Profesionální žena

Pan Páral byl jen jeden, nenapodobitelný, svůj. Mám jeho knížky moc ráda. Profesionální ženu jsem četla před třiceti lety a sice se mi v paměti nedochoval závěr knihy (o to líp se mi ale teď po letech četla), ale větu ,,je to má práce a mé povolání,, jsem si připomínala dost často. Dala bych pět hvězdiček, kdyby nebylo Páralových knih Země žen a Válka s mnohozvířetem, které pro mě jsou ještě mnohem lepší.

(SPOILER) Spoiler jen částečný, není riziko prozrazení průběhu knihy. Nemyslím si, že by se jednalo o parodii. Po zkušenostech s knihou "Milenci a vrazi" jsem s překvapením zjistil, že i v této knize je skrytý duchovní význam. Jistě ho musíme vytušit během odbourávání si nánosů páralovských klišé (cynický dobře situovaný muž středního věku, sebevědomá dceruška bohatých rodičů, v tomto případě i mimořádně nevhodný název knihy, který evokuje, že se bude jednat o příběh zlatokopky atd.) a odmyslet si kurzívou dopsané řádky na závěr, které mají vyvolat a utvrdit v čtenáři (a hlavně v cenzorovi, kniha poprvé vyšla v roce 1971) pocit že se jedná o parodickou epizodu ze seriálu červené knihovny, tak jsem čím dále tím více přesvědčen, že je zde skrytá symbolika strážného anděla. Soňa není zlatokopka budující si kariéru přes postel, je to inteligentní mladá dívka, která je během knihy postupně Mankem dováděna k tomu, aby plně rozvinula svou inteligenci, vzdělání a sebevědomí. Např. L. L. ji na počátku práce sekretářky u něj vyzkoušel dost náročným způsobem, ve kterém by standardní adeptka spoléhající se na 90-60-90 neměla šanci uspět. A když v závěru knihy je odhalena Mankova totožnost, tak se nemohu zbavit dojmu, že člověk jeho typu by to, čím se během celé knihy Manek projevuje, nedokázal udělat bez vědomí a pomoci Boha prostřednictvím svého a Sonina strážného anděla.
Dovolím si uvést ještě jeden můj dojem: Hlavní postavou románu je Manek.
Úrovně "Milenců a vrahů" kniha nedosahuje, ale z ostatních knih, které jsem od autora přečetl, je to dle mého názoru to nejlepší.

Příběh Soni Čechové, mladé servírky, která se díky lásce k muži dostává trnitou cestou k vysněnému cíli.

Mé první setkání s Vladimírem Páralem a pravděpodobně i poslední. Toto není druh knížek, který bych vyhledávala. Díky společnému čtení se však dostanu i k takovýmto knihám, kterých bych si jinak ani nevšimla a jsem každopádně ráda, že si tak rozšířím své čtenářské obzory.

Ze začátku jsem měla pocit, že knihu ani nedočtu a odložím, vytrvala jsem a příběh mě i začal zajímat, chtěla jsem vědět, co bude dál. I tak to bylo pro mě takové nijaké, ale uznávám, že konec byl rozhodně překvapivý a vůbec jsem ho nečekala.

Nadšení se však nekoná, ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

Jedna z mých Páralových nejmilejších. V každé z nás je trochu Soničky Čechové :)

Přiznávám, že tato kniha není můj šálek kávy.

Mě osobně nepřipadá román jako parodie na červenou knihovnu, ale spíš pohled na ženy, které pro lásku k muži dokážou překonat sama sebe a obětovat pro to své sny a pohodlí.
Styl pana Párala je jedinečný i po tolika letech. Knihu jsem poprvé četla cca před 40 lety, splněna čtenářská výzva 2022 - autor je o 22 let starší než já.

Moje oblíbená kniha...

Tento román jsem měla dlouho rozečtený i přes to, že je dobře a čitelně psán. Líbí se mi popis známého mi prostředí a tím pádem možnost návratu do let,kdy se jeho děj odehrává. Dílo popisuje osud mladé ženy a z mého pohledu velký útisk slabšího pohlaví jak v soukromí, tak v práci, takové osudy se dají pozorovat i v dnešní době, někdy mi připadá, že se vůbec nic nezměnilo.

Nebavilo mě to, do čtení jsem se nutila, Páralovy parodie mi prostě nesedí.

Návrat do socialismu. Tehdy jsem Párala četla jako zjevení. Dnes si říkám, jak je možné, že jsme takhle žili.

Vtipná parodie na dokonalost, podle mého názoru je to nejlepší Páralova kniha.

Tuhle knihu jsem přečetla v mládí několikrát a až teď na DK jsem zjistila že jde vlastně o parodii:D.

To bylo tak hloupoučké a naivní až to bylo naprosto geniální. Moc jsem se při čtení bavila.

Knížku jsem četla již podruhé a musím říci, že mě bavila.

Tak znovu po 30 letech - v hlavní roli oblíbená Soňa Čechová ....

" Poctivé podnikání" manželů Volrábových a květinové suaré ...

A dálkově řízená Soňa - překvapí vás, kým je to vlastně řízena ....

Vladimír Páral ve své vrcholné formě - vtipný, zábavný, ironický - a jeho kritika konzumního života - stále čitelný " román pro každého ". Doporučuji.

Skvěle jsem se bavila na rozdíl od četby v době vydání, kdy jako mladá jsem asi nepochopila, že jde o parodii. Dílo se ve své době zcela vymykalo šedému průměru a přes četné socialistické reálie je nadčasové.

Páralovy knihy jsou osobité a za "totáče" měly své kouzlo. Velmi originální a nevšední způsob psaní vybočoval ze socialistického stereotypu. Mě se jeho knihy a styl psaní líbí dodnes. Samozřejmě tematicky jsou poplatné době, kdy byly napsány, takže Páral se dnes dostal mimo oblast čtenářského zájmu. Dnešní generace si vůbec neumí představit, jak se žilo za socíku a Páral přitom tuto dobu vystihuje velmi barvitě. Profesionální žena je krásně a čtivě napsaná a vždycky mi vyvolá úsměv na tváři, když se k ní vrátím. Za sebe dávám plný počet hvězd.

Pokud čtete ve správném věku a ve správnou dobu (předrevoluční), oceníte mnohem více než kdykoliv jindy. Mně se to poštěstilo, a proto dávám plný počet.

Knihy mistra Párala mám ráda, tato patří k těm milým. Čtenář jí nesmí brát příliš vážně, jedná se o krásnou nadsázku. Díky za ní