Černá záda času
Javier Marías
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26316/bmid_cerna-zada-casu-hFt-26316.jpg
3
10
10
Co se stane, když román, který spisovatel napsal, vstoupí autorovi zpětně do života a fikce začne vytvářet svou vlastní skutečnost? Tato paradoxní situace je východiskem románu Černá záda času, v němž Javier Marías tentokrát vystupuje zároveň jako vypravěč i autor. Zdánlivě chce „opravit“ mylný výklad čtenářů, kteří jeho dřívější román Všechny duše pochopili jako autobiografický. Na tuto autorovu šalebnou hru však nesmíme přistoupit: jak postupně zjišťujeme, pravým tématem Černých zad času není náprava často groteskních mýlek, nýbrž moc vyprávění, které jediné dokáže skutečnost zachránit před zmarem míjejícího času, byť ji současně i zastírá. Pod názvem, který je opět citátem ze Shakespeara, dává autor jednak nahlédnout do velmi osobních prožitků, jednak sleduje životní příběh a záhadnou smrt zapomenutého anglického spisovatele Wilfrida Ewarta v Mexiku, dobrodružné peripetie námezdného pilota Oloffa de Wet, který údajně prošel i Prahou, a historii skutečného i fiktivního ostrovního království Redonda, jehož je Marías současným „králem“, „šlechtou“ jsou tu osobnosti z mezinárodního kulturního života (mj. Pedro Almodóvar, Francis Ford Coppola nebo J. M. Coetze). Všechno, co bylo, i všechno, co je možné, přebývá na nejistém místě kdesi na rubu času, na jeho černých zádech, a chce to být vyprávěno, myslí si Javier Marías a vypráví to tak, že vše proměňuje v úžasný souvislý tok neskutečné skutečnosti a skutečné neskutečnosti: je to mistrně stvořená, všemocná realita textu. Předpokládá zkušeného čtenáře a odmění ho.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , BB artOriginální název:
Negra espalda del tiempo, 1998
více info...
Přidat komentář
Typický Marías. Úvahy o paměti a času se prolínají s mnohdy bizarními příběhy a vyprávěním, kde je neustále zpochybňována úloha samotného příběhu i vypravěče, a to i v případě, že Marías píše o své rodině. Nejzajímavější mi přišel příběh spisovatele Ewarta, kterého proslavila víc jeho smrt, než to co napsal, což je paradox některých polozapomenutých autorů, kteří se stali slavnější než jejich současníci, ne pro svoje dílo, ale pro pověsti a legendy zpoza černých zad času.
Autobiografie, fikce, román a hold příběhům a vyprávění. Útržky a části příběhů se prolínají s vlastními zážitky autora, včetně až neuveřitelných "náhod" a souvislostí. Můžu ale jen potvrdit, že takové "náhody" a variace k životu patří, i když z nich občas mrazí. A jen málokdo o nich dokáže psát s takovou bravurou, a dát jim tak až metafyzický rozměr, jako Marías.
Když se necháte unášet tím až barokním proudem vět a vracejících se motivů a detailů, pak si knihu jistě užijete. Já jsem z knihy spíš uždibával. Myslím, že román Srdce tak bílé, který jsem četl předtím, byl přeci jen o chlup lepší, a to je taky kniha, kterou bych případnému neznalému čtenáři Maríase doporučil. Černá záda času jsou už přeci jen pro otrlejšího čtenáře. Nevylučuji proto, že se ke knize ještě někdy vrátím a dám ji víc času. Je to "lekce mistra".
La negra espalda del tiempo ... bohužel jsem ho četla jen v originále, určitě mi řada věcí "utekla" mezi řádky ... ale i tak knížka nezklamala ... upozorňuji, že je spíše akademická, pro náročného čtenáře, její děj se pozvolna odvíjí z prostředku klubka ... skutečně hlavně pro "zralé" literáty se vztahem k lyrice :)
Štítky knihy
španělská literatura metafikce
Autorovy další knížky
| 2015 |  Zamilovanosti |
| 2004 |  Srdce tak bílé |
| 1999 | Vzpomínej na mě zítra při bitvě |
| 2009 | Černá záda času |
| 2007 | Všechny duše |
Marías je vynikající vypravěč, a i když je fabule dosti roztříštěná, nakonec její různobarevné střípky pocházejí ze stejného zrcadla a čtenář sám je vybízen, aby vytvořil z části celek – ze střípků mozaiku. Nakolik je toho schopen se odráží na jeho čtenářské zkušenosti a lásce k příběhům (a konečně i v lásce k vrtkavosti života jakožto opaku předurčujícího osudu).
PS: doporučuji si přečíst komentář od uživatele 'puml'. Plně s ním souhlasím, a snad se i díky němu zvedne hodnocení knihy, dle mě zcela lokálně nedoceněné. Každopádně sám jsem se již rozhodl neřídit procenty, ale vlastní zkušeností a snad i intuicí při výběru budoucí četby, a zde jsem se neminul svého cíle.