Celý život. Výbor z deníků 1948–1984
Jan Zábrana
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447875/cely-zivotT4hEos-m4N-.jpg
5
97
97
Výbor z deníků 1948 až 1984. Ucelené vydání deníkových zápisků Jana Zábrany, které se rozprostírají téměř celým obdobím komunistického režimu, zahrnují nejen reflexi dobových událostí, ale jsou i jistým oknem do duše tohoto českého básníka a překladatele. Nepatří vůbec ke strohým faktickým poznámkám, ale glosují vnitřní hnutí, představy, jež se před našima očima mění v básně.... celý text
Přidat komentář
Již jsem toto veledílo četla před lety-na určité pasáže se nedá zapomenout: Stařec o dvou berlách těžko zleze Gerlach, taktéž Jakub Deml stěží zboří Kreml. Od cara si pomohli, Stalina se domohli.
Trpké a zahořklé, vtipné a hluboké; též nesmírně poučné vzhledem k ČSSR literárnímu provozu... Koště vymetlo všechny kouty, celý život...a literárnímu labužníkovi nezbude než ukroutit si hlavu nad tím, co že to byl za režim, který nechal živořit velikána na okraji zájmu, na hranici existenčního přežití.
Celý život mám ve svém seznamu Chci číst už roky. Na předních místech. Dnešek je dnem, kdy - lépe řečeno od kdy - mám konečně možnost si tyto deníkové záznamy úžasného Jana Zábrany přečíst. Na ukázku, a na oslavu:
*
1. listopadu 1948
Stál jsem dnes na hřbitově polorozsvíceném světýlky vzpomínání blízkých a snažil se promyslet se hlínou ke zbytkům mrtvých tam dole. Nemohl odejít všechen život z toho, co kdysi žilo. A tak věky odcházeli lidé, odcházejí, mění se v hlínu jejich těla; každého to čeká, a přece se nikdo nedovede oprostit strachu a hrůzy ze smrti. Je to ta nenávratnost a věčnost smrti, zmlknutí nekonečné – co děsí. Už před dávnými věky, za Ciceronových dob, říkali lidé, že není třeba se smrti bát; ale šel čas, zemřeli a nikdo nepoví naší bezradnosti, zda se skutečně nebáli. Nikdo nepoví.
(Jan Zábrana: Celý život)
*
Po dočtení: Bylo to místy hodně těžké čtení. Není to kniha, kterou přečtete šup šup, jedním dechem. Myslím si ale, že i to pomalé čtení a opakované návraty k řádkům deníku měly něco do sebe a ještě zvýraznily zážitek z téhle knihy....
Již dlouho mě nějaká kniha tak neupoutala jako tento výbor z deníků Jana Zábrany. Zápisky deníkového typu jsou proloženy zaslechnutými citacemi, vlastní poezií a úvahami nad životem a smrtí. Doporučil bych to všem kteří na minulý režim vzpomínají v dobrém - ničení mentality a životů obyčejných lidí knihou prolíná s neskutečnou intenzitou a následky vidíme denně kolem sebe. Velmi silná a neveselá kniha, která má co říci i v dnešní době.
Doplním o krátkou citaci:
"Se zánikem vědomí osobní svobody zaniká i vědomí osobní odpovědnosti. Pokud si člověk uvědomí tohle, nemůže se divit podobě světa, ve kterém žije."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1970 |  Lupiči mrtvol |
| 2001 | Celý život. Výbor z deníků 1948–1984 |
| 1964 | Vražda pro štěstí |
| 1967 | Vražda v zastoupení |
| 1987 | 15 pátračů |
Vyhodili ho ze školy (a "za trest" ho poslali pracovat do smaltovny), oba rodiče mu zavřeli na deset let do kriminálu – a jemu i rodičům (po odpykání si celého trestu) dovolili až do konce života pouze přežívat, nikoli žít… Může se člověk divit, že zatrpknul, že podléhal depresím a že zanevřel na život? (Např. slovo "smrt" se v knize objevuje 545x!)
Pročítat Zábranovy deníky je činnost pohříchu neveselá (a skličující), ale zároveň i nesmírně poučná a (pro nás starší) i "paměťosvěžující". Časový odstup mnohdy otupuje ostré hrany a zahlazuje valéry a obrázky z minulosti často začnou dostávat nebezpečně růžový odstín. Buďte si jisti, že Jan Zábrana vás svým deníkovým svědectvím velice spolehlivě vrátí do reality a donutí vás tyhle "brýle mámení" rychle zahodit.
Zábranovy zápisky jsou ojedinělým "dokumentem" o obludnosti režimu, o "literární prostituci" (Kainar, Nezval, Skála, Sýs, Florian atd., atd.) a o každodenním boji těch z kasty "nepohodlných" o holé přežití, dokumentem o lidech, kteří se neštítili nejenom popravovat (i ženy) a zavírat na dlouhé roky do kriminálu, ale i všechny své přeživší oponenty (protože všechny pověsit na špagát přece jenom nemohli) úspěšně zatlačit na samý okraj existence.
červenec 1979
"…Setrvávám na místě, dějišti, v čase vraždy. Tam, kde nás masakrovali. Kde L., kterou jsem tak miloval, poslali vytírat podlahy v ostravských kantýnách, kde Pulinku, kterou jsem miloval zjara a v létě 1959, švihal ve věznici v Želiezovcích dozorce prutem přes ústa, kde ji jiný bachař v srpnu 1956 přeříz k večeru po práci na poli…
Setrvávám tam, kde mou matku mlátili při výslechu v roce 1950 přes hlavu mokrým ručníkem a pak ji „za trest“, za to, že nevypovídala tak, jak chtěli, nechali do rána nahou stát v korekci metr krát metr, kde se nedalo ani sednout a kde ze stropu tekla studená voda… Tohle byl živý čas, jediný živě prožitý čas mého života. Ten pozdější už neměl smysl, nemohl nic odčinit…"
(Jan Zábrana: Celý život)