Celestinské proroctví
James Redfield
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15108/bmid_celestinske-proroctvi-wpt-15108.jpg
4
319
319
Hlavní hrdina, toužící poznat smysl života, se vypraví do Peru, aby pátral po tajemném Rukopisu neznámého původu, který se snaží oficiální místa neúspěšně potlačit. Rukopis osvětluje, jakou cestou se bude naše civilizace v příštím tisíciletí ubírat.
Romány Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus
Vydáno: 1995 , PragmaOriginální název:
The Celestine Prophecy, 1993
více info...
Přidat komentář
Většina knihy byla velmi zajímavá a dokázala strhnout. Až ke konci knihy jsme měla pocit, že autor chce svůj román, co nejrychleji ukončit a přišlo mi to oproti zbytku knihy až moc přehnané.
Jak zde bylo zmíněno kniha je napsána takovým nezvyklým způsobem, možná i nešikovným, ale je velice cená. Mě se kniha dobře nečetla. Skýtá mnohá moudra a rady. Opakovaná četba doporučena. Napomáhá k jinému vnímání světa. Jen pro otevřenou mysl. Děj je neustálé utíkání takže tak nic poutavého, na postavách vám moc nezáleží. Je to však jak cenný přepis proroctví pro lidstvo schovaný do příběhu.
Tuhle knihu nelze brát jako román, ale jako poselství. Ono proroctví v podobě rukopisu má velmi zajímavou myšlenku a je čím dál víc aktuální.
Děj knihy je takový jalový, ale je upozaděn v rámci vysvětlení poselství. Za mě dobrá kniha, která člověku něco řekne. S poutavým dějem by byla úchvatná.
Chápu kritiku. Přihodím svoje polínko.
Celestinské proroctví je zajímavé poselství, stejně jako veškerá náboženství, jak udělat z člověka lepšího člověka. Brilantních myšlenek je tu fůra. Ale... Podle mě úplně nefunguje ten formát, kterým je to psáno. Zkrátka snažit se udělat román z toho, že mám nějaké hezké teorie, se mi nezdá úplně šťastné. Příběh jako takový je, při vší úctě, dost blbý a PRAMÁLO poutavý. Takřka vůbec mě nezajímaly postavy, včetně té hlavní, děj nebo tak, škoda mluvit. O to tu ale asi v první řadě nejde. Navíc Redfield jako spisovatel nemá podle mě hvězdné kvality. Třeba mizerný popis situací, krajin, lidí atd., málo přímé řeči proti několikastránkovým popisům filozofických, kostrbatých vývodů, to se prostě nečte dobře. Mně ne.
..."Mareta na svých 5 let působí určitě vyvinutě", řekl jsem.
Karla se zamračila a řekla: "Neříkej to mně, řekni to jí."
"Ach, ano." Podíval jsem se na dítě. "Chováš se velice dospěle, Mareto." ... Nevim no.
Ale na druhou stranu třeba
+ Čím víc krásy dokážeme vidět, tím víc se vyvíjíme." !!!! No, to je super ne? ;)
Pro mě osobně je Celestinské proroctví zkrátka jedna z nejrozporuplnějších knih, jakou jsem četl v poslední době. Balancuje mezi 2* a 3*
Příběh vcelku odfláknutý, ale poselství silné, kvůli němu se budu ke knize vracet.
Četl jsem už asi 5x. Když si čtenář odmyslí dramatizujíci prvky a všimne si poselství tohoto díla, tak se mu to může určitě v životě hodit. Ale věřím, že tahle kniha není pro všechny.
Jinak naprosto souhlasím s @pablito .
Kniha vhodná pro "hledače" a toho, kdo má zájem podívat se na život i z jiných úhlů pohledu.
Kniha se mi moc líbila, inspirativní, k zamyšlení a to se mi do ní ze začátku moc nechtělo.
Špatné knihy tu jsou pro to, abychom si vážili těch dobrých.
Tato kniha je opravdu hodně nepovedená slátanina myšlenek, které ten člověk ve spěchu vytáhl z Reader's Digest. Kvůli napětí přidal vojáky, džípy a exotickou zemi. Rukopis je strašně tajný, takže o něm každý ví a nejpozději ve 2. větě i mluví (hned v úvodu si o něm povídají v letadle plném cestujících, fakt tajemné). Rukopis nikdo neviděl, takže má každý k dispozici jeho kopie k rozdávání. Za Rukopis jsou tresty, takže se nikomu nic nestane. K jednotlivým vhledům Rukopisu musíš dozrát, takže autor pozná 1-2 každý den, vč. podrobného výkladu, co si má myslet. Každému guru, který ti přinese myšlenku o vhledu, máš dát peníze (str. 264)? A úplným vrcholem lidského rozvoje je neviditelnost?!?
Knížku jsem přečetl již po několikáté, ale po velmi dlouhé době. Patrně kdybych ji nyní četl poprvé, tak by bylo hodnocení nižší a označil bych ji možná za zjednodušenou a prvoplánovou. Nemůžu ale zapomenout, co pro mě knížka v devadesátých letech znamenala. Určitě stojí za přečtení.
Četla jsem nyní po druhé a nevím proč jsem měla v mysli, že je to fakt super příběh, kniha. Jsem zklamaná , že jsem si jí tak z idealizovala ...
Tato kniha mi byla doporučena a po pravdě úplně nevím, co si o ní myslet. Pominu-li místy dost otřesný překlad, nemůžu tak docela souhlasit se vším, co je v ní řečeno.
Přijatelná hypotéza, jak funguje náš vesmír. Každý si toho může vzít své. Nebo třeba jen část. Určitě inspirativní.
Ale mně osobně nesedělo to přehnaně dobrodružné dění, při kterém byla jednotlivá poznání objevována.
Knížka je to rozhodně zajímavá a v době kdy u nás vyšla se kolem ní utvořil v ezo kruzích menší kult. ALE: Je to prvotina a je to znát. Knížka je napsána zoufale neobratně a k tomu naprosto příšerně přeložená. Evu Hauserovou ctím pro spoustu věcí, ale překladatelství k nim nepatří. Další díly hodnotím výše právě pro vypsanost autora a zkušeného překladatele.
„Univerzum bez vědomí si představíme celkem snadno, jenže když to uděláte, zjistíte, že jste si představili univerzum, které zcela postrádá význam.“ (John R. Searle, filozof)
"S myslí a vědomím je to složité, věda se velmi dlouho tvářila optimisticky, co se týče jejich ambicí – s pomocí vědecké metody zcela porozumět všem zákoutím naší mysli. Zrovna tak se jen pomalu mění přesvědčení, že existuje jediný objektivní a bezrozporný obraz světa – a s ním zjištění, že nelze trvat ani na jediné metodě jeho poznávání." (Anton Markoš, vědec, biolog, etolog, antropolog, filozof)
Lidská mysl je mé oblíbené téma, ale přiznám se, že mám přeci jen asi blíž k těm, řekněme vědečtějším, způsobům poznávání, ale možná bych spíš řekla, že se snažím o poznání bezpředsudečné, a tudíž, navzdory tomu, že publikace víceméně spadající pod štítek esoterika, či „hnutí New Age“, nijak nevyhledávám, přidala jsem tuto na seznam přečtené literatury, ona se totiž do jisté míry také zabývá lidskou myslí, sice trochu jinak, ale to vlastně nevadí, nejsem zavrhovatel těchto myšlenek, spíš bych se označila za jejich kritického čitatele :-), a tak jsem k téhle knize taky přistoupila.
Možná jsem proto k příběhu – pátrání po tajemném rukopisu, přistoupila přeci jen trochu předpojatě (možná k tomu trošku přispěl i, podle mě strašný, přebal knihy odrazující od toho knížku otevřít, a nebýt shody okolností, kdy mi knížku vyloženě „pod nos“ přinesla kolegyně v práci, s tím, ať si ji přečtu … náhoda?, … shoda okolností? – i o nich tahle knížka je, a ony hrají, nejen v téhle knize, ale v našich životech, jak tušíte, a jak se i dozvíte, velkou roli, takže, nestalo by se tak, kdybych knihu prostě viděla na pultě knihkupectví, určitě bych ji minula bez povšimnutí), ale vraťme se k obsahu.
Bohužel první stránky, uvozující příběh, ve mně nevzbudily dobrý pocit, spíš bych řekla, že jsem měla neodbytný pocit manipulace … právě skrze vyprávění, a nepodařilo se mi zbavit se ho vlastně po celou dobu čtení (ostatně to je jeden z důvodů, proč mě takové knížky moc neoslovují, cítím z nich účelovost vyprávění, jehož jediným cílem je dostat čtenáře, tam, kde ho chce autor mít – žasnoucího nad „nově objeveným starým poselstvím“), jenže, jsem přirozeně zvědavá, a tak jsem četla dál, zajímalo mě samozřejmě „co je za oponou“ … co je skryté … co se objeví, když se mlha rozplyne …
Příběh, téměř dobrodružný mi tedy přišel, jak jsem řekla, prvoplánově účelový, navozující správné pocity, vedoucí čtenáře, do konkrétní pozice následného efektu „prozření“ (trochu jsem to čekala), to, co následovalo, ale nebylo zas tak špatné, každopádně hodné zamyšlení, a možná právě o tom, poselství je …
A tak se o něco z toho, co jsem si odnesla, s vámi podělím ...
… dej si pozor, abys neuvízla v exaktním myšlení … není nutné se vždy pokoušet o přesnou racionální definici, protože subjektivní vjemy nejde vždycky zcela uchopit rozumem :-),
… buď připravená využít příležitosti, které se ti ve správném čase a na správném místě naskytují … k tomu není co namítnout, náhody nás totiž často dovádějí k cíli :-),
… a dávej si pozor na předpojatost … i s tím mohu jen souhlasit, nebývá dobré vložit veškerou důvěru do jedněch rukou, ať už jsou to ruce vědy, církve, či jiných institucí, protože tohle přesně nás (svět) dostalo až sem, k technicky vyspělé civilizaci, která systematicky ničí tuhle planetu, a která se spolehla (předpojatě?) nebo prostě jednostranně, dát přednost čistě racionálnímu rozvoji mysli a jejímž největším problémem je, že tak ztrácíme sami sebe, kdy materiální pohodlí nahradilo, řekněme duchovnější složky našich životů, a my tak nevíme, kvůli čemu žijeme :-).
Nakonec si ještě dovolím zabrousit do pro mě té méně známe oblasti, esoteriky, či duchovního rozvoje, a protože se snažím být nepředpojatá, snad i vnímavá, našla jsem i zde myšlenky, které mě oslovily, jako třeba, … že jsou „jevy, které nelze exaktně zkoumat, ale přesto je vnímáme díky KRÁSE … jako krásné cítíme, že existují, cítíme jejich vnitřní krásu …“. V našem světě prostě JSOU …věci, myšlenky, které nám jsou transcendentní, přesahují nás … o tom žádná :-) … a díky tomu pak můžeme svět vnímat trochu jinak, možná tím, že nás posouvají do jiných (vyšších?) mentálních úrovní a v nás tak vzbuzují pozitivní pocity … většině z nich se říká „láska“ … a ta má hodně podob :-).
Kniha mě kdysi velmi ovlivnila pak jsem ale viděla film a přišlo mi to laciné. Každopádně se mi líbí popis práce s energií Jak je možné energii vidět. Vyzkoušela jsem.
Moc pěkná kniha popisující fungování světa a jeho vrstvy z jiné strany. Četla jsem v době, kdy mne tyhle věci hodně zajímaly, potřebovala jsem je studovat a "řešit" sama v sobě, takže mi je Universum posílalo. Film jsem také viděla, ale podle mne se toto špatně interpretuje, v knize si najde každý, co zrovna potřebuje v jeho situaci, film nutně tuto volnost trochu omezuje předkládáním vlastních obrazů. U jiných témat mi rozdíly kniha-film nevadí, ale tady mi to vadilo. Takže spíš čtěte.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Celestinské proroctví |
| 1996 | Desáté proroctví |
| 1996 |  Celestinské proroctví. Pracovní kniha |
| 2011 | Dvanáctý vhled |
| 2006 | Bůh a vyvíjející se vesmír: Další krok ve vývoji člověka |
Nebudu hodnotit počtem hvězd. S některými myšlenkami souzním. Např. s tím, že v ideálním případě, co se péče o děti týká, je to nejlepší jeden na jednoho. Děti potřebují pozornost. Když je jeden dospělý na hodně dětí, nedostává se jim pozornosti, kterou potřebují, a začnou zlobit. To se mi mnohokrát potvrdilo, i když jsem to vypozorovala už před čtením knihy. Většinou stačilo se zklidnit, skutečně dítě vnímat a zajímat se o něj. Opravdu si s ním povídat, srdce pak vždy napovědělo, co dál. A největší malí zlobiči se zklidnili a komunikovali. Nedůvěru v jejich očích postupně vystřídal zájem a naděje. Což je ovšem velká zodpovědnost.