Čekárny mého života
Lenka Reinerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/6380/cekarny-meho-zivota-6380.jpg
4
60
60
U příležitosti 91. narozenin Lenky Reinerové vychází její nová, velmi osobně laděná próza. Z rukopisu německého originálu Das Geheimnis der nächsten Minuten přeložila Olga Walló. Knihu provází dvacet černobílých fotografií intimních zákoutí autorčina pražského bytu.
Přidat komentář
Velice příjemné čtení o čekárnách celého světa. Rozhodně se při nejbližší příležitosti dojdu podívat na pražskou hlavní poštu, protože to musí být úžasné místo :-). Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, kolik času člověk stráví v čekárnách. V knize se odráží autorčin život, který zřejmě nebyl lehký, ale všechny těžké situace popisuje z té optimistické stránky, i čekárnu na onkologii líčí jako místo plné radostí. Neuvěřitelně pozitivní kniha.
Soubor střípků a myšlenek ze života. Většina mě příliš neoslovila, ale oceňuji, že se autorce v závěru v poslední čekárně podařil udělat jakýsi spojovací oblouk, který přecejen dal pojetí celého dílka jakýsi smysl. (Chci tu ještě speciálně podotknout, že autorku i knihu jsem poznal a přečetl díky Databázi knih, protože je zde ke stažení zdarma. Takže jsem ji hned zařadil do čtenářské výzvy. Číst něco, po čem bych jinak nesáhl, mi přijde jako ryzí naplnění výzvy.)
Milé zamyšlení nad tím, že čekání nemusí být nutně jenom ztrátou času a že se malé i velké příběhy dějí v každém okamžiku všude okolo nás. A paní Reinerová byla evidentně dáma, která se dívat a vnímat dovedla excelentně.
Knížky Lenky Reinerové jsou variacemi na jedno téma, ale pokaždé mě zaujmou: nadhledem, vyrovnaností s těžkým životem, laskavostí v pohledu na lidi, věrností přátelům, silou těla i ducha. Tady jsou vzpomínky a myšlenky krásně provázané nitkou čekáren a čekání, a přestože autorka už pobývala ve své čekárně poslední, knížka vyzařuje pouze smíření a spokojenost s nepromarněným životem. Obdivuji ji a mám ji ráda.
(Díky Městské knihovně Praha jsem se už dostala k více skvostům, ale za Lenku Reinerovou jsem jí vděčná nejvíc.)
Lenka Reinerová je pro mě něco jako železný Zekon. Přežila 2.SV, život ve vyhnanství, opakovaně se stala bezdomovcem, opakovaně byla vězněna, jako jediná z rodiny přečkala válku (zbytek žid.rodiny vyvražděn po koncentrácích). Žila v cizích zemích, přišla o manžela. Jediná dcera emigrovala. Opakovaně "rozchodila" rakovinu. Dožila se 92 let a nebyla zahořklá, stále měla jiskru. Neuvěřitelná ženská! Tuto knihu mám od ní nejraději.
Doporučuji číst, zejména vhodno v dobách sebelítostných.
Knížečka se mi líbila a přečetla jsem ji teď v nouzovém Covidovém stavu za 2 dny. Toto období je taky taková čekárna! O statečné vyznamenané autorce, silné a vzdělané ženě Lence Reinerové vím, ale dostala jsem se k ní až teď. Inspirovala mě její dcera - (psychoterapeutka z Londýna, která napsala loni knihu).
Knížečka je psaná s citem a skrývá v sobě úvahy, poznatky z ciziny, zkušenosti životní a filozofii. Určitě si přečtu další její knížky i tu od její dcery.
Přečteno se zájmem, ne vždy mám dost trpělivosti při čekání. Měla bych tuto knihu pro zklidnění nosit sebou. Je dost návodná.
Zajímavá vzpomínková knížka, kde autorka vypráví své životní zážitky z různých míst. Tato místa se vyznačují čekáním, ať už to jsou různé haly, čekárny, chodby, tábory, vestibuly, nádraží. Ne vždy jsou to zážitky a události z její minulosti příjemné, autorka je ale vypráví bez sentimentality a dramatičnosti a přidává k tomu své dojmy z pocitu čekání, který trpělivě považuje za součást života.
Štítky knihy
vzpomínky autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 2001 |  Kavárna nad Prahou |
| 2007 |  Čekárny mého života |
| 2007 | Vůně mandlí |
| 2002 | Všechny barvy slunce a noci |
| 2009 | Lodní lístek |
"A co budu dělat, až umřu? Nesmyslná myšlenka? Kdo ví. Rozhodně útešná a vzpružující. Neboť takhle člověk nečeká na definitivní konec, nýbrž na vysněnou možnost nějakého neznámého, bezpochyby naprosto jiného začátku."