Černá lilie
Václav Pavel Borovička
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Špionážně kriminální příběh z doby prvních měsíců po skončení 2. světové války o zdánlivě nesouvislém případu vraždy a záškodnické činnosti příslušníků teroristických oddílů wehrwolf na území republiky. Je to zajímavý, dobrodružný a velmi čtivý popis vyšetřování, zachycený očima vyšetřovatele.
Propojení kriminální práce s prací tajných služeb není až tak neobvyklé zvláště v době prvního roku po druhé světové válce. Období, kdy "politika pod pokličkou" nechala národ ještě relativně v klidu, přestože komunisté za podpory sympatizujících občanů těžili jakoby z pozic vůdcovství, bylo přece jen relativně jednotné u všech složek v boji proti zbytkům zatvrzelých a německými zpravodajci řízených záškodnických skupin. Jedno je však jisté, autor servilní své době zachytil událost tak, jak byla zaznamenána v archivech tajných služeb. Terorismus je nejhorší zlo, jakého se lze dopustit, je jen otázkou do jaké míry je autentičnost komunistických archivů ne-li pravdivá, tedy alespoň identická. A nebo snad Bor jisté situace musel kvůli cenzůře vynechat? Výklad dějin je vždy velkým otazníkem skutečnosti. Vždyť nebylo málo kolaborantů s nacismem, kteří později dělali kariéru při "budování socialismu".
Štítky knihy
špionáž nacisté poválečná doba české detektivky a krimi skutečné kriminální případy werwolfové podle skutečných událostí špionážní zápletka hospodářská kriminalitaAutorovy další knížky
2007 | Atentáty, které měly změnit svět |
1983 | Mistři tajné služby |
2000 | Andělé smrti |
2002 | Sekty satanských bohů |
2001 | Procesy, které vzrušily svět |
Zpočátku mi přijde děj takový hodně kostrbatý, kdy je dosazen inspektor do role vedoucího celé skupiny, zabývající se špionáží, ale budiž. Následný průběh děje je ale o to více tajuplný, prostě prostředí řádů, klášterů a jeptišek je nepochybně samo o sobě zárukou záhad, tajemna, tajemství. Bohužel se vše následně zvrhne v docela přímočarý průběh událostí, kdy mi přijde, že nacisti, kteří byli vybráni jako budoucí elita národa, se chovali spíše jako totální jelita národa, a naše bezpečnostní orgány s nimi neměly žádný problém v dopadení, a dokonce v i v následném vyslýchání a zjišťování skutečností. Název knihy je docela nesmyslně vysvětlen jednou jedinou zmínkou v samotném závěru, mnohem logičtější i zajímavější by možná byl "Oskar nula" apod., ale to je plně v režii autora. Závěrečných několik stránek s výčtem historie řádu německých rytířů mi pak přijde úplně zcestných, asi bylo potřeba splnit minimální počet stran pro vydání, jinak nevím. I když můj komentář může vyznít hodně negativně, tak zase úplně nehážu flintu do žita; celkově je příběh zajímavý, jak jsem již psal - takový tajuplný, a já knihu vlastně docela v pohodě přelouskal.