Černá lilie

Černá lilie
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/5495/bmid_cerna-lilie-5495.JPG 5 6 6

Na pozadí krvavých bojů mezi králem Čakou a jeho bratry Dingaanem a Umhlaganem o zulský trůn se odehrává tragický příběh králova syna Umslopogaase a dívky Nady

Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: , Kadlec a spol.
Originální název:

Nada the Lily, 1892


více info...

Přidat komentář

braunerova
30.11.2022 5 z 5

Nejde o žádnou oddechovou četbu. Když pobýval mladý Haggard v Africe, král Čaka už byl dávno mrtev. Budoucí spisovatel sbíral materiál pro knihu od lidí, kteří vládu tohoto brutálního psychopata přežili. Vyprávění je mixem historických faktů, vzpomínek pamětníků, autorovi fantazie a domorodé víry v kouzelníky a duchy. Haggard představuje tehdejší africkou realitu bez příkras, skvěle je vykreslená atmosféra té doby. Vypravěč Mopo má předlohu v historické osobnosti Umbopa, vraha Čaky. Příběhy válečníků Galaziho-Vlka a Bulalia-Zabiječe byly smutné, ale jak řekl Mopo, v oněch dnech bylo všechno smutné.

"Svět je trnitou pustinou, dcero má, a jeho trny jsou smočeny deštěm krve, a my putujeme jako zbloudilí pocestní ve své bídě mlhou."

"Napoleon národa Zulů, jeden z největších géniů a nejhorších lidí, kteří kdy žili. Byl zabit roku 1828, když zavraždil více než milion lidí."
poznámka autora

Luigi1
11.03.2022 4 z 5

Je zajímavé co někteří šamani dokáží.


Arminus
22.04.2021 5 z 5

(SPOILER) Dobrodružný román, ve kterém nevystupuje Allan Quatermain, ale který s quatermainovským cyklem souvisí. Je na něj ostatně přímo odvolání v románu Marie. Dějově vlastně román Marie předchází, odehrává se ještě za života sjednotitele a krále Zulů Čaky (též Šaky). Vystupují zde (jako vedlejší postavy) i další historické osobnosti, Čakovi bratří a následníci na trůně po jeho zavraždění a před svým zavražděním. Na dvoře těchto „králů“ se vraždilo ve velkém, vždyť Čaka sám říká: „Mám snad vychovávat děti, aby mne zabily, až vyrostou?“. V článku o životě a díle H.R.Haggarda v magazínu Poutník č.39 Jan Frolík píše, že jde o královská dramata takřka „shakespearovská“ a přirovnává Čaku k Bismarckovi – oba podle autora oba „sjednotili své národy krví a železem“, jen Čaka měl smůlu, že to bylo až v 19.století a v Africe, začínající podléhat kolonizátorům z Evropy. Jiný autor, překladatel Karel Weinfurter, nazval ve svém překladu stejnou knihu dokonce jako Černý Napoleon (tedy Čaka). Rozhodně, ať Bismarck či Napoleon, bestiální vraždění Zulů mezi sebou a jejich sousedů naštěstí v Evropě nemá obdobu (snad Stalina, ale to už je mentalita Asie). I když román jistě není o historii národa Zulů, odráží skutečné děje (Haggard tam byl!) a ukazuje, že Afričané se zdárně decimovali i bez kolonizátorů, naopak tito přece jen přinesli zmírnění do vpravdě divošského řádění místních „králů“. Kniha je vyprávěním stařičkého domorodého kouzelníka (Haggardova oblíbená postava, vždy „prastarý“, ani nejstarší už nepamatují jeho mládí), který podle svého vyprávění zavraždil 3 po sobě následující krále Zulů, kteří mu před tím vyvraždili rodinu a celý jeho kmen. (Tato postava má vzor ve skutečné historické postavě.) A je také o snaze jednoho člena této „královské rodiny“ (to je naopak literární postava R.Haggarda) dobýt zpět svá „práva“ na trůn a ovšem i o jeho tragické lásce k Nada the Lily, Černé lilii. Kromě dobrého dobrodružného děje zde (na rozdíl od románu Marie) H.R.Haggard využívá fantastické prvky – narážky na nadpřirozené schopnosti domorodých kouzelníků, sny či vidiny hrdinů, které jim ukazují budoucnost, nadpřirozené zbraně hrdinů (jakýsi africký Excalibur). A do děje přímo zasahují jacísi nemrtví, duchové „zlých lidí“, kteří se ovšem zhmotňují a nakonec statečně bojují až do sebezničení po boku hrdinů na straně dobra. Takže jde o román žánru fantasy. Nemohu také nevzpomenout romány Karla Maye. Shodné mají to, že u obou autorů vystupují i čestní a odvážní, za prosazení práva bojující, hrdinové domorodého původu. Velký rozdíl je ale v tom, že u Maye (který ovšem k Americe sotva „přičichl“) jsou ušlechtilí vlastně všichni domorodí Indiáni. Pár vyjímek zlotřilých náčelníků – třeba Těžký mokasín v Synu lovce medvědů - je „napraveno“ (zde nakonec potrestáno smrtí ve žhavém bahně) - a indiánské kmeny uzavírají mír, zatímco u Haggarda spory mezi kmeny prostě končí vyhlazením slabšího. Poslední vydání pěkně ilustroval v Burianově stylu (věčná škoda, že Zdeněk Burian Haggarda "neobjevil") Jan Henke.

Autorovy další knížky

Henry Rider Haggard
britská, 1856 - 1925
1994  76%Doly krále Šalamouna
1907  75%Ona
1914  73%Děti mlhy
1923  70%Allan Quatermain
2011  72%Nefra - sjednotitelka Egypta