Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499321/bmid_cekani-na-kocoura-soL-499321.jpg
4
689
689
Povídky o kočkách a jejich lidech série
1. díl >
Povídky o kočkách a jejich lidech! Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá kočkaři, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.... celý text
Přidat komentář
Hezké povídky o kočičkách, většinou ňuňavé, ale také o trošku vážnější. Obdivuji autorku, jak dokáže tematicky psát o vzdálených zemích. Doufám, že je to vlastní zkušenost, ha,ha. Jako pejskař také doufám, že se dočkám něčeho podobného o pejscích.
Po melancholické depce „Jasno lepo podstín zhyna“ jsem potřebovala vstříknout do žil pozitivnější náladu. Zcela namátkou, bez znalosti anotace či komentářů, jsem zvolila „Čekání na kocoura“ a kupodivu se trefila. Krátké povídky o kočkách jsou pohodové, většinu času hladí pěkně po srsti a stručně by se daly všechny shrnout do souvětí: „Žil byl před nedávnými časy člověk, který měl nějaké trápení, načež si díky kočce uvědomil, jak hodit starosti za hlavu a žít lépe.“ Občas pohádky (třeba o tom, jak nalezené kotě zabránilo rozvodu) poněkud zaváněly neuvěřitelností a kýčem, jindy neobjevným moralizováním, což je také důvod pro hodnocení "pouze" v mírném nadprůměru.
Bylo to čtení přívětivé, milé, adorující kočky a kritizující lidstvo, uspěchanou konzumní společnost zvláště. Ač jsem služebnicí nedůtklivé felis catus, k nadšení mě ani jeden z příběhů nepřiblížil... ovšem přinejmenším polovina vedla ke spokojenému vrnění. 65%
Bylo to milé. Jsem kočkař, takže jasná volba. Styl psaní mi sice přišel takový nemastný neslaný, ale náměty povídek byly zajímavé a četlo se to dobře.
Pěkná oddychová a uklidňující kniha povídek.
Jsem "pejskař". Nad příběhy "kočkařů" jsem si uvědomila, že mezi námi není rozdíl. Dáváme těm chlupáčům svojí pozornost a lásku a je nám oplácena.
Od paní Klevisove jsem zatím četla jen detektivky. Bezvadné. Ona však umí i bezvadné povídky. Patří do mých oblíbených autorů.
Když potřebuju pohladit po duši, tak žádné detektivky, maximálně takové knihy, jako je tato. Čitelné, nejen ve smyslu srozumitelnosti, ale i předvídatelnosti, ale pozitivní. Svůj účel splnilo a přišlo v pravý čas.
Kocoury doma máme, takže každý den zažíváme něco nového... Příběhy fajn, některý více, nějaký méně. Hodně oddychové čtení.
Když je v knize kočka, vždycky je to důvod, proč mě čtení baví o něco víc.
Tady kočku obsahuje každá povídka. A ne jednu čičinu roztomilou.
Autorku jsem měla v detektivní škatuli, kočičí zařazení mě docela překvapilo, i když nevím proč.
Povídky, odehrávající se takřka po celém světě, podané někdy z pohledu lidí, někdy z pohledu koček, vyprávějí třeba o tom:
- jak to dopadne, když se k vám na dovolené v Chorvatsku přidá dvojice koťátek
- jak kocour vnímá stavy zuřivosti partnera své majitelky
- jak dopadnou koťata krmená jednou hodnou paní ze sídliště
- jak předčasně prozře děvče, které mívalo tak povrchní zájmy
- jak kocour z nádraží pomůže ke sblížení dvou lidí
- jak kočka zachrání život (dokonce i pejskaři)
- jak se dostihová jezdkyně smíří s osudem
- jak z týraného kocoura udělat zaše šťastné zviřátko :).
A jiné, kratší i delší. Prostě skvělá kniha.
Vtipný příběhy o kočkách a milovnících koček, u některých příběků mě mrzelo, že je víc autorka nerozvinula:-(.
Kniha si nehraje na veledílo, jen chce pohladit duši kočičkářů. Miluji psy, ale okolnosti způsobily, že mám 3 kočky. A na každé druhé stránce jako bych četla i o nich.
Styl Michaely Klevisové se mi líbí a tato kniha není výjimkou. Nejsem sice Kočkařka - i když jednoho kočičího nalezence doma máme - ale tímto způsobem "postižených" lidí mám kolem sebe hodně, a tak mám podobných příběhů naposlouchaných spoustu. Mám tyto lidi ráda a chápu je. Já zase k životu potřebuji pošťouchnutí psím čumákem. Prostě mi pohoda a až taková lenost čišící z některých těchto příběhů teď sedla. Příjemná oddechovka, kterou jsem potřebovala. 4*
(1/20)
Bohužel mě knížka vůbec nezaujala. Přečetla jsem 2 příběhy a pak jsem jí odložila. Byly to příběhy z běžného života, které mě vůbec ničím neupoutaly. A to jsem se na kočičí příběhy docela těšila.
Půvabná knížečka kočkomilky pro jiné kočkomily. Jen ten pochopí, v příbězích se uvidí a ve své lásce se utvrdí. Hřejivá (a skoro i vrnivá :-) záležitost.
Část díla
Andaluské nebe
2012
Čekání na kocoura
2012
Cestou na pláž
2012
Co kočky vědí
2012
Cuba Libre
2012
Autorovy další knížky
| 2020 | Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Povídky se mi moc líbily. Krátké příběhy ze života, s dobrým koncem. Milé, laskavé, příjemné, pohodové, uklidňující čtení.