Černá pole

06.01.2020

Sbírku vybraných próz Josefa Merhauta Černá pole, nazvanou tak podle jedné z brněnských městských čtvrtí, už poměrně dost výrazně poznamenal čas. Je to vidět nejen na používaném dobovém jazyce, byť inovovaném zásahem korektorů, připravujících v roce 1964 toto vydání, ale i na tématech a autorově přístupu k nim. Nejčastěji jde totiž o pohled do života zbídačených vrstev brněnského proletariátu pod vládou buržoazie (Krvavý chléb, Jitro, Kůň, Píseň práce), o analýzu problémů a rozporů městské společnosti (Had) nebo o studii osudů drobných podnikatelů, respektive chudých studentů (Předseda kuratoria, Tragédie malého člověka). Charakteristickým rysem všech těchto prací je pak jistá monotónnost a převládající pesimismus, kteréžto vlastnosti dělají z četby poměrně náročný a útrpný zápas o neusnutí. Odborářské agitky v duchu tvrdého realismu k tomu přidávají další vrstvu, kterou je nutno se prokousat, a to už ani nemluvím o naivitě některých postav. Z mého pohledu rodilého Brňáka je pak na sbírce Černá pole asi nejzajímavější ono teritoriální zaměření, kdy se mohu ruku v ruce s aktéry jednotlivých příběhů procházet známými i neznámými ulicemi mého rodného města.

U knihy Černá pole, kterou mám v ruce, jsou dost jiné povídky: Krvavý chléb, Jitro, Kůň, Had, Předseda kuratoria, Tragedie malého člověka, Píseň práce. Krajské nakladatelství v Brně 1964.