Černé slzy paní Moschelesové
Hana Zlínská
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493059/bmid_cerne-slzy-pani-moschelesove-PjD-493059.jpg
4
13
13
Noirovka v duchu ‚drsné školy‘ To takhle přijdete domů v nesprávnou chvíli a spadnete do příběhu, který má kořeny v židovské Praze za druhé světové války. Ze dne na den se ocitáte v roli soukromého detektiva… Hana Zlínská rozehrává pravou noirovku ve starožitnictví přímo na Starém Městě, kde dějiny nedají lidem spát. Nad i pod povrchem starobylé pražské dlažby se vynořují otázky čekající na své odpovědi. Nikdo nemá jistotu, že ho minulost nedohoní. A když máte konečně pocit, že je vše objasněno, roztočí se celý kolotoč znovu.... celý text
Přidat komentář
Co k téhle knize napsat. Na knihu mne nalákala anotace, která zněla prostě jako něco pro mne. Do čtení jsem se tedy pouštěla s velkým očekáváním a s nadšením. Překvapil mne autorčin styl psaní - vcelku svižný a plný hodně květnatých obratů, které v knihách obvykle nevídám. Což bylo pro mne velmi osvěžující a příjemné. Zápletka vcelku jednoduchá, ale nevadí - dobře napsané, čtivé, s vysvětlením, které mělo hlavu a patu. To velmi oceňuji.
Jenže pak přišlo jedno nečekané "ale". Zjistila jsem, že ta anotace, která mne tolik navnadila, je anotací jen k prvnímu ze dvou příběhů, které tato kniha obsahuje. Kromě povídky "Černé slzy paní Moschelesové", podle níž kniha nese svůj název, se tu nachází i povídka s názvem "Šedá zóna", která v knize zaobírá větší část a o které se v anotaci vůbec nedočtete. Původně jsem myslela, že se jedná o nějaké pokračování "Černých slz", ale ejhle - ono asi spíš ne, spíš to vypadá na samostatný příběh, zdálo se mi (ale kdyby ne, klidně mne někdo opravte). A pro mne kámen úrazu a důvod, proč nakonec hodnotím pouze 3 hvězdami.
Mě ta povídka "Šedá zóna" totiž vůbec nezaujala. Nedokázala jsem se do ní začíst, nevtáhla mne do sebe. Zvládla jsem přečíst asi 20 stran a nedočetla jsem. Nudila jsem se a to hodně. Hlavní postava Šedé zóny plochá, její osudy mně nic neříkající, styl psaní najednou jakoby plošší - skoro jako by to psal někdo úplně jiný. Být to samostatná kniha, asi bych se do Šedé zóny vůbec nepouštěla.
Výsledkem tak je to, že první část - ta, na níž láká anotace - mne bavila velmi, tu bych hodnotila 4 hvězdami, ale jelikož jsem druhou povídku nedočetla, nakonec jako jakýsi "hodnotící kompromis" knihu odkládám se 3 hvězdami a s rozpaky.
Tohle bylo super, chci víc :) Skvělá jízda zákoutími Prahy a lidských osudů. Autorka mě bavila příměry, které dokreslovaly pocity hlavních postav. Bylo jich přesně akorát. Povedené detektivní příběhy, propojené paní s jezevčíkem, kavárnou... Moc jsem si to užila.
Tak mě to moc bavilo. Paní Zlínská má krásný popisný jazyk. Od "divoké jízdy ložnicí" až po "šťastlivce, kterým stačí ráno vypít pohárek sluneční energie" jsem se velmi bavila. Nádhera, už se těším na další knížky.
Nebála bych se říct, že jde o moji premiéru příběhů tohoto typu a rozhodně nejsem zklamaná. Autorka mě krásně vtáhla do děje, měla jsem pocit, že se skutečně procházím uličkami Prahy současné i minulé.
V prvním příběhu navíc přidávám hvězdičku za věrohodný popis tehdejší situace dětskýma očima.
V obou příbězích děj pěkně plyne a zmiňovaná vtipná přirovnání jsou skutečným podpisem a originálním podtržením autorčina stylu.
Pěkné to bylo a moc ráda bych si přečetla i další dílo z autorčina pera.
Velmi čtivá oddechovka na léto; zvlášť závěr druhé povídky letí střelhbitě jako sokol za vystrašeným plchem ;-) . Čímž to se dostávám k autorčiným vtipným příměrům, které zdatně evokují klasický žánr noirovek. A pokud má někdo nostalgickou slabost (stejně jako já) pro temná zákoutí, uličky, hospůdky a kavárničky Malé Strany a rovněž pro promyšleně vystavěný napínavý děj ..... věřím, že nebude zklamán.
Černé slzy paní Moschelesové
Tak tohle se mi líbilo. Dva kriminální příběhy zatím neznámé autorky mě oslovily. Motivy, nebo zápletka nejsou nikterak světoborné, ale způsob vyprávění byl velmi čtivý. Zajímavé postavy v kulisách staré Prahy, to mě přitahuje jako můru plamen svíčky. Snad se od zatím tajemné paní Zlínské dočkáme i dalších pěkných knížek. Na závěr ještě pochválím nádhernou, temnou obálku.
Citace: Popisoval, co všechno viděli v chodbách, které zaprášil čas. Nevěřila jsem všemu, nevěřila jsem tomu, jak si hráli s meči, které prý dodnes odpočívají někde dole. Nalezli tam zkumavky a skleněné baňky se zbytky obsahu, které neměli odvahu zkoumat. Prapory s vyšitými znaky rodů a církví, nepřeberné množství tmavých komůrek s bednami prázdnými i plnými starých hadrů a nádobí. Lidské kostry, které prý patřily mnichům z nějakého řádu. Bylo tam prý pohřbeno mnohé.