytře zkomponované, postavy tak akorát na hranici normálnosti a nenormálnosti - knížka mi hodně sedla! Hlavní hrdinka Olga a její tajemství (skoro jsem nešla spát, abych to dočetla!) mě naprosto rozsekala! Chválím i jazyk, konečně kniha prostá obecné češtiny. Jsem nadšená!
Jediné, co bych knížce vytkla je přeskakování z jednoho osudu na ... klidně až čtvrtý. chce to opravdu soustředění. Ale celkový dojem je opět skvělý, Petra Hůlová zase nezklamala a už se těším na Macochu.
Tahle kniha byla pro mě velmi nemilým překvapením. Vše co jsem se o obsahu dozvěděla z nejrůznějších zdrojů mi pomohlo pochopit o co přesně šlo, avšak samotné zpracování, ze kterého je cítit talent, mi připadalo jako velké mrhání. Snad to byl záměr, snad to mělo navodit ten pravý pocit z vyšinuté vypravěčky, dobrá. Ovšem podobnému dobrodružství se příště obloukem vyhnu.
Bylo to nesmírně nudné, jakoby to celou dobu chystalo nějaký velký zvrat, ale kde nic tu nic.
Autorka mě zaujala některými obraty a postřehy natolik, že jí kvůli téhle knize rozhodně nezatracuji. Zkusím jinou.
Vau. Další pecka od Hůlové. Tahle holka má talentu, že by s ním mohla dláždit chodníky. Nevím proč, ale připomíná mi Radůzu... Akorád, že jedna píše knížky a druhá zpívá. Moc pěkný, smekám.
Přiznám se, že jsem po přečtení této knihy změnila způsob svého nahlížení na Ukrajince a cizince u nás žijící vůbec. A to i přes to, že jsem se nikdy nepovažovala za xenofobní osobu. Kniha myslím dost dobře popisuje, jak moc těžké to má člověk, snažící se žít a pracovat v cizí zemi. Nedovedu si představit, že bych opustila své děti, a jela do jiné země vydělávat. Přesto to dělá hrozná spousta lidí. Je to velmi smutné.
Kniha mě překvapila, nečekala jsem, že mě tak sebere, i když mi téma nebylo zrovna blízké.
Prostě skvělá kniha od skvělé Petry Hůlové....:-)
Knihy od Petry Hůlové se mi nečtou úplně nejsnáze, ale už s tím do toho jdu. Zase hodně hluboké myšlenky, i když někdy vlastně jednoduše vyjádřené. Dívám se teď na komunity přistěhovalců zase trochu jiným pohledem. A ten Olžin vnitřní svět... Konzultovala jsem s několika čtenáři, jak přesně pochopili konec knihy a jestli vnímali Zulu stejně jako já a až po této otázce jim došlo, že vše vlastně bylo trochu jinak. Nechci nikoho ovlivňovat v dedukcích a prozrazovat, že "vrahem je zahradník". Prostě mohu knihu jen a jen vřele doporučit.
Petra Hůlová zvolila jeden konkrétní lidský osud, aby nám popsala situaci ukrajinské menšiny v Čechách. Hlavní hrdinka Olga v jakýchsi spíše nahodilých a než nějak chronologicky uspořádaných zápiscích popisuje a komentuje dobu, kterou v Čechách strávila, ale také vzpomíná na svůj život a svých blízkých na Ukrajině.
Nepíše tak , že by se mi to četlo "samo" nutí mne číst pomalu a pozorně. Jinak se ztrácím a musím zpět. Ale je to zajímavé čtení a nic zbytečně neprotahuje. I když mi připadlo, že tam toho spoustu rozehrála a nenapsala jak to dopadlo. Asi proto, že život jde dál a události se mají dál vyvíjet? Nevím. Ale mne ta knížka bavila.
Na knihu jsem se velmi těšila, ale jsem z ní rozpačitá ?! Nemůžu říct, že se mi líbila ani že se mi nelíbila, já vlastně nevím. Připadá mi tam příliš mnoho zhuštěných informací o velkém množství různorodých postav. Půjčím ji kamarádkám, probereme to, co si všechny budou o tom myslet, a možná se k ní jednou vrátím, když už jsem si ji s nadšením koupila, třeba to pak přehodnotím.
Melancholický, trochu smutný příběh Olgy a její rodiny. Miluju styl psaní Petry Hůlové, ač je to celkem těžší čtení, pro mě je velmi osvěžující.
Milý příběh se smutným koncem. Typický autorčin rukopis. Stále mám pocit, že svou první knihu ještě nepřekonala.
Pohled na cizince, zvláště na komunitu Ukrajinců pracujících u nás. Jejich problémy, nejen s integrací do odlišné společnosti, ale i vzájemné vztahy mezi sebou samými, jejich zkušenosti s českými spoluobčany, jejich mírná nesnášenlivost vůči Vietnamcům, Mongolům a dalším, kteří jako oni sami hledají uplatnění na trhu práce, to vše se podařilo autorce přesně vystihnout a pravdivě popsat. Trochu mi vadilo literární zpracování, ne vždy byla věta srozumitelná. Čtu rychle a tak jsem se musela třeba vrátit na začátek věty, abych si srovnala o co vlastně jde. Ale to je můj problém. Obdivuji všechny ty, kteří k nám přišli za prací a doma nechali své nejbližší. U nás mnohdy pracují za podmínek, které by našinec určitě nepřijal.
Už se Vám stalo, že najednou nevíte co číst, žádná nabízená kniha Vás nezaujme a Vy furt hledáte prostě tu pravou? Já jí našla v téhle knížce. Jazyk (stejně jako u Stanice Tajga) je trochu složitější, ale jakmile si zvyknete, před očima vyvstane příběh Olgy, jejího manžela a dalších "úkáček" a jim podobných lidí uprostřed současné Prahy.
Kniha se mi líbila. Od autorky jsem předtím četla pouze Umělohmotný třípokoj, což je samozřejmě úplně jiná četba. Pokud má autorka skutečné informace z přistěhovaleckých komunit, tak se dokázala do hlavní hrdinky velice pěkně stylizovat a předložit nám náčrt toho, jak se žije různým menšinám v Praze. Myslím, že kniha mi vytvořila i jiný pohled na tyto lidi, než jsem měla doposud.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 |  Stanice Tajga |
| 2019 | Zlodějka mýho táty |
| 2006 |  Umělohmotný třípokoj |
| 2014 | Macocha |
Zpočátku jsem zajásala, že to bude kniha se smyslem pro realitu. Brzo mi to ale přišlo jako proud banalit a přízemního myšlení. Víc mi ale vadila obrovská jazyková nevěrohodnost – jak by mohla Ukrajinka psát takovou češtinou, mít tak vžité české reálie, komponovat je přirozeně do řeči, do aktuálně tvořených přirovnání? V jedné části vypravěčka začne vytvářet „umělecké“ metafory, které pro mě vzhledem k jejímu přemýšlení působily jako pěst na oko. Jednoduše – knížka mě nestrhla, nezačetla jsem se, neuvěřila jsem jí ani ji nepochopila, něco mě rušilo.