Čeho bychom se měli obávat?
John Brockman
Čeho bychom se měli obávat? Co nás má nejvíce znepokojovat? Tak zní otázka, kterou John Brockman, provozovatel webu Edge.org („Nejchytřejší webové stránky na světě“ – The Guardian), položil několika desítkám nejvlivnějších odborníků na světě. Požádal je, aby se svěřili s tím, čím se nejvíce trápí, co jim dělá největší starosti, a aby ukázali, proč by těmto tématům měla být věnována pozornost. 150 esejů na toto téma, které kniha obsahuje, zabírá celou šíři přírodovědných i humanitních oblastí. Zastoupení autoři jsou význačnými postavami na poli neurovědy, ekonomie, filozofie, fyziky, psychologie, biologie a dalších věd. Obavy si děláme proto, že předvídáme budoucnost. Před pociťováním obav nás nic neochrání, nicméně věda nás může ponaučit, jak si dělat obavy lépe a kdy si je přestat dělat. Otázky často inspirují nepředvídatelné odpovědi, které nás vyprovokují k myšlenkám, jimiž bychom se nejspíše nezabývali.... celý text
Přidat komentář
Nechci, aby to vyznělo nějak povýšeně, ale musím přiznat, že mě v knize vlastně nic nepřekvapilo. Kniha shrnuje varování před některými fenomény dnešního světa. Nepřekvapilo mě varování progresivních autorů před přílišným konzervativismem. Nepřekvapilo mě varování konzervativních autorů před přílišným progresivismem. Pokud čtenář sleduje světové dění, všechny ty obavy a varování jsou zřejmé, popsané, byť mnohdy paradoxně míří proti sobě navzájem. V této knize je akorát editor seřadil více či méně podle témat. Přestože mě nepřekvapil ani jeden z příspěvků, tak nějak mě nakonec těší, že existují i jiní, respektovaní, jedinci s podobnými názory nebo s podobnou všímavostí k sociálním / kulturním / politickým / vědeckým a technologickým jevům. Sám o sobě je tohle trochu paradoxní odstavec, je zřejmé, že názorově se nelze ztotožnit se vším, některá varování jsou opravdu protichůdná. Autorům však nelze upřít snahu o objektivní argumentaci. Přesto jsem se nad některými úvahami částečně ušklíbal.
Příspěvků je značné množství, přesně 150. Rozsahem nejčastěji 1-2 strany, výjimečně kratší nebo delší. Některé čtivé, jiné méně, zřejmě záleží, ke kterému tématu má čtenář blízko. A že témat je mnoho, od kultury, sociologie, politologie, přes biologii, fyziku, moderní technologie a sociální sítě, po nemalé množství filosofických úvah.
- Zmíním několik příkladů. Kniha obsahuje několik článků o blížící se singularitě (myšlen pojem z oboru umělé inteligence).
- Klasická varování před značným rozšířením spotřební elekroniky jako náhražky komunikace, varování zejména před vlivem spotřební elekroniky na děti.
- Dále několik politologických příspěvků na téma demokracie. Vyzdvihl bych zejména dost neobvyklý, o to cennější, příspěvek, varování před neschopností demokracie, jako politického zřízení, dále se rozvíjet s názvem „Demokracie jako slepé střevo“, opravdu zajímavý pohled.
- Následuje množství příspěvků na téma "co dál ve fyzice".
- Jedno osamocené, o to zlověstnější, varování před veřejným / neveřejným světem sociálních sítí, vlastněných soukromými subjekty, zacházení s příspěvky uživatelů vs. dnešní realita hromadného mazání nepohodlných názorů a tzv. „deplatforming“, výmaz uživatele bez možnosti odvolání, fenomén a realita několika posledních měsíců.
- A jedno poněkud vtipné varování před digitální věčností – varování, že na nás naše chování na síti může po pár letech vybafnout jako pověstný kostlivec ve skříni (a že se to dnes běžně děje, prohledávají se Twittery, Facebooky a další a hledají se roky staré příspěvky a jejich autoři jsou následně pranýřování za to co je aktuálně v módě pranýřovat).
- Je zajímavé, co autoři naopak příliš nenahlédli. Pouze v jednom případě se objevuje varování před dnes tolik „populárními“ a skloňovanými názorovými bublinami a komnatami ozvěn (příspěvek Laryho Sangera, zakladatele Wikipedie).
A jeden povzdech nakonec. Všichni ti autoři příspěvků, všechna ta varování. Je velká chyba, že tyto jedince není víc slyšet, místo toho posloucháme kdejakého, s prominutím, idiota, který si bezostyšně nárokuje názor na doslova jakékoliv téma a očekává respekt. Ano s mnohými varováními bezvýhradně souhlasím. Kniha je stará několik let, ten posun pár let dopředu dává většině autorů zcela jasně zapravdu.
Lituju času stráveného s knihou? V žádném případě ne, přestože jsem v knize nenašel v zásadě nic objevného, když už nic jiného, poskytla mi mnoho látky k dalšímu přemýšlení a to se vždy počítá.
A jedna poznámka k hodnocení. Čtyři hvězdičky jsou moc, tři možná málo. Inklinuji ke čtyřem, neboť o tématech je třeba dále mluvit. Čtenáři obeznámení se světovou realitou nechť si prosím jednu hvězdičku odečtou za pocit "nic nového pod sluncem". A teď už jen zbývá doufat, že si tento můj komentář / výplod alespoň jeden člověk přečte.
Autorovy další knížky
2008 | Třetí kultura |
2004 | Příštích padesát let |
1996 | Jak se věci mají: Průvodce myšlenkami moderní vědy |
2007 | Můj Einstein |
2018 | Čeho bychom se měli obávat? |
Souhlas s thorirem. Knihu jsem použil jako podklad pro jednu mou přednášku o tom, kam se ubírá věda: pokud vás zajímá, proč se nedaří obyčejným lidem vysvětlovat vědecké poznatky, proč obrovské množství lidí nevěří očkování a proč se vědci zahrabali do svých malých světů plných nesrozumitelných formulací, pak je to knížka pro vás. Příspěvky kolísají co do kvality a inovativnosti...dalo by se to přirovnat k obrovské bonboniéře, ze které si každý něco vybere. Určitě doporučuji.