Nová kniha

Lidé bez dějin jsou prach: Queer touha a holocaust

Lidé bez dějin jsou prach: Queer touha a holocaust - Anna Hájková

Queer historie holokaustu, tedy otázka stejnopohlavní touhy obětí holokaustu, zůstávala donedávna bílým místem historického bádání. Důvodem je obecně rozšířená ... detail knihy

Nové komentáře u knih Anna Hájková

Poslední ghetto: Všední život v Terezíně Poslední ghetto: Všední život v Terezíně

Kniha není určena širší laické veřejnosti, ale to je myslím zjevné i z rozhovorů autorky pro česká média, už ne tolik z prezentace nakladatelství. Nejde o jednoduché čtení do vlaku nebo nějakou příručku, fakticky to je český překlad vědecké práce. Kniha by neměla být tou první, kterou o Terezíně budete číst, ale ujišťuji vás, že jakmile se „prokoušete“ první kapitolou a uděláte si jasno v několika pojmech, tak čtení bude čím dále snadnější, poutavé a k zamyšlení. Já osobně - s ohledem na dřívější články a mediální výstupy autorky – jsem očekával více slov k a) k genderu, zejména když autorka v knize tvrdí, že gender v Terezíně fungoval jako základní výraz identity, a k b) sexualitě, zejména když autorka tvrdí, že sex fungoval jako prvek normality potvrzení prestiže. Je vidět, že za knihou jsou stovky (asi i více) hodin studia.... celý text
DědaMráz


Poslední ghetto: Všední život v Terezíně Poslední ghetto: Všední život v Terezíně

Byť kniha obsahuje velké množství zajímavých informací, styl psaní asi není určen širší veřejnosti. Očekávala jsem více prostoru věnovaného každodennosti a běžnému životu, avšak značná část knihy je spíše věnována sociologické studii ghetta a čtení bylo spíš monotónní. Nejvíce přínosné a čtenářsky příjemné byly vždy konkrétní příklady osudů jednotlivců.... celý text
AlbionFoxyFox


Čekám, až se vrátíš: Rodinné deníky z války Čekám, až se vrátíš: Rodinné deníky z války

Ta kniha je skvělá. Ale je skvělá jen díky deníkové části, konkrétně první deníkové části Janyho. Krátký, ale přesto silný text s významnou výpovědní hodnotou. Výrazně slabší je ale vše ostatní, do čeho autorka A. Hájková vlastní rukou zasáhla. Jistě je to vzdělaná odbornice, k poutavému textu mají její komentáře daleko. Ten text je tak mizerně napsaný, že jsem se jím musela prokousávat třikrát, a to jen proto, že jsem to sama ze studijních důvodů potřebovala. Ale dávám pět hvězdiček, a to proto, že těch pár stránek deníku muže, který byl popraven, za přečtení této knihy prostě stojí!... celý text
Katrinreading



Čekám, až se vrátíš: Rodinné deníky z války Čekám, až se vrátíš: Rodinné deníky z války

Autorka historička zveřejňuje deník své prababičky (vězněné v koncentračním táboře) psaný hned po osvobození od května 1945 do června 1946, kdy čekala marně na svého muže též vězněného v koncentráku. Druhým deníkem jsou zápisky babiččina prvního snoubence, které si psal po jejím zatčení v březnu 1944 až do srpna 1944, kdy byl sám zatčen a jako Žid zavražděn v Osvětimi. Škoda, že k dispozici nejsou vzpomínky či deníky samotné autorčiny babičky Aleny Hájkové, rozené Divišové. Jedná se o poctu, složenou jedné obyčejné, skromné a pracovité ženě prababiččce Pavle Hájkové (1898-1993)... celý text
cori