Čekání na Lina
Cha Ťin
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115920/bmid_cekani-na-lina-n5T-115920.jpg
4
87
87
V Čekání na Lina autor čerpá ze své důvěrné znalosti současné Číny. Neočekávaně bohatý román plný citu nám představuje příběh Lin Kchunga, muže, který žije ve dvou světech: rozhoduje se totiž mezi dvěma ženami, jež si na něho činí nároky. Přitom se pohybuje v politickém minovém poli společnosti, která je strukturovaná tak, aby kontrolovala každý jeho pohyb a dusila touhy jeho duše. Cha Ťin sleduje vývoj svého hrdiny v různých periodách jeho rozhodování, váhání a jednání. Autor zároveň velmi dovedně spojuje popis všedního života v Číně nedávné doby, v zemi, kde se požadavky touhy po obyčejném lidském štěstí neustále potýkají s vahou staletí starých obyčejů, s univerzálním příběhem tragické lásky. Cha Ťin za román získal r. 1999 Národní knižní cenu a Faulknerovu cenu.... celý text
Přidat komentář
Vetsinu knih posilam po precteni dal, ale tuhle si nechavam, prestoze i kdyz vzdalena spolecensky i lokalitou, tak me hodne zasahla. Samozrejme vnimate ten celospolecensky kontext, ale nakonec je to vzdycky o lidech. A Lin byl proste ukazkovej hajzl.
Knížka ze života v Číně nedávné. Docela mě to dostalo, příběh o chlapíkovi, který se snažil 18 let rozvést a nakonec to dopadne tak, že už je na všechno pozdě - na lásku i na život. Jestli jsme měli hroznej pocit z nesvobody za totáče, tak tohle je teprve hukot.
Mentalitě hlavních hrdinů tak úplně nerozumím a u podobných příběhů, které mě vlastně ani moc nebaví, jen kroutím nechápavě hlavou. Inu "jiný kraj, jiný mrav".
Knihy asijských autorů čtu zřídka (většinou volím poslech při jiné činnosti, četbu bych asi nedala) a to jen proto, abych věděla, zda jsem této literatuře náhodou už nepřišla na chuť. Musím opětovně zkonstatovat, že zatím se tak nestalo.
To, co hlavní hrdinové zažívají i jejich mentální nastavení, je ryze čínská záležitost, to nebudu komentovat. Na literárním stylu nevidím nic výjimečného ani nadstandardně krásného.
Za mě tkví největší přínos knihy v tom, že po jejím přečtení cítím velkou spokojenost s tím, kde žiji, je to přímo hřejivý pocit :-). Tohle jediné mi podobná četba dává, ale to vůbec není málo! Toto je taky jediný důvod, proč knihu doporučím číst - pokud se právě náhodou v naší krásné zemi necítíte dobře, přečtěte si tohle... ;-).
Už toho nechám, asi je vidět, že mé hodnocení u takové knihy nelze brát úplně vážně ;-), toto není literatura pro mne, takže nebudu příběh velebit ale ani hanět a v hodnocení jdu zlatou střední cestou :-).
Fascinující příběh o absurditě pravidel v čínských poměrech, nezřetelnosti hranic mezi charakterovým selháním a útěkem před státní zvůlí, dlouhotrvajícím skoromilostném trojúhelníku a "přenošené" lásce. Začnete číst - a hned tak nepřestanete. A tmí se vám před očima a máte chuť knihou mrsknout někam do rohu, i když nejste feminist(k)a...
Poutavý příběh z nedávné historie Číny, život sešněrovaný předpisy, zákazy a nařízeními. A naprosto nepochopitelné, že se to hrdinům knihy ani nezdá divné.
Rozhodně nečtěte tuto knihu, pokud jste feministka.Její děj vám může totiž přivodit silné bušení srdce a černo před očima, až s knihou vztekle mrsknete do kouta.
Život v Číně je plný předsudků, tradic a je jiný.To především.
Aluze na Beckettovo drama je vcelku namístě, jelikož kniha vyvolává podobné pocity zmaru, beznaděje a útrap. Kniha je docela krátká a stručná, přesto na mě velmi zapůsobila. Popsaný život v Číně, ať už ve městě či na vesnici, je skličující.
