Čekám, až se vrátíš: Rodinné deníky z války
Anna Hájková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386670/bmid_cekam-az-se-vratis-rodinne-deniky-z-valky.png
5
4
4
Edice dvou rodinných deníků: Jany Lebovič, žid a odbojář skupiny Přehledy žijící v ilegalitě, si vedl deník mezi březnem a srpnem 1944, kdy byl spolu s částí skupiny zatčen. V téže době byla za podporu skupiny deportována do koncentračního tábora také Pavla Hájková, matka Janyho kamaráda Miloše. Ta si pořizovala deníkové záznamy po osvobození během návratu domů přes zničené Německo a v prvých poválečných měsících. Pro Leboviče i Hájkovou představovalo psaní především způsob komunikace s nepřítomným partnerem, od něhož je oddělili nacisté. Tyto jedinečné dokumenty z bezprostřední zkušenosti vypovídají o holokaustu, odboji a koncentračních táborech. Edici doprovází rámující úvod a doprovodné texty Pavliných vnuků a Janyho neteře.... celý text
Přidat komentář
Autorka historička zveřejňuje deník své prababičky (vězněné v koncentračním táboře) psaný hned po osvobození od května 1945 do června 1946, kdy čekala marně na svého muže též vězněného v koncentráku. Druhým deníkem jsou zápisky babiččina prvního snoubence, které si psal po jejím zatčení v březnu 1944 až do srpna 1944, kdy byl sám zatčen a jako Žid zavražděn v Osvětimi.
Škoda, že k dispozici nejsou vzpomínky či deníky samotné autorčiny babičky Aleny Hájkové, rozené Divišové.
Jedná se o poctu, složenou jedné obyčejné, skromné a pracovité ženě prababiččce Pavle Hájkové (1898-1993)
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky vězení, věznice vzpomínky poválečná doba komentovaná vydání protifašistický odboj nacistické zločiny oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2022 |  Poslední ghetto: Všední život v Terezíně |
| 2018 | Čekám, až se vrátíš: Rodinné deníky z války |
| 2024 |  Lidé bez dějin jsou prach: Queer touha a holocaust |
Ta kniha je skvělá. Ale je skvělá jen díky deníkové části, konkrétně první deníkové části Janyho. Krátký, ale přesto silný text s významnou výpovědní hodnotou. Výrazně slabší je ale vše ostatní, do čeho autorka A. Hájková vlastní rukou zasáhla. Jistě je to vzdělaná odbornice, k poutavému textu mají její komentáře daleko. Ten text je tak mizerně napsaný, že jsem se jím musela prokousávat třikrát, a to jen proto, že jsem to sama ze studijních důvodů potřebovala. Ale dávám pět hvězdiček, a to proto, že těch pár stránek deníku muže, který byl popraven, za přečtení této knihy prostě stojí!