Černá luna

29.07.2024

U Černé luny jsem se obával, aby se povedlo hezky navázat na předchozí díl a zároveň se povedlo udržet trochu originality. Obával jsem se právem.
Začnu ovšem tím pozitivním. Tam se už tradičně dá u Kotlety zařadit tempo knihy. Není oddychu, děj se řítí rychlostí blesku. Naprosto miluju, jak Kotleta nepotřebuje dlouhý popis k tomu, aby přesně vykreslil, jak nějaká postava vypadá. Když vím, že jako Jarda Dušek s ubrusem místo kalhot, tak netřeba víc . Bylo několik míst, kdy jsem se fakt řezal smíchy.
Ale upřímně, je tohle na Kotletu dost? Podle mě už od této legendy čtenář čeká trošičku víc. Akční scény trochu na jedno brdo. Nevím, jestli jsem už otrlejší, ale mám pocit, že krve a vnitřností bylo méně, než obvykle. Sexuální scény dost odflaknuté a pusobily dojmem, že tam jsou jen proto, že se to čeká. Určitě šlo vytěžit daleko více z rozličných lokací, které hrdinové navštíví. Děj se tam jen tak mihne a nepůsobí to ve finále nikterak exoticky. Některé postavy také působí poměrně šablonovitě, jako bych je už v jiné Kotletovce viděl.
Celkově je pro mě Černá luna někde mezi třemi a čtyřmi, ale blíž k těm třem. Není to úplně špatné, ale myslím, že by Kotletovkám dost pomohl nějaký nový nápad a čerstvý vítr do plachet. Takhle je to jako úplně vynikající jídlo, které už ovšem taháte z lednice a ohříváte čtvrtý den. Pořád chutná, ale strašně by to chtělo něco trochu nového.