Román o muži, který nechápe ženskou duši a ani se ji nesnaží nějak pochopit. Navzdory tomu, nebo možná právě proto, komplikuje život ostatním, ale sám si připadá ublížený.
Kniha se ale dobře čte.
Velký zážitek - smutná báseň v próze. Někdy bývám netrpělivá a přeskakuji popisy krajin a rozčilují mě postavy, které jsou nejisté, pasivní a příliš vše řeší, ale v této knize jsem nevynechala ani řádek. Každá věta měla své místo a smysl, žádný pocit, pochybnost, či radost nebyli zbytečnými. Doporučuji všem, kteří mají rádi romány, v nichž nejde ani tak o děj, o pointu, ale o vychutnání si potěšení z četby dobré knihy. Velká pochvala překladateli.
Moc jsem si početla. Zajímá mě způsob života na čínském venkově, četla jsem, jako by byla knížka napsaná pro mě.
Nanajvýš rozporuplné pocity. Citujem z doslovu Martina Hošku: „Tento výčet knih a literárních cen svědčí o velké houževnatosti, s níž se Cha Ťin dokázal vyrovnat s jazykovým handicapem. Základní problém spisovatele, pro kterého není angličtina mateřský jazyk, je pocit nejistoty, jak daleko může jít v novém jazyce s velkou literární tradicí. Mistrně zvládnout literární techniku znamenalo v jeho případě naučit se psát anglicky prakticky znovu a od začátku.“ Nemôžem s tým súhlasiť. Skôr mám pocit, že ak by autor písal vo svojej materčine, neprišiel by mi jeho text tak divne odťažitý až nesympatický (hoci otázkou je, koľko z toho by sa stratilo v preklade). Postáv, či skôr skutočných ľudí, ktorých tieto univerzálne typy reprezentujú, mi síce bolo ľúto, no nedokázala som sa do nich celkom vcítiť, prilipnúť k nim. No možno sa praobyčajne mýlim a spomenutá schopnosť autora vysporiadať sa s nástrahami a úskaliami cudzieho jazyka je vskutku bravúrna, pričom jedinou príčinou môjho rozporuplného pocitu je neschopnosť skutočne porozumieť čínskej mentalite, tak hlboko ovplyvnenej tradíciou, nakoľko toto nie je prvý autor čínskeho pôvodu, pri ktorom mám silný pocit čohosi neuchopiteľného, niečoho, čo ide mimo mňa. Rozum síce dokáže pochopiť konanie postáv, motívy, príčiny, ale nedokáže sa stotožniť s prezentovanou emocionálnou stránkou. Kniha ma však zaujala z hľadiska jej obsahu. Hovorí o niečom, o čom síce viete, ale skutočne hlbšie o tom nepremýšľate, lebo sa vás to priamo nedotýka. A tiež je zaujímavé hodnotiť niektoré aspekty opisovaného a nezriedkavo stále pretrvávajúceho v kontexte udalostí len nedávno uplynulých dní (napr. reforma politiky jedného dieťaťa z decembra 2013 umožňujúca mať čínskym manželským párom druhé dieťa, pokiaľ je jeden z manželov jedináčik), práve tak ako bude zaujímavé hodnotiť tieto udalosti o ďalších 50 či 100 rokov, keď už reálne bude možné posúdiť praktický dopad nových reforiem na spoločnosť.
V doslovu se píše, že autor v knize "líčí celou řadu zarážejících skutečností, jejichž absurditu si evropský čtenář blíže neseznámený s čínskou realitou jen těžko dokáže představit" - aha, takže jsem právě něco přečetla a na konci se dozvím, že jsem nemohla pochopit všechno, protože samozřejmě nejsem blíže seznámená s čínskou realitou. Škoda, že pisatele doslovu nenapadlo tyto "absurdity" nepoučeným čtenářům osvětlit!
A teď už k příběhu: je to beznadějné, lehce depresivní čtení. Povaha Lina mi nepřišla tak strašná, dokud se "nevybarvil" v novém manželství. Vím, že občas člověk něco hrozně moc chce jen z principu a když to získá, zjistí, že zas tak moc o to vlastně nestál - ale že se s tím setkám ke konci zrovna téhle knihy, to jsem nečekala. O to víc je kniha smutnější. A k tomu fakt, že když skončí jedno dlouhé čekání na Lina, záhy druhé čekání na něj začíná - takže by se dalo říct, že jediné, co Lin pořádně uměl (snad aniž by přímo chtěl), bylo vzbuzovat v ženách naděje. Vedlejší postavy nebyly celkově moc zajímavé. Role komunistického režimu v celém příběhu je velká - nesmyslné předpisy, všudypřítomný dohled a kontrola, to všechno vedoucí jen ke snaze nevybočovat z řady a plnit očekávání na 110 %... Doba a místo děje mi přišlo zajímavé (asi že jsem ta nepoučená Evropanka), děj samotný hodnotím průměrně.
Dlouhých osmnáct let čekání na lásku. Takové příběhy se v "našem" kulturním prostředí sepisovaly tak v předminulém století. Životní podmínky Lina a Man-nu jsou ovšem spíše jako z hororu. Jejich nevzdělanost, nezkušenost a nesvoboda okořeněné neochvějnou důvěrou ve vládnoucí režim jsou základní podmínkou onoho osmnáct let dlouhého čekání. Plus navíc neschopnost Man-nu se odpoutat od muže, který evidentně připomíná víc kus ledu než lidskou bytost. Neschopnost Lina jakkoliv radikálně řešit situaci.
Asi nejvýstižněji charakterizuje Lina tento citát z knihy: "Doufal jen, že ještě než jeho žena zemře, budou synové dost velcí, aby mohli začít chodit do mateřské školky." Ok, bez kontextu to možná tak nevyzní, ale ve chvíli, kdy mu umírá manželka (o kterou osmnáct let "bojoval") myslet jenom na to, aby vydržela aspoň rok dva, aby neměl tolik práce s malými dětmi... Děsivé. A ještě děsivější je, že Lina jeho okolí (až na výjimky) považuje za dobrého člověka. Včetně odkopnuté manželky a dcery. Čím si to ten chlap jenom zasloužil??
Přiznávám, že kniha mě vytočila. Vytočil mě Lin. Nepochopím Man-nu. Vyděsil mě popis čínského režimu. To ale neznamená, že bych ji neoceňovala. Je napsaná nepříliš náročným stylem, čte se dobře. A někdy se i nad knihou člověk musí rozčílit. A zamyslet.
Úžasný román o životě lidí v období kulturní revoluce v Číně kdy proti sobě stojí tradiční život na vesnici a moderní socialistická společnost ve městech.
U mě se kniha zařadila (tematicky i kvalitativně) po bok některých děl sovětsko-lágerní literatury, zážitkem (sílou otřesu) je srovnatelná např. se Strmou cestou Jevgenije Ginzburgové. Děsivé čtení o podobě nenaplněné lásky, tak vzdálené evropským příběhům o nenaplněných láskach! Dopady "kulturní revoluce" na osudy jedinců byly drtivé a děti či vnoučata této generace teď jezdí hrát ruletu na Macao! Ráda bych si jednou přečetla nějakou opravdu dobrou beletrii o tom, jak probíhal (a zda proběhl) v Číně proces "damaucetungizace" (slovo jsem vytvořila po vzoru denacifikace). Nevíte o něčem?
Milostný román s mistrně vykreslenou psychologií postav. Nenásilné podání dopadů kulturní revoluce v Číně na prosté soudruhy.
Román je hezky napsaný, ukazuje neuvěřitelné poměry v Číně, ale hlavně je zde krásné popsán jistý milostný trojúhelník (lze-li to tak vůbec popsat). Kdy člověka zaráží nejen tlak na lidské soukromí v Číně, ale i jednání samotných postav - bláznivě zamilované Many, sobeckého, slabošského Lina (nemůžu si pomoci, musím ho tak nazvat) a oddané Linovy ženy.
Štítky knihy
Čína americká literatura čínská literatura manželství komunismus nemocnice, špitály mezilidské vztahy čínská kultura společenské romány lékaři
Mně bylo Lina líto. Nějak vlastně chápu jak se cítil. Pocity člověka jsou komplikovaná záležitost a někdy není všechno dokonale čitelné. Život v Číně je noční můra. Velmi smutná kniha